Na pódiu i ve třídě. Milan Kašuba stále žije hudbou

Hned na začátku rozhovoru vydává Kašuba unikátní svědectví o zlaté éře živé hudby v Brně a o tom, jak technika ovlivnila profesní dráhu hudebníků. Jeho slova jsou zároveň širší reflexí proměn hudebního světa:

„Fakt, že jsem hrával po barech, byl součástí mého života v mládí. V té době byla barová hudba běžnou součástí života – v každém městě existoval nějaký bar, kde se hrálo pravidelně každý den. A tady v Brně těch barů bylo poměrně hodně. Vzpomínám si – a mám to i zaznamenané – že tu existovalo přes pětadvacet podniků, kde se hrálo denně. To bylo v šedesátých letech. A právě po nich, když se technická úroveň hudebního světa začala měnit, začaly se objevovat automaty na gramofonové desky – člověk vhodil korunu a pustil si, co chtěl. Hudba tak začala znít z přístrojů místo živých kapel. A tak se postupně začaly kapely vytrácet.“

Na přelomu 70. a 80. let byl Milan Kašuba členem brněnské skupiny Ornis a v jejím rámci spolupracoval s výjimečnou zpěvačkou Mirkou Křivánkovou. Soudí: „Myslím, že Mirka Křivánková byla – společně s Janou Koubkovou – jednou z nejlepších zpěvaček té doby. V osmdesátých letech jsme dosáhli vrcholu v interpretačním umění. Navíc jsme tehdy v rámci republiky získali jedno významné prvenství – právě s malými jazzovými soubory.“

Čtěte také

Milan Kašuba: Dokument Ze zlatníka jazzmanem

V rozhovoru Kašuba vzpomíná i na další své hudební aktivity a také na své někdejší pravidelné sólové koncerty v pražské Redutě: „Byla to pro mě obrovská práce – připravit se na tříhodinovou dramaturgickou hru úplně sám. Uvědomil jsem si, že podávat výkony tři hodiny v kuse vyžaduje nadlidské síly. Nakonec jsem to ale zvládl a vytvořil dramaturgii s různými hudebními styly – zahrnul jsem swingovou muziku, bossa novu a mezi tím jsem zahrál i klasickou kytaru.“

Životní příběh v knize vzpomínek

V roce 2021, rok po Kašubových 80. narozeninách, vyšla kniha vzpomínek Když struny života zní, kterou připravila zpěvačka, výtvarnice a editorka Dáša Ubrová. Kašuba na práci na knize vzpomíná takto: „Nasměrovali jsme to tak, aby kniha nebyla jen jednostranně zaměřená, ale aby v ní byly i takové ty zážitky ze života – od dětství až po současnost. Dáša to pojala způsobem, že v knize hovořili ti, s nimiž jsem se kdy nějak dostal do hudebního vztahu nebo do nějakých kamarádských vztahů a podobně. Nechyběly ani zážitky humorného charakteru.“

Milan Kašuba na koncertě v Radiocafé (2024)|foto:Libor Makrlík

V rámci festivalu JazzFestBrno proběhl 30. dubna koncert k 85. narozeninám Milana Kašuby. Kytarista v rozhovoru vypráví, jak se na tuto událost připravoval a jak trávil poslední noc před jubilejním koncertem: „Ve čtyři hodiny ráno jsem se probudil, vzal do ruky kytaru a začal jsem jen tak hrát – různé přechody a podobně. Hrál jsem asi do pěti do rána. Petr Kořínek slyšel, že hraju, ale nechal mě celou dobu v klidu, nerušil mě. Ráno jsme se pak probrali, dali si snídani – a on jen poznamenal: Tak teď si to zkusíme. – Zkusili jsme to – a dopadlo to opravdu velmi dobře.“

Milan Kašuba více než třicet let vyučuje v ZUŠ v Modřicích u Brna. V rozhovoru podává překvapivě pozitivní obraz dnešního zájmu dětí o hudbu:

„Teď je dokonce sedmdesát žadatelů, kteří nebudou mít možnost být umístěni. To je nepředstavitelné ve srovnání s minulými lety. Pan ředitel se to snažil nějak usměrnit tak, že na jednu vyučovací hodinu připadají dva žáci. Díky tomu budou ti mladší systematicky zařazeni do výuky.“

Milan Kašuba letos obdržel Cenu Gustava Broma za celoživotní přínos jazzové scéně.