Když bubny vyprávějí: Antonín Procházka propojuje rytmy Ghany s jazzem

Obroni Ensemble propojuje tradiční západoafrické bubnování s prvky moderního jazzu a volné improvizace. Jeho cílem je vytvářet nový, vzrušující hudební jazyk, jenž překračuje kulturní i žánrové hranice, aniž by ztrácel respekt ke svým kořenům.

Prvotní inspirací k hlubšímu zkoumání afrických rytmických tradic nebyl pro Antonína Procházku hudebník přímo z Afriky, ale americký trumpetista Chief Xian aTunde Adjuah (dříve známý jako Christian Scott). Jeho přelomové album Stretch Music ho zásadně ovlivnilo svou otevřeností vůči diasporickým vlivům z Afriky, Karibiku i Latinské Ameriky a způsobem, jakým tyto folklorní prvky integruje do moderní jazzové formy. Adjuah však nezůstává pouze u tradičních rytmů – ty obohacuje o vrstvy elektronických beatů a soudobou produkci, čímž rytmus povyšuje na strukturující a nosný prvek celé kompozice.

Iniciační setkání v Ghaně

Přestože se Procházka o začlenění afrických rytmů do své hudby pokoušel již dříve, s odstupem přiznává, že jeho přístup byl do značné míry intuitivní a postrádal hlubší porozumění kulturnímu kontextu. Zásadní obrat nastal až během jeho intenzivního studijního pobytu v Ghaně, kde se systematicky věnoval tradiční africké hudbě, jejím strukturám, instrumentáři i filozofii. Právě zde se zrodila idea Obroni Ensemble – souboru, který usiluje o respektující a zároveň kreativní dialog mezi hudebními světy.

Skladatel a hudebník Antonín Procházka|foto:Petr Vidomus

Procházka se ve svém výzkumu a hudební praxi zaměřuje nejen na západoafrické bubny, ale i na širší spektrum hudebních projevů Ghany. „Když jsem tam přijel jenom s tím, že si chci něco vzít pro sebe, narazil jsem na to, že teprve když jsem se začal učit tradiční hudbu, začalo to dávat smysl,“ vysvětluje. Přesná pozornost k detailům, rytmům a jazykovým nuancím tamní hudby byla pro něj zásadní a ovlivnila způsob, jakým dnes komponuje a aranžuje skladby pro svůj soubor.

Od dětské písně k mluvícím bubnům

Jedním z prvních kroků bylo naučit se místní dětské písně, například známou Pete Pete. „Pete znamená sup a je to o mamince, která volá svoje dítě domů. Mně se to moc líbilo, tak jsem tu písničku vzal a snažil jsem se ji zaranžovat pro naši kapelu,“ říká Procházka. Při přepisování a aranžmá narazil na praktické i kulturní výzvy, například při zápisu rytmů afrického xylofonu gyile, což mu umožnilo pochopit hlubší logiku místní hudby a rytmických struktur.

Během svých cest se Procházka setkal i s unikátním fenoménem mluvících bubnů, které v Ghaně dokážou vyprávět příběhy, vést ceremonie a komunikovat s komunitou. „Skoro jakýkoliv buben může mluvit… Ten první způsob je vyprávěcí, buben funguje jako trubadúr. Druhý je signální, například pro školní potřeby nebo bojiště, a třetí je taneční, kde bubny znázorňují rodiny a dění v komunitě,“ popisuje. Tento přístup k hudbě jako funkční sociální události zásadně ovlivnil jeho vlastní praxi, zejména kombinaci tradičního rytmu s volnou improvizací v Obroni Ensemble.

V současnosti Procházka rozvíjí své zkušenosti do vlastních skladeb, které kombinují západoafrické rytmy, jazz a moderní hudbu. „Mým cílem nejsou autentické repliky africké hudby, ale vlastní skladby, které čerpají z toho, co jsem se naučil,“ říká. Plánuje pokračovat v doktorandském výzkumu a spolupracovat s ghanskými hudebníky v New Yorku.