Malá tělesa jsou mi bližší, říká Jaromír Honzák k novému albu
Koncem měsíce vychází nové album Jaromíra Honzáka s názvem Blues of a String Hanging in the Wind. V Rozhovoru měsíce zaznělo několik ukázek v předpremiéře. Poslechněte si celý pořad.
Jedná se o živou nahrávku osmidílné suity pro jazzový kvintet a orchestr a vedle Honzákovy kapely, v níž dále hrají Luboš Soukup, David Dorůžka, Vít Křišťan a Martin Novák, na ní účinkuje Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Album vychází u Animal Music v rámci řady Nové horizonty, která propojuje symfonickou hudbu s jazzem.
Na začátku rozhovoru Jaromír Honzák líčí, že když dostal nabídku vystoupit v rámci koncertního večera se SOČR, chtěl nejprve předvést nové skladby, ale nakonec se zčásti rozhodl jinak: „V panice před prázdnotou, když se blížil koncert, pro který jsem ještě neměl napsanou ani notu, jsem si tuto paniku zmírnil tím, že jsem se rozhodl použít jako výchozí materiál svou starší skladbu Blues struny vlající ve větru.“ Ta vznikla před více než deseti lety pro koncert v Rudolfinu, kde ji Honzák hrál se svou jazzovou kapelou a se smyčcovým kvartetem. K této skladbě, kterou nově upravil, nyní Honzák připsal několik nových částí, až vznikla kompletní suita, zaranžovaná pro velké symfonické obsazení.
Instrumentace suity se ujal Tomáš Sýkora. Honzák říká, že se tohoto úkolu „dobrovolně vzdal z úcty k řemeslu“, a pokračuje: „V mém případě jde o experiment, který se, myslím, už nebude opakovat. Necítím se totiž úplně doma v takto velkých obsazeních, ať už jde o symfonický orchestr, nebo třeba o big band. Malá tělesa jsou mi bližší. Ale moc si vážím té příležitosti, protože toto byla úplně jiná práce a je to pro mne určitě obohacení.“
Nasadil na nás orchestr
Suita je psaná přímo pro spolupráci symfonického orchestru a jazzové kapely a jako celek ji tedy není moc možné hrát v komornějším obsazení. Honzák popisuje, jakým způsobem s hudebníky pracoval dirigent Bastien Stil: „Chtěl, abychom my, tedy jazzový kvintet, hráli pohromadě, a na nás pak nasadil orchestr. Bral to tedy tak, že my jsme rytmickým základem, a když budeme pevní, má on potom volnou ruku, jak pracovat s orchestrem.“
Čtěte také
V rozhovoru s Jaromírem Honzákem probíráme i některé jeho další aktivity. Jednou z nich je dlouholeté účinkování v kapele Bratrů Ebenů, která na konci roku 2023 po delší době vydala nové album Co my víme. Na něm se – vedle písní Marka Ebena – poprvé objevila i instrumentální skladba s názvem Clafoutis. Další novinkou je pak to, že po odchodu Jiřího Veselého z kapely střídá Jaromír Honzák u Ebenů kontrabas s baskytarou. Komentuje to slovy: „Nikdy jsem se necítil být baskytaristou. Jsem spíše kontrabasistou, který občas vezme do ruky baskytaru. Ale o to víc mě to baví a jsem moc rád, že místo, abych čekal, až skončí skladba, ve které nehraju, zůstávám na pódiu a je to pro mne mnohem zábavnější.“
V závěru se Honzák jako vedoucí Katedry jazzové hudby na AMU v Praze vyjadřuje k současnému zájmu o studium: „Během covidového období nastal velký útlum zájmu. Byl to opravdu velký úpadek, ani jsme nemohli naplnit naši kvótu šesti míst v prvním ročníku. A teď je naopak už druhým rokem zase rekordně velký zájem. U posledních přijímaček jsme měli zhruba pětadvacet zájemců, kteří byli na dobré úrovni.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
