Charles Lloyd & The Marvels – I Long To See You

16. únor 2016
Charles Lloyd - I Long to See You

Po loňském putování do exotických teritorií na živém záznamu Wild Man Dance se legendární saxofonista a flétnista Charles Lloyd spíše vrací na stará známá místa americké tradice. Inspirací se mu stal folk i country. To však neznamená, že by album I Long To See You nebylo kvalitní a zajímavé.

Pro nový projekt sestavil Charles Lloyd také novou kapelu, kterou nazval The Marvels. Myšlenka na sestavu v čele s Billem Frisellem vznikla v roce 2013, kdy saxofonista přizval kytaristu na svůj koncert v Los Angeles na Kalifornské universitě.

„Navázali jsme kontakt. A věděl jsem, že se blížíme k nalezení zajímavého zvuku. Bill je ohromně citlivý a intuitivní. Řekl mi, že když byl malý kluk, ovlivnil ho můj první band s Jackem DeJohnettem a Keithem Jarrettem a tahle muzika otevřela jeho představivost širokému spektru nových možností. Proto když jsme spolu, nemusíme si nic vysvětlovat,“ popsal Lloyd v tiskové zprávě snadnost a přirozenost spolupráce s Frisellem.

Od Billa Frisella také pochopitelně vedla snadná cesta k přizvání Frisellova častého spoluhráče, virtuózního steelkytaristy Grega Leisze: „Když jsem zjistil, že Greg bude v Los Angeles v době našeho koncertu, řekl jsem mu, ať se k nám také přidá. Greg a Bill jsou jako dvě strany téže mince, takže během koncertu se děly úžasné věci,“ směje se Lloyd. Zbytek sestavy doplnila zavedená rytmika Lloydova New Quarteta, Reuben Rogers a Eric Harland.

Pro novou sestavu Lloyd zaranžoval několik písní ze základního amerického folkařského zpěvníčku. Album zahajuje melodicky celkem přímočaré uchopení protestsongu Boba Dylana Masters Of War, došlo na notoricky známé lidovky Oh Shenandoah či All My Trials. Lloyd zabrousil i do vlastní minulosti, oprášil například motiv Of Course, Of Course ze svého druhého stejnojmenného profilového alba z roku 1965 (připomeňme pro zajímavost, že tehdy s ním hrál na kytaru Gábor Szabó a hvězdnou rytmiku tvořili Ron Carter a Tony Williams – srovnání dvou verzí skladby je docela zajímavé).

Z alba I Long To See You se vymykají i dvě písně, jejichž aranžmá vlastně nejsou moc jazzová. (A vadí to snad někomu?) Veterán psanecké country Willie Nelson nezaměnitelně zpívá Last Night I Had The Strangest Dream, protiválečnou píseň z pera folkaře Eda McCurdyho. A křehká Norah Jones z ženského úhlu pohledu pojala popovou baladu You Are So Beautiful, proslavenou Joem Cockerem. Proč zpěváky přizval, vysvětlil Lloyd velmi lakonicky: „Protože miluju zpěv.“

Mohlo by se zdát, že na Charlese Lloyda je toho poněkud málo, čekali bychom od legendy trochu náročnější, originálnější a experimentálnější materiál. Ale to nejlepší nakonec, očekávání totiž splňuje nová šestnáctiminutová kompozice Barche Lamsel, která album uzavírá. Lloyd se tu za plné podpory kapely (oba kytaristé se blýsknou invenčními improvizacemi) rozmáchne do nadžánrové šíře, kde se bez problému propojí úvodní „folková“ jednoduchost, to kvůli souvislostem se zbytkem alba, s post bopovým slovníkem. To vše se přes funkově hybnou střední část přirozeně prolne až do sférického sonického hledačství, kde zvláště propojení saxofonu se zvukem steelkytary odhaluje zajímavé možnosti.

Obdivuhodný veterán Charles Lloyd má zkrátka stále dostatek invence.

Charles Lloyd & The Marvels – I Long To See You

Charles Lloyd – tenorsaxofon, flétna

Bill Frisell – kytara

Greg Leisz – steel kytara

Reuben Rogers – baskytara

Eric Harland – bicí nástroje

Norah Jones j. h. - zpěv

Willie Nelson j. h. – zpěv, kytara

Label: Blue Note, 2016