Konopásek mladší: otce proslavil jazz, sám hrál punk
Rozhovor měsíce tentokrát nikoli s jazzovým hudebníkem, ale synem slavného otce. Jakub Konopásek pracoval léta v reklamní branži, v našem interview ale hlavně vzpomínal na svého otce, saxofonistu Jana Konopáska, který hrával například s bigbandem Woodyho Hermana.
Jakub vzpomíná nejen na dětství a ranou dospělost, kdy se s otcem prakticky nepotkával, ale také na své vlastní zkušenosti s hudbou, emigrací do Ameriky a setkání s otcem v Los Angeles a na Floridě. Odhaluje, jak vnímal Jana Konopáska jako člověka – přísného, ale zároveň vlídného, pokorného a bez snahy upoutat pozornost. Rozhovor propojuje osobní vzpomínky s hudebními milníky a archivními nahrávkami.
Jan Konopásek v bigbandu Woody Hermana (sólo v 5:05):
Jakub Konopásek v rozhovoru mluví o dětství bez otce a o tom, jak o něm slýchal jen zprostředkovaně. Vyrůstal pouze s maminkou, která se s Janem Konopáskem rozvedla, když Jakubovi „nebyl ještě ani rok“. O otci věděl jen z vyprávění: „Maminka samozřejmě o otci moc nemluvila, protože rozvod nebyl úplně růžovej.“ Přesto o něm občas slyšel v rozhlase: „Občas, když tatínek někde hrál, Hlas Ameriky něco vysílal.“
Jakub vypráví také o svém prvním setkání s otcem po mnoha letech. Když v roce 1982 emigroval do Spojených států, potkal otce „vlastně poprvé, když teda nepočítám, že jsem ho viděl, když mně nebyl ani rok“.
Cesta do exilu
Host vysvětluje, že do exilu neodcházel kvůli otci, ale kvůli vlastní touze studovat: „Já jsem neutíkal vyloženě za tatínkem. Tím, že samozřejmě tatínek byl v Americe, tak jsem si tu destinaci vybral.“ Hlavní motivací byla možnost vzdělání, kterou mu v Československu znemožňoval „kádrový profil“ kvůli otcově emigraci.
Čtěte také
Dále Konopásek mladší popisuje, jak se s otcem znovu setkávali v Americe a jak jej začal poznávat i jako hudebníka. „Muzikanti k nám chodili i domů... takhle jsem byl vtažený do tatínkovy muziky.“ Později se znovu potkali na Floridě, kde Jan Konopásek hrál na výletních lodích.
Jakub Konopásek v rozhovoru vzpomíná i na vlastní hudební pokusy. K otcovu nástroji nikdy nepřilnul. Jako dítě však hrál na klavír a později na bicí. Jeho první (punková) kapela se jmenovala Suchý mozky: „Podařilo se nám odehrát tři koncerty a po každém koncertě jsme na daném místě už hrát nesměli.“ Jazz sice nehraje, ale má jej rád. „Je to muzika, která mě vždycky uvede do dobrý nálady,“ říká.
V pořadu hovoří také o své životní cestě – od emigranta přes vojáka až po kreativce. Po příchodu do USA pracoval jako dělník, poté sloužil čtyři roky v armádě, aby si mohl dovolit jít na univerzitu. Vystudoval sochařinu, věnoval se také grafice a více než dvacet let pracoval jako kreativec v reklamě.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
