Travesuras: Garcíovo flamenco s jazzovou DNA
Flamenco jazz (či nuevo flamenco) je subžánrem, který krystalizoval od 60. let 20. století, kdy začaly tradiční pojetí flamenca „okysličovat“ ohlasy dalších stylů v čele s jazzem. Mladou krev žánru představuje nyní pianista Daniel García, který u ACtu aktuálně vydal novinku Travesuras.
Mezi průkopníky flamenco jazzu patřil Paco de Lucía, ale flamenco jazz se nikdy neomezoval na kytaristy. Mezi jeho protagonisty z řad pianistů patří třeba Michel Camilo, jinak polovina dua s kytaristou Tomatitem.
Pianista Daniel García patří v největší zemi Pyrenejského poloostrova mezi klíčové tváře nové jazzové generace a studoval na bostonské Berklee College of Music, kde se jeho mentorem stal panamský pianista Danilo Pérez.
Brilantní techniku, s níž získal svobodu vyjádřit přesně to, co cítí, si však osvojil už předtím na konzervatoři v rodné Salamance. Ve Státech spolupracoval s řadou osobností, mezi něž patří třeba kubánský trumpetista Arturo Sandoval či saxofonista Greg Osby, ale i když má k modernímu jazzu blízko, výjimečné jsou hudební mosty, které staví na novince Travesuras směrem k flamencu.
Podívejte se na klip k albu:
Mezi jedenácti skladbami převažují Garcíovy původní, ale album otevírá klavírní transkripce buleríe (flamencového tance) Potro de rabia y miel, kterou na stejnojmenné album v roce 1991 nahrál Camarón de la Isla, španělský zpěvák s romskými kořínky a jeden z reformátorů flamenca, jenž mezi prvními využíval i elektrickou kytaru (skladbu s Camarónem podepsal Paco de Lucía). Mezi originálně uchopené tradicionály patří naopak energická Vengo de moler.
Kytarové finesy na pianu
Ve vlastních skladbách García zůstává stylově otevřený. Klasické hudební vzdělání nezapře ve čtyřech krátkých variacích Dream of Mompou, pro něž se nechal inspirovat klavírní miniturou z cyklu Música callada katalánského skladatele Federica Mompoua, jinak vrstevníka Bohuslava Martinů. Další „snová“ kompozice Dream of Miles je volným otiskem skladby Solea Gila Evanse z Davisova slavného alba Sketches of Spain (1960).
Mezi nejsilnější místa alba patří skladby jako Alegrías pa Averío nebo La Comunidad, kde si García díky fenomenální klavírní technice osvojil kytarové finesy, mezi něž patří mj. rasguado, typický flamencový prvek, spočívající v rytmickém „vystřelování“ prstů přes struny. Zázemí k tomu má v empatické rytmice: bubeník Michael Olivera i kontrabasista Reinier Elizarde „El Negrón“ mají flamenco v krvi.
V aranžérsky košatějších skladbách Travesuras a Vengo de moler hostuje o generaci starší flétnista Jorge Pardo, mezi jehož spoluhráče patřili Paco de Lucía, Gerardo Núñez i Chick Corea. V Garcíově instrumentáři nechybí ani elektrické piano Fender Rhodes nebo syntezátory, ale ty na semiakustickém albu využívá jako šéfkuchař šafránu.
Daniel García Trio – Travesuras
Daniel García – piano, Fender Rhodes, syntezátory
Reinier Elizarde „El Negrón“ – kontrabas
Michael Olivera – bicí
Jorge Pardo – flétna (j.h.)
Label: ACT Music, 2019
Související
-
Miles Español - New Sketches of Spain
Tvorba Milese Davise je pro Boba Beldena osudová: ne vždy jsou jeho davisovské variace plně přesvědčivé, rozhodně to však není případ posledního velkého projektu Mi...
-
Jazz Test: Tak trochu bakelitový Al Di Meola
Al Di Meola chce víc skládat než hrát a hledá cestu k vlastním kořenům. Občas zní ale uměle.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
