Miles Mosley – Uprising

4. září 2017
Miles Mosley – Uprising (2017)

Když rodiče dávali Milesovi jméno podle Milese Davise, zaslíbili ho nejen jazzu, ale především fúzím. Také čtvrté album kalifornského zpěváka, basisty, skladatele a producenta Milese Mosleyho vyzařuje nezamindrákovanou žánrovou všežravost. Uprising navíc znamená pro Mosleyho i „komerční“ průlom. A co do kvality muziky bez váhání zaslouží volbu Albem týdne.

Hollywoodský hudebník Miles Mosley (1980) se na scéně pohybuje už nějaký pátek, dobré jméno si však dosud udělal „jen“ jako sideman, a to extrémně všestranný.

Jako doprovazeče, ale také autora písní, aranžéra, kapelníka či producenta si ho volila tak pestrá směsice muzikantů jako rocker Chris Cornell, legendární kytarista Jeff Beck, stejně legendární písničkářka Joni Mitchell, rapper Everlast, R&B diva Lauryn Hill a další a další hvězdy.

Pusťte si Shadow of Doubt, první singl z desky:

Nadžánrovost Milesovy vlastní hudby nepřekvapí už díky předchozímu výčtu zaměstnavatelů. Ovšem samotný protagonista svůj sound přičítá spíše vlivu prostředí:

„S kapelou jsme nikdy nevystupovali na typických jazzových scénách. Odjakživa jsem považoval za zásadní fakt, že nehrajeme standardy k posezení v jazzovém klubu. Místo toho jsme vždy působili v barech v Los Angeles, nebo v sálech jako Viper Room či Roxy. Můžeme vystupovat v mnohem rockovějších sálech, protože umíme hrát tvrdě. Neprovozujeme delikátní hudbu, která by vyžadovala tiché prostředí.“

Tak cituje Mosleyho časopis Rolling Stone. Onou kapelou přitom myslí Miles muzikantský kolektiv West Coast Get Down, který angažoval i na albu Uprising.

Mezi Mosleym a kapelou ovšem tentokrát není onen vztah, jako když tahle volná sestava doprovázela něketerou pěveckou hvězdu. I když muzikanti z West Coast Get Down slouží Milesově sólové nahrávce, jde o komunikaci mnohem „rovnoprávnější“, basista prostě „patří do party“:

Vždycky jsem se bál, abych nezůstal jen něčím sidemanem, což byl i pocit všech ve West Coast Get Down. Nahrávání alba Uprising bylo tak výjimečné proto, že jsme se rozhodli investovat celou vlastní osobitost a nenechat se rozptylovat dalšími fasetami našich kariér,“ vysvětluje Mosley.

Na desce najdete také skladbu Abraham:

Při poslechu alba Uprising narazíte na kde co. Na funky, starosvětský soul i nu-soul, R&B, na v podstatě bluesrockovou baladu More Than This nebo gospelové inspirace v hitu Abraham. To vše ovšem hráči prošpikovali prazákladním jazzovým cítěním.

Vše drží pohromadě právě díky zmíněnému nasazení semknuté kapely, jež si hravě poradila i s masami publika na gigantických pop/rockových festivalech jako Coachella či Outside Lands.

Třešničkou na dortu ovšem zůstává, krom přesvědčivého pěveckého projevu kapelníka, především jeho typická hra na kontrabas. Všechna kontrabasová sóla jsou povedená, ovšem pokud vypíchneme třeba ta hraná na zboosterovaný nástroj a s využitím wah-wah pedálu („kvákadla“) v L. A. Won’t Bring You Down nebo v úvodu další rockové balady Tuning Out, dáme možná za pravdu populárním novinářským nálepkám „Jimi Hendrix kontrabasu“.

Podívejte se na živé provedení skladby L. A. Won’t Bring You Down:

Ale hlavně, vydařil se repertoár autorského alba. Proto se o Uprising, na rozdíl od předchozích titulů, začala zajímat renomovaná vydavatelská společnost Verve. Nenajdeme tu vatu, ale kupu písní s hitovými ambicemi, přičemž žádná z nich přitom nepůsobí podbízivě, natož nevkusně.

Právě díky oné autorské nápaditosti se možná Mosleymu konečně podařilo prorazit do širokého posluchačského povědomí, přestože jako sólista debutoval už v roce 2005 albem Sicaceremony. Ostatně posuďte sami, třeba ve vysílání stanice ČRo Jazz.

 

Miles Mosley – Uprising

Miles Mosley – zpěv, kontrabas

Cameron Graves – piano

Brandon Coleman – klávesové nástroje

Tony Austin – bicí nástroje

Kamasi Washington – tenorsaxofon

Zane Musa – tensaxofon

Ryan Porter – trombon

Christopher Gray – trubka

Dante Winslow – trubka

Leah Zeger – housle

Ray Suen – housle

Mike Whitson – viola

Chris Votek – violoncello

Peter Jacobson – violoncello

a další

Label: Verve, 2017

www.milesmosley.com