Dhafer Youssef: Moje tělo a duše mají své limity

Celým jménem Dhafer bin Youssef bin Tahar Maarref se narodil 19. listopadu 1967 ve vesnici jménem Téboulba. Jeho dědeček byl muezzin, který svolával věřící k modlitbám. Ve skutečnosti pochází z dlouhého rodu těchto služebníků mešit. I tento prvek se projevil v názvu nejnovějšího alba.

Celkově náboženství a hudba u něj byly klíčové od raného dětství. Recitoval z koránu a při těchto příležitostech se ukázalo, jaký je jeho hlasový potenciál. Stejně tak si často prozpěvoval skladby, které hrály z matčina rádia. V rodné vesnici hlavně navštěvoval centrum pro mládež. Tam objevil arabskou loutnu oud. Stejně tak elektrickou baskytaru a co znamená groove. Zásadní zlom přišel, když byl vybrán, aby se přidal k taneční skupině Tunisian National Troupe, kterou vedl houslista a profesor Mesbah Souli.

I tyto zkušenosti ho motivovaly k přesunu do hlavního města, kde nastoupil na konzervatoř Nahj Zarkoun. Byl však kvalitou výuky velice zklamaný a rozhodl se štěstí hledat ve Vídni. „Když jsem přišel do Vídně, vybudoval jsem si postupně mnohá přátelství. Bohužel řada lidí se, stejně jako já, brzo rozprchlo po světě. Velice soucítím s lidmi, kteří před válkou utíkají do exilu i dnes. Svým způsobem se já sám v „exilu“ cítím neustále. Asi za to může dlouhodobý pobyt ve Vídni, ale nejvíc doma se cítím na turné,“ říká Dhafer, který ve Vídni a na cestách propadl jazzu a world music.

V rané fázi se jako klíčový parťák ukázal italský trumpetista Paolo Fresu, který mu nabídl společné turné po Evropě. Výsledkem byly obrovská zkušenost, kupa užitečných kontaktů a získání potřebné dávky sebevědomí k realizaci debutového album Malak v roce 1999, které vyšlo u Enja Records. Zvukově se jedná o naprosto přirozené spojení evropských jazzových melodických struktur a hlavně středomořského feelingu a hudby jeho domoviny.

Nejsme tu na tržišti

Jednou z klíčových oblastí jeho praxe jsou soundtracky, především ve spolupráci s Jamesem Hornerem, autorem hudby pro filmy typu Čistá duše, Nepřítel před branami nebo Čtyři pírka: Zkouška cti. „Filmová hudba je poměrně specifická oblast. Jsem velice spontánní a je ve mně obrovský hlad dělat vlastní hudbu. Na základě mých zkušeností můžu říct, že nejsem zrovna fanouškem toho, jak vznikají soundtracky. Má maličkost nebo má hudba tam nehraje klíčovou roli. Prioritou je film a to je samozřejmě správně,“ říká Dhafer.

„Jednou jsem byl takhle pozván do Londýna, abych zazpíval pro film jménem Black Gold, jehož soundtrack připravoval James Horner. Tehdy jsem vůbec nevěděl, o koho jde. Poskytli mi tehdy výborné podmínky ve všech ohledech. Bylo to zároveň jako poznat nového přítele. Nicméně, trochu mě zaskočilo, když mi řekl: „Dobře, předveď nám, co dokážeš se svým hlasem!“ Na to jsem reagoval slovy: „Podívejte se, já tady nejsem na tržišti. Váš film je mi u zadku. Pokud mě chcete pro film, poskytněte mi hudbu a já přidám vokál. Pak se můžete rozhodnout. Nebudu vám ale předvádět, co umím.“

Nekompromisní přístup se Dhaferovi vyplatil. Jeho schopnostmi byli nadšeni a následovaly další nabídky. „Jeden z nich byl i Spiderman. Ocenil jsem, že se James velice rychle vykašlal na to, co si přála produkce, protože ve mně viděl něco, co si zamiloval,“ říká Dhafer a dodává: „Po jeho smrti, vlastně ještě těsně před tím, jsem se rozhodl, že s tímto oborem končím. Už mě unavovalo, že to nejsem já, kdo rozhoduje.“

Zpátky ke kořenům

V lednu tohoto roku vyšlo album Street Of Minarets, které mnohé weby označují za jeho desáté, ale na svém webu to popisuje jako deváté. Na desce hostují pojmy typu Herbie Hancock, Marcus Miller, Ambrose Akinmusire nebo Dave Holland. Aby toho nebylo málo, se skladbami nebyl v první fázi spokojen, a proto je v rozmezí mnoha měsíců přepracovával a zároveň musel absolvovat operaci poté, co zřejmě ze stresu přišel o hlas. „Šlo o dost zásadní zkušenost, protože jsem vždy hodně pracoval a potřeboval jsem si uvědomit, že nesmím neohraničeně využívat své tělo a duši. Po třiceti letech vystupování a koncertování má vaše tělo, a především žaludek něco za sebou. S tím se nedá nic dělat a snažím se pouze vyvarovat chybám. Člověk se pořád učí.“