Konopásek mladší: otce proslavil jazz, sám hrál punk

Jakub vzpomíná nejen na dětství a ranou dospělost, kdy se s otcem prakticky nepotkával, ale také na své vlastní zkušenosti s hudbou, emigrací do Ameriky a setkání s otcem v Los Angeles a na Floridě. Odhaluje, jak vnímal Jana Konopáska jako člověka – přísného, ale zároveň vlídného, pokorného a bez snahy upoutat pozornost. Rozhovor propojuje osobní vzpomínky s hudebními milníky a archivními nahrávkami.

Jan Konopásek v bigbandu Woody Hermana (sólo v 5:05):

Jakub Konopásek v rozhovoru mluví o dětství bez otce a o tom, jak o něm slýchal jen zprostředkovaně. Vyrůstal pouze s maminkou, která se s Janem Konopáskem rozvedla, když Jakubovi „nebyl ještě ani rok“. O otci věděl jen z vyprávění: „Maminka samozřejmě o otci moc nemluvila, protože rozvod nebyl úplně růžovej.“ Přesto o něm občas slyšel v rozhlase: „Občas, když tatínek někde hrál, Hlas Ameriky něco vysílal.“

Jakub vypráví také o svém prvním setkání s otcem po mnoha letech. Když v roce 1982 emigroval do Spojených států, potkal otce „vlastně poprvé, když teda nepočítám, že jsem ho viděl, když mně nebyl ani rok“.

Jakub Konopásek|foto:Petr Vidomus

Cesta do exilu

Host vysvětluje, že do exilu neodcházel kvůli otci, ale kvůli vlastní touze studovat: „Já jsem neutíkal vyloženě za tatínkem. Tím, že samozřejmě tatínek byl v Americe, tak jsem si tu destinaci vybral.“ Hlavní motivací byla možnost vzdělání, kterou mu v Československu znemožňoval „kádrový profil“ kvůli otcově emigraci.

Čtěte také

Vinyl Story s Janem Konopáskem: Se Studiem 5 jsme měli hrát před Coltranem, soudruzi to překazili

Dále Konopásek mladší popisuje, jak se s otcem znovu setkávali v Americe a jak jej začal poznávat i jako hudebníka. „Muzikanti k nám chodili i domů... takhle jsem byl vtažený do tatínkovy muziky.“ Později se znovu potkali na Floridě, kde Jan Konopásek hrál na výletních lodích.

Jakub Konopásek v rozhovoru vzpomíná i na vlastní hudební pokusy. K otcovu nástroji nikdy nepřilnul. Jako dítě však hrál na klavír a později na bicí. Jeho první (punková) kapela se jmenovala Suchý mozky: „Podařilo se nám odehrát tři koncerty a po každém koncertě jsme na daném místě už hrát nesměli.“ Jazz sice nehraje, ale má jej rád. „Je to muzika, která mě vždycky uvede do dobrý nálady,“ říká.

V pořadu hovoří také o své životní cestě – od emigranta přes vojáka až po kreativce. Po příchodu do USA pracoval jako dělník, poté sloužil čtyři roky v armádě, aby si mohl dovolit jít na univerzitu. Vystudoval sochařinu, věnoval se také grafice a více než dvacet let pracoval jako kreativec v reklamě.