Jan Spálený: Silná výpověď bluesmana v letech

2. srpen 2019

Osm let po svém předchozím albu Jan Spálený vydal se skupinou ASPM novinku Nemůžu popadnout tvůj dech. Navzdory názvu jde o album mnohem optimističtější, než by se na první pohled mohlo zdát. Jan Spálený přijal naše pozvání, poslechněte si srpnové vydání Rozhovoru měsíce!

Písně Jana Spáleného a skupiny ASPM zaujmou poctivou a skvěle zahranou hudební složkou na pomezí jazzu a blues, ale důležité jsou u nich také texty, většinou ve formě silných příběhů. Na otázku, jak náročné bylo hlavně v počátcích autorské tvorby najít vhodné textaře, Spálený odpovídá: 

„Vždycky to přišlo nějak samo. První texty přinesl Pavel Kopta ještě předtím, než jsme začali hrát. Pili jsme spolu víno v Redutě a on říká: ‚Vy chcete založit kapelu a ještě nevíte, co budete hrát. Já už to vím.‘ Přinesl tři texty – Skandál, Blues pro pana Vaňka a ještě jeden. Přesně se trefil do našeho naturelu jazykem, který mi imponoval.“

Na přání svých fanoušků a také vydavatele Jan Spálený znovu nahrál velmi žádané písně Asi v tom bude nějakej háček a Mezi břehy. A znovu natočil také skladbu Josefa Streichla Vždycky, když se stmívá, kterou najdeme i na minulém albu Zpráva odeslána

„Měl jsem Pepíka Streichla velmi rád, potkávali jsme se na jevišti a já jsem mu aranžoval jeho nejpodstatnější album,“ vzpomíná Spálený na zesnulého kolegu bluesmana a dodává, že ve své původní verzi Streichlova valčíku necítil důležité emoce, a proto píseň nazpíval znovu. 

Písně z plicní léčebny

V rozhovoru se k předešlému albu Zpráva odeslána znovu vracíme v souvislosti s textařským podílem písničkáře Petra Linharta. Spálený vysvětluje, že tehdy hledal vhodného partnera, který by do písňového textu převedl jeho text v próze: 

„Chtěl jsem prezentovat příběhy svých blízkých lidí, kteří kolem mě začali umírat. Napsal jsem je jako příběhy, a pak jsem si vzpomněl na Petra Linharta, o němž vím, že vládne kultivovanou češtinou a je výborný textař, a požádal jsem jej, aby ty příběhy převedl do písňových textů.“ Dodává však: „Ale výsledek je smutný. Jsou to písně o smrti a já jsem je psal v plicní léčebně.“ 

Jan Spálený a ASPM

Jan Spálený i přes zdravotní problémy stále vystupuje – jednak s pětičlennou skupinou ASPM, jednak se svým triem. Přitom některé skladby hraje pouze s jednou sestavou, jiné s druhou. Prozrazuje také, jak tvoří: 

„Jsem člověk, který píše tužkou na papír. Nehledám to na klavíru nebo na kytaře, tím méně na počítači. Mám rád tužku a notový papír, píšu si různé poznámky. Napadne mě například kousek kontrapunktu, udělám si poznámku a pak si to zkusím zahrát.“ Do kapely pak přináší partituru a hotové aranže. Přesto rád naslouchá svým spoluhráčům a je rád, když přijdou na zkoušku s nějakým vlastním nápadem. 

Rád se mazlím s nástrojem

Titulní píseň alba Nemůžu popadnout tvůj dech sice vypráví o vztahu, ale téma popadání dechu se v rozhovoru vynoří vícekrát, a to nejen v souvislosti se Spáleného dýchacími obtížemi. „Rád cítím nástroj v ruce, mazlím se s ním. A on se snaží popadnout můj dech,“ říká například o hře na kornet. Na něj cvičívá i při svých pravidelných výletech do Novohradských hor, které má rád nejen kvůli silným vzpomínkám z dětství, ale právě proto, že se mu tam dobře dýchá. 

V závěru rozhovoru hovoříme s Janem Spáleným jako s posluchačem. Přiznává, že nevyhledává nové umělce, ale spíše adresně poslouchá konkrétní interprety. A dává příklad: „Několik nocí jsem strávil s Randym Newmanem. Dostal jsem čtyřalbum jeho nahrávek pořízených jen u piana. Vzal jsem si sluchátka, lehl jsem si potmě do postele a chtěl jsem přijít na to, proč tam nejsou hluchá místa. To není jen kouzlo osobnosti, to je i řemeslo, to je schopnost silných emocí z jeho strany.“ 

autor: Milan Tesař
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?