Kurt Rosenwinkel – Caipi
Kytarista Kurt Rosenwinkel na svých minulých projektech dokázal, že vedle melodického jazzu (který hraje sólově, s malými sestavami i s bigbandem) inklinuje také k hiphopu nebo k ambientní hudbě. Před necelým rokem v časopise Harmonie prozradil, že má rozpracovaných několik nových projektů současně. Jeden z nich – velmi překvapivý – nyní vyšel pod názvem Caipi.
Překvapivé je album proto, že se na něm Kurt Rosenwinkel poprvé představuje nejen jako kytarista, ale také jako hráč na většinu ostatních nástrojů a především sólový zpěvák. Jeho novinka je konceptuální pásmo písní, jejichž dějiště můžeme situovat na fiktivní ostrov Caipi, třeba někam k brazilským břehům (předpokládejme, že se na Caipi pije caipirinha).
Brazilská nálada je dána rytmem některých písní (nejde však o čistokrevnou sambu nebo bossanovu, ale spíše o lehčí či výraznější náznaky, které se na albu prolínají s dalšími styly a strukturami) a také použitím portugalského jazyka – vedle angličtiny nebo imaginárních jazyků. Jak zdůrazňuje v bookletu alba Chris Weisman, Caipi je album současně brazilské, „brazilské“ a ne-brazilské.
Rozhovor měsíce: Kurt Rosenwinkel a jeho brazilský koktejl
Mimořádným hostem dubnového Rozhovoru měsíce byl americký kytarista Kurt Rosenwinkel. Zavolali jsme mu do Berlína, kde žije a tvoří, abychom si s ním popovídali o jeho nové desce s voňavým názvem Caipi, o jeho hudební inspiraci a jeho vlastním vlivu na další hudebníky. Jak to dopadlo, si můžete poslechnout ze záznamu.
Kurt Rosenwinkel vedle elektrických a akustických kytar hraje v jednotlivých skladbách na basu, bicí a také nejrůznější klávesové nástroje od akustického piana přes „dětské“ casio až po nejrůznější syntezátory. Přitom klavír je v některých písních – například v Summer Song – dominantnější než kytara. Přestože album můžeme vnímat jako sólové a autorské, do jednotlivých písní si multiinstrumentalista Rosenwinkel zval hosty.
Někteří se jen mihnou, i když jejich přínos pro album jako celek je relativně velký – sem bezpochyby patří Eric Clapton, jehož kytara zdobí skladbu Little Dream, nebo saxofonista Mark Turner, zásadní pro celkové vyznění skladeb Ezra a Casio Escher.
Naopak mladý zpěvák (a také hráč na perkuse a klávesy) Pedro Martins účinkuje ve více než polovině písní a je dalším důležitým spojovacím můstkem od prvotní ideje ke skutečné brazilské hudbě. Jeho hlas (nejen) v písni Kama je velkou ozdobou alba.
Ostatně do titulní skladby Caipi, která album otevírá a předznamenává další dění, si Rosenwinkel jako hosta pozval právě jen Martinse. Úvod obstarává jednoznačně přiznaná brazilská kytara, na niž naváže harmonicky bohatá pasáž, ukázka stylu, který je pro celý zbytek alba klíčový. Rosenwinkel zde předvádí žánrově nevyhraněný tvar mezi jazzrockem, popem a latinskoamerickou hudbou, přičemž hrany kytar i bicích jsou lehce rozostřeny tak, aby s klávesovými party vytvářely jednolitý zvuk.
Zatímco v už zmíněné druhé skladbě Kama podtrhávají rozvolněný zpěv Pedra Martinse bicí Andiho Haberla, následující Casio Vanguard prosvětlují tropické perkuse ve spojení s důležitými kytarovými party.
Caipi však není pouze poctou brazilské hudbě, případně albem na pomezí jazzrocku, samby a zasněného popu. Hold On s výraznou čtveřicí kytara, basa, elektrické klávesy a bicí má blízko k rockovému hitu, a to nejen díky textu v angličtině. Se zbytkem alba skladbu pojí mlhavě rozostřený zvuk – mix dává vyniknout spíše nástrojům a hlas je vnořený do celku jako další z instrumentů a nikoli hlavní nositel významu.
To na druhou stranu neznamená, že by poselstvím alba měl být jen neurčitý pocit nebo absolutní hudba. Píseň Ezra například Rosenwinkel věnoval svému synovi a vedle jasně čitelného saxofonového sóla Marka Turnera ji vybavil naprosto jasným textem-vyznáním, jakousi obdobou starověkých otcovských požehnání.
Vůbec ve své druhé polovině jako by se album rozjíždělo a rozevíralo do větší pestrosti, čemuž napomáhá i zmíněné hostování Erica Claptona v písni Little Dream. Její plný zvuk zvýrazňuje i jazzové klavírní sólo, které použitím staccata lehce připomene elektronickou hudbu.
Aniž bych chtěl pominutou závěrečný „brazilský jazzrock“ Ouro Preto, za skutečnou syntézu alba považuji předposlední kompozici Little B, další rozmlžený pěvecký duet Kurta Rosenwinkela s vysokým hlasem Pedra Martinse, ale především jasné přihlášení k elektrické kytaře jako hlavnímu autorovu nástroji. Spíše zajímavostí a dalším kamínkem do už tak pestré mozaiky je hostování Chrise Komera s lesním rohem, který však z celku nijak zvlášť nevyčnívá.
Právě snaha upřednostnit celek před jednotlivými komponenty, otupení hran a určitá zamlženost zvuku, a tím pádem jistá tajemnost – to jsou základní charakteristiky alba, kterým Kurt Rosenwinkel bezpochyby překvapil nejednoho svého fanouška. Nezbývá než netrpělivě čekat na jeho další projekty a třeba i na to, zda se něco z komplexní zkušenosti z nahrávání alba Caipi otiskne i do kytaristových příštích instrumentálních jazzových desek.
Kurt Rosenwinkel – Caipi
Kurt Rosenwinkel – kytary, baskytara, piano, bicí, perkuse, casio, syntezátory, zpěv
Pedro Martins – zpěv, syntezátory, perkuse, bicí, harmonium
Antonio Loureiro – zpěv
Kyra Garey – zpěv
Amanda Brecker – zpěv
Zola Mennenöh – zpěv
Frederika Krier – housle
Andi Haberl – bicí
Alex Kozmidi – kytara
Mark Turner – saxofon
Eric Clapton – kytara
Chris Komer – lesní roh
Ben Street – kontrabas
Label: Razdaz Recordz/Heartcore records, 2017
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
