Jaromír Honzák na cestě za dávnými inspiracemi

25. prosinec 2017
Jaromír Honzák – Early Music (Animal Music, 2017)

Skladatel a kontrabasista Jaromír Honzák vnímá kořeny evropského jazzu skutečně do hloubky. Až k tzv. staré hudbě, jak prozrazuje už název alba Early Music. Přitom jde pochopitelně o muziku zcela současnou.

Jak to tedy je s ponorem Jaromíra Honzáka do hudby evropského středověku, renesance a baroka?

„Inspirace starou hudbou souvisí s mým nedávno ukončeným studiem na jazzové katedře brněnské JAMU. Předtím jsem se o tuto hudbu aktivně nezajímal. Jako ‚žáček ve škole‘ jsem však absolvoval kurz staré hudby u paní doktorky Jany Michalkové Slimáčkové. Středověká hudba na mne hluboce zapůsobila, velmi mě zasáhla například Perotinova skladba Viderunt Omnes,“ vysvětlil ostřílený pedagog svoji novou „žákovskou“ zkušenost v rozhovoru pro časopis Harmonie.

„Také jsem zjistil, kolik jazzových hudebníků a tvůrců soudobé hudby včetně mého oblíbeného Stevea Reicha se starou hudbou inspiruje. Vlastně jsem objevil Ameriku až v pokročilém věku.“ Zároveň Míra Honzák uvedl na pravou… ehm, ‚míru‘, jakou ‚měrou‘ k onomu prazákladu evropské koncertní hudby přistoupil:

Jaromír Honzák

„Nakonec by název Early Music mohl být trochu zavádějící. Není to tak, že by celé album bylo v duchu staré hudby, ale několik skladeb je středověkou hudbou inspirováno. Název vymyslel vydavatel Petr Ostrouchov, který jej ale chápe spíš jako označení něčeho nadčasového ve vztahu k inspiračním zdrojům, které v mojí hudbě slyší.“

Album uvádí krátká kontrabasová etuda prolínající do polyfonie skladby Ray of Sun, opravdu trochu evokující postupy „staré“ hudby. Také melodika působí lehce „středověce“, ovšem o otrockém vnímání dávných pravidel nemůže být ani řeči. Aranžmá i improvizace se brzy rozvine podle současných zvyklostí. Zvláště „vybočí“ brilantní kytara Davida Dorůžky, která ani náhodou nectí statičnost starých kontrapunktů a stupnic.

Ostatně pravidly staré hudby se nenechá omezovat ani úprava autentické středověké anonymní sakrální skladbičky Tournai Mass, jedné ze dvou výjimek z jinak autorského repertoáru alba.

Jaromír Honzák

A zcela mimo „starý mustr“ je například Catching the Elusive, vystavěná na uvolněném baskytarovém groovu a nejen díky rozvolněnému Fender pianu Víta Křišťana částečně evokující estetiku fusion.

Zcela soudobá je pochopitelně i ona druhá výjimka z autorství repertoáru, přepracovaná píseň Březový háj kultovního písničkáře „alternativce“ Oldřicha Janoty. Je krásné, co z původní melodie dokáže úprava vytěžit. Zvláště když se přednesu a rozvíjení tématu ujme empatický Luboš Soukup, zde elegantně střídající rejstříky klarinetu.

Tentokrát – a vlastně výjimečně, nepočítáme-li např. domácí projekt Face of the Bass ‒ zvolil protagonista kompletně „českou“ kapelu. A určitě ne proto, že by měl na mysli okřídlenou barokní frázi „Čechy jsou konzervatoří Evropy“. Stačí, když se podíváme na soupisku muzikantů a je jasné, že úroveň nahrávky zůstala „světová“. Co hráč, to svrchovaný instrumentalista po právu patřící na nadnárodní scénu.

Jaromír Honzák

Krom již jmenovaných na albu exceluje také bubeník Marin Novák, který výborně ovládá jak rytmicky košaté zdobení, tak přímočaré, hybné groovy. Pěkně postaveným sólem se blýskne v Tournai Mass.

K dobrému výsledu určitě přispěl i fakt, že jde o hudebníky výborně sehrané i z Honzákovy současné koncertní kapely. A v případě Dorůžky a později i Krišťana vůbec dlouholeté spoluhráče.

Výsledná nahrávka, zvolená jednoznačně Albem týdne, působí natolik přesvědčivě, že bychom velezkušeného pardála Jaromíra Honzáka málem hecovali: jen ať jde zase studovat nějaký další hudební žánr, kterému se dosud nevěnoval.

 

Jaromír Honzák – Early Music

Jaromír Honzák – kontrabas, baskytara

David Dorůžka – elektrická a akustická kytara

Luboš Soukup – klarinet, tenorový saxofon

Vít Křišťan – piano, elektrické piano a elektronika

Marin Novák – bicí, perkuse, zvonkohra

Label: Animal Music, 2017

www.jaromirhonzak.com