José James – Yesterday I Had The Blues

U Jamese, který se s oblibou pohybuje někde mezi moderním jazzem a hiphopem, samozřejmě nehrozí, že by předlohu kopíroval. V jeho případě totiž nejde pouze o přenesení skladeb z ženského do mužského rodu, ale o úplně jinou práci s hlasem a především o jiná hudební východiska. Toho všeho si při poslechu alba musíme být vědomi, třebaže zpěvák písně staré několik desítek let zpracoval s pokorou a bez jakýchkoli úletů k moderním hudebním směrům.

Už při poslechu první skladby, slavné Good Morning Heartache, člověka napadne slovo elegance. Příjemný a technicky dokonalý hlas, srozumitelný projev, skvělé frázování, souhra hlasu s klavírem. K tomu vkusná rytmika – přesně taková, jakou čekáme od basisty Johna Patitucciho a bubeníka Erica Harlanda.

Podobně dokonalé je album od začátku do konce. Stačí si pozorně poslechnout třeba soulově zabarvený hlas v notoricky známé Body And Soul. V této i v dalších písních je Jamesovi hlavním partnerem pianista Jason Moran, který zde sice většinou hraje roli zkušeného doprovazeče, avšak například v I Thought About You (tedy skladbě, kterou vedle Billie Holiday měli v repertoáru Frank Sinatra nebo Miles Davis) rozvine impresionistickou mezihru v dlouhé sólo. Patitucci se blýskne v bluesové Fine And Mellow, v níž od Morana na chvíli přebírá roli hlavního doprovodného nástroje.

Přestože je album v tom nejlepším smyslu konzervativní a aranžérsky minimalistické, je zároveň pestré. V písni Lover Man zpěváka doprovází klavírní trio, v už zmíněné I Thought About You si vystačí ve dvou s pianistou a v God Bless The Child, kterou například Gregory Porter zpracoval a cappella, vsadil Jason Moran na zvuk elektrického fender piana. K nejzajímavějším momentům alba patří závěrečná Strange Fruit, v porovnání s jinými nepříliš často upravovaná píseň z konce 30. let, které se zpěvák bravurně zhostil zcela sám – pouze s tleskáním a svými vlastními, gospelově zabarvenými, doprovodnými vokály.

Posláním alba Yesterday I Had The Blues není hudebně nebo jakkoli jinak překvapit, ale vzdát hold ženě, od jejíhož narození 7. dubna uplynulo přesně sto let. A třebaže gender při podobných počinech opravdu nehraje rozhodující roli, musel se José James jako muž vyrovnat s některými ryze ženskými texty. Nejtypičtějším příkladem je Fine And Mellow, vlastní píseň Billie Holiday, která s nadhledem a pointou pojednává o tom, jak jí její muž ubližuje. José James – a nebyl ostatně první – text převedl do mužského rodu a ubližovat si nechal od své dívky. Přitom místo některých vynechaných pasáží nechává promlouvat hudbu samotnou.

Album Yesterday I Had The Blues je vkusnou poctou interpretce, která i 55 let po smrti inspiruje další generace umělců. Jamesovo album vzniklo pět let po obdobném počinu D. D. Bridgewater, kolekci nazvané Eleonora Fagan (1915–1959) – To Billie With Love From Dee Dee. Jako muž se José James písní chopil jinak, ale se stejným vkusem, s technickou dokonalostí a profesionalitou.

José James: No Beginning No End |foto: Blue Note Records

Přitom album nezní toporně nebo nudně. Moderněji pojatých pasáží je na něm sice pomálu (například What A Little Moonlight Can Do), avšak z projevu doprovodné kapely i samotného Jamese je zřejmé, že se pánové ke kořenům sice vracejí rádi, ale že si zároveň jsou vědomi bouřlivého vývoje, který jazz a populární hudba od dob Billie Holiday prodělaly.

José James – Yesterday I Had The Blues: The Music Of Billie Holiday José James – zpěv

Jason Moran – piano, fender rhodesJohn Patitucci – kontrabasEric Harland – bicí Label: Blue Note, 2015 www.josejamesmusic.com