Jsem bigbandový nadšenec, říká Jakub Cirkl v Jazzotéce

Host se uvede „stěžejní věcí (jedná se o skladbu The Swinger) s Jazz Dock Orchestra, máme tam sólo s Mírou Hloucalem“. A hned poté hostitel Martin Brunner připomene, že Jakub Cirkl pochází z Frýdlantu. Musel tedy „vyrůstat v době Jazzových dílen“. Chvílí se tudíž vzpomíná, koho z domácích legend tam oba muzikanti potkali.

Martin Brunner poté zdůrazní Cirklovo působení převážně v big bandech, třeba u Bromovců. Načež Jakub svá působiště vtipně glosuje: „Točím se tam, ne že bych hrál na stálo. Také jsem hrál v The Loop Jazz Orchestra, který vznikl před pár lety, a pořád tam občas funguji... Jó, jsem takový bigbandový nadšenec!“

„Ke hraní v big bandech jsem se přitom dostal úplně náhodou,“ vzpomíná Cirkl. „Měl jsem zrovna hodinu na konzervatoři, do dveří vstoupil Jan Hála a říká, že nemá do školního big bandu baryton saxofonistu. A jestli nechci nastoupit. Tak jsem řekl, že to můžu zkusit... a už jsem v big bandech a u barytonu jsem zůstal. Tedy u Milana Svobody jsem hrál vždycky altku.“

Když dojde na výběr oblíbené muziky Jakuba Cirkla, vrátí se host elegantním obloukem opět do Frýdlantu. Protože k jeho „iniciačním“ deskám patří ty, které dostal jako vstupní dáreček právě na Jazzové dílně. „Bylo mezi nimi také CD Velebandu z roku 1992, kde hrají neskuteční muzikanti té doby.“ Ze zmíněného alba Velebandu, nazvaného Hic sung leones, zazní standard Bye Bye Blackbird v aranžmá Karla Růžičky.

Malá parta je taky skvělá!

Jakub Cirkl se samozřejmě nebrání žánrovým přesahům. Ze svých působišť zdůrazní Top Dream Company, inklinující k funku a soulu. Je ovšem jasné, jaká muzika byla ta formativní.

„Jazzové big bandy mě bavily už někdy od patnácti, od šestnácti let. K menším partám jsem se dostal až později, zkoumáním u ostatních frekventantů Jazzových dílen, u kamarádů muzikantů. A jedna z osobností, která mě nadchla, byl například Cannonball Adderley. Uchvátilo mě, jak frázuje, melodicky rytmizuje...“

Saxofonista Jakub Cirkl|foto:Petr Vidomus

Jako ukázku svých oblíbených „malých part“ Jakub vybere snímek You Got It! z živého alba The Cannonball Adderley Quintet In San Francisco (1959). „Ještě když jsem studoval na VOŠ a HAMU, nastoupil jsem do sextetu k Přemkovi Tomšíčkovi, a tam jsme právě takové skladby hráli,“ vysvětluje Jakub svůj osobní vztah k muzice, jaká právě dozněla. „Nebyl jsem vždy jenom sideman ve velkých kapelách, ale s chutí jsem si vyzkoušel i malou partu, s neskutečně skvělými muzikanty jako Osian Roberts nebo Standa Mácha.“

Poté se Cirkl opět vrátí ke svému životnímu tématu: „Bude to opět ‚překvapivě‘ big band, ovšem big band, který vedl Bob Mintzer. Vybral jsem titulní nahrávku z alba Spectrum z roku 1988.“ Řeč se stočí na další big bandy, včetně těch současných. „Maria Schneider mě baví, má krásné plochy, ale úplně ve všem bych se nenašel,“ svěří se Cirkl.

„Ale big bandů, které rád poslouchám, těch je... Dneska je úplný top na celém světě asi Jazz At Lincoln Center Orchestra. Ty bych chtěl vidět naživo! Samozřejmě je úžasný WDR Big Band, měli výborný projekt právě s Bobem Mintzerem a Yellowjackets.“

Poslouchá tedy Jakub Cirkl hlavně big bandy? „Tím, jak se v těch big bandech pohybuju, tak že bych je ještě úplně pravidelně poslouchal... tak to ne,“ směje se. Vlastně v poslední době zase poslouchám spíš ty menší party.“

Víc už asi přepisovat netřeba. Věříme, že jsme vás nalákali k poslechu celé Jazzotéky. Ať už v zářijové premiéře, nebo ze záznamu.