Lze jazzem měnit svět? Zápisky z obří jazzové konference v Lisabonu

4. říjen 2018
Hudebnice, producentka a výzkumnice NASA, Kelly Snook, na přednášce v Lisabonu

Rekordní počet 350 účastníků ze 40 zemí. Špičky jazzové branže, které rozhodují o tom, kdo na vašem oblíbeném festivalu hraje. Ale i neskrývaná snaha upozorňovat na společenské neduhy, které může jazz pomoci řešit. Taková byla ve zkratce Evropská jazzová konference, která proběhla 13. ‒ 16. září v Lisabonu. Výběr z příspěvků přinášíme v audiu i v textu.

Konferenci každoročně pořádá Europe Jazz Network (EJN), což je v zásadě profesní organizace. Jejími členy nejsou ani tak jednotlivci nebo hudebníci, jako spíše festivaly, kluby, promotéři nebo agentury. Síť je založena na výměně zkušeností mezi organizátory jazzových akcí a snaží se podporovat rozmanitost a spolupráci tohoto sektoru hlavně na evropském kontinentu.

„Absolvoval jsem tu řadu diskusí, které myslím byly prospěšné pro obě strany. Týkaly se bookování určitých kapel, potíží s některými hudebníky, agenty nebo manažery. Je to určité know-how, které se vám hodí do budoucna. Má to dopad na to, jakou kapelou oslovíte a pak můžete koordinovat své úsilí s ostatními kluby a festivaly,“ vysvětluje Paul Pace ze slavného londýnského klubu Ronnie Scott’s.

Zájem českých festivalů o akce EJN je dosud malá. Několik let je členem sítě festival Bohemia Jazz Fest a letos se členem stal i festival Mladí ladí jazz. „Schůzek jsem tu měl strašně moc, došly mi vizitky. Naivně jsem si jich vzal padesát a bylo to málo. Jsme chudý festival, ale poplatek za členství se už teď vyplatil,“ usmívá se Jan Jelínek z Mladí ladí jazz.

Podívejte se na fotoreport z konference:

Launch of the "History of European Jazz" book 5

Zmiňovaný festival je v ČR výjimečný svou snahou o zapojení dětí a mladých lidí a také oslovování menšin. Což jsou mimo jiné témata, na která se EJN ve svých diskusích hodně zaměřuje. Zejména otázka „pěstování“ mladého publika prostupovala řadou tematických debat: jako například o digitální distribuci hudby, prezentaci jazzu v městském prostoru, o trendech ve výzkumu publika a podobně.

„Myslím, že existuje způsob, jak dostat jazz k mladšímu publiku a ukázat mu, podívejte se, tohle je cool. Ale musíte je přinutit sundat ty sluchátka, dostat je do sálu, protože analogový zážitek z koncertu je něco nesrovnatelného,“ říká promotér Alfred Vogel z malého alpského festivalu Bezau Beatz. Podle něj mají promotéři takřka misionářskou roli, ale nevyplatí se posluchače podceňovat. „Řada z nich je mnohem otevřenější, než leckteří promotéři. Všichni máme stejné uši, ale způsob, jakým se k hudbě dostáváme, je absolutně kontrolován mainstreamovými médii jako je Spotify.“

Nenávidím jazz! Postřehy z největší jazzové konference v Evropě

Amsterdamská konzervatoř

Jazzová konference s účastí více než 140 delegátů z takřka třiceti zemí: akce s příznačným názvem Rhythm Changes je událostí, jejíž význam přesahuje evropské hranice, byť klade velký akcent na teoretickou reflexi jazzu hlavně na starém kontinentu. U letošního pátého ročníku (Amsterdam, 31. 8. ‒ 3. 9.) byl přítomen také Petr Vidomus, zástupce Českého rozhlasu Vltava. Přehled nejzajímavějších příspěvků si můžete poslechnout v záznamu pořadu Slovo o hudbě.

EJN se děti k jazzu snaží přivést různými způsoby, letos také publikovala Příručku pro pořadatele jazzových koncertů pro děti, která jim dává zcela konkrétní tipy, jak s takovými akcemi začít. „Hlavní rada zní: berte děti vážně. Musíte je zapojit do hry, ale současně mít na zřeteli, že jsou to stále děti. Pokud ztratíte jejich pozornost, těžko ji získáte zpět,“ vyjmenovává Nina Torske ze Západonorského jazzového centra.

Téma, které v Lisabonu také viselo ve vzduchu napříč různými tématy, byla otázka genderové vyváženosti a nerovného zastoupení žen a mužů v jazzové oblasti. Jazz je od svých počátků velmi svobodomyslný žánr, otevřený improvizaci, ale dlouhodobě jde o ryze maskulinní prostředí, které může od účasti na jeho rozvoji odrazovat nejen ženy hudebnice, ale i posluchačky v publiku. 

„Pokud máte mladé publikum, řekněme mezi 5 a 15 lety, složené z poloviny z dívek a z chlapců, je důležité, aby se dokázalo ztotožnit s hudebníky na pódiu. Pokud dívky na pódiu  vidí pouze muže, pak se těžko můžou cítit hudebníky, jakmile dospějí,“ míní například Eva Frost z dánské organizace Jazz Danmark.

Zploštělá debata o ženách v jazzu: Odpověď Ondřeji Bezrovi

Jazz players

Šéfredaktor hudebního magazínu UNI Ondřej Bezr ve svém nedávném komentáři napsal, že úvahy o nerovnosti žen a mužů v jazzu nejsou hodny šéfa natolik prestižní akce, jakou je JazzFestBrno. Je to ale trochu složitější, píše Petr Vidomus, dramaturg Českého rozhlasu Jazz:

Právě ona stojí za ceněným projektem jazzových workshopů pro dospívající dívky (Jazz Camp for Girls). „Dívky po celý týden improvizují a hrají jazz, a to pouze instrumentálně, to znamená, že zde není prostor pro vokalistky. Mnoha dívkám to otevře oči a následně zakládají skupiny. Potíže jsou spíše s rodiči. Jsou to hlavně oni, kteří jsou předpojatí,“ vysvětluje Eva Frost.

EJN v Lisabonu schválila také tzv. Genderový manifest, kterým se její členové (pořadatelé) zavazují zapojit do svých akcí více hudebnic, ale i přilákat více žen do publika jazzových festivalů či bojovat proti genderovým předsudkům v hudbě. Iniciativa navazuje například na známé hnutí Keychange.

Evropská jazzová síť se nebojí kontroverzí a hodně akcentuje potenciál jazzu ve sbližování různých etnik a národů. Proto se v době migrační krize výrazně vymezila vůči vytyčování nových hranic v Evropě a nově oceňuje i jazzové akce přispívající k začlenění minoritních skupin do společnosti. Letos cenu získala francouzská organizace La Dynamo, která pořádá sérii jazzových workshopů v sociálně znevýhodněných oblastech.

V Lisabonu byla také představena monumentální, 800 stránková publikace o evropském jazzu. Kniha The History of European Jazz mapuje historii jazzu ve všech evropských zemích a přináší i některá málo známá fakta. „Zásadním rysem naší knihy je, že všechny kapitoly napsali lidé pocházející ze zemí, o kterých píšou. Šlo tedy o takřka čtyřicet autorů, hovořících odlišnými jazyky, s rozdílným zázemím a zkušenostmi,“ připomíná editor knihy Francesco Martinelli.

Podívejte se na rozhovor o knize The History of European Jazz:

Vedle řady diskusí o jazzových tématech byly v Lisabonu k vidění i některé technologické novinky, například 360 stupňové záznamy jazzových koncertů. Technologie slibuje do budoucna určitě zcela nový prožitek ze sledování koncertů, zároveň však vývoj potřebných brýlí ještě zaostává za záznamovou technikou. „Naše kamery zaznamenávají v rozlišení 8K, což je momentálně nejlepší kvalita. Zatímco brýle záznamy reprodukují v kvalitě 4K, takže jsme jaksi v polovině cesty,“ přiznává Barbara Stolecka z italského start-upu Cross360.

Přes převažující pozitiva takto velké akce se objevily i některé výtky, například v závěrečném proslovu publicisty Iana Pattersona z webu All About Jazz. Ten vidí jistý rozpor mezi rétorikou Evropské jazzové sítě a skupinami, zvanými na její showcasy. „EJN sice zastřešuje stále více evropských národů, ale příliš nezohledňuje rozmanitost v rámci těchto národů. Mám na mysli etnicitu, ale i třídní rozdíly. Protože většina návštěvníků včetně mě pochází z bílé střední vrstvy ‒ a do jaké míry to reprezentuje současnou Evropu?,“ ptá se sugestivně Patterson.

Čtyřdenní konference přinesla také přehlídku současné portugalské tvorby. Představila se zde hlavně místní volně-improvizační scéna, ale i známější jména z Norska (Bugge Wesseltoft, Espen Eriksen). Pro mnohé z nich bez pochyby příležitost, jak oslovit nejznámější evropské promotéry v publiku.

„Obecně je to velmi dobrá zkušenost. Mám-li mluvit za sebe, možná bych se příště scházel s lidmi poněkud systematičtějším způsobem, na přípravu jsem neměl moc času. Ale nehledě na to, je to skvělá konference, kterou mohu doporučit,“ uzavírá Paul Pace z londýnského klubu Ronnie Scott’s.