Miroslav Hloucal: Jazzrock i blues v programu k výročí rozhlasu
Do trojice oslovených aranžérů, kteří přepracovali skladby české jazzové historie pro mimořádný koncert 100 let jazzu/100 let rozhlasu v provedení Rozhlasového bigbandu Gustava Broma, patří logicky i Miroslav Hloucal. Vedle toho ovšem propůjčí svůj um i dobrodružnému pódiovému experimentu s elektronickým hudebníkem Aid Kidem.
Trumpetista, skladatel a aranžér Miroslav Hloucal, známý vlastními projekty i spoluprací s Emilem Viklickým, Romanem Pokorným, Karlem Růžičkou a samozřejmě s Rozhlasovým orchestrem Gustava Broma, patří k nadžánrově zaměřeným muzikantům. Jak se dočteme i v jeho curriculum vitae, obvykle se pohybuje ve spektru od současného mainstreamu po odkaz hard bopu, občas free jazzově experimentuje, ale není mu cizí ani elektronická hudba.
Zvukově jsem se inspiroval Gilem Evansem a jeho jazzrockovými nahrávkami.
K přepracování si vybral Hniličkovu a Veselého kompozici Smutné blues, kterou původně v roce 1958 natočil Gustav Brom se svým orchestrem. Ale také, možná trochu překvapivě, sáhl po „klasice“ domácí fusion. Skladbě Popínavý břečťan, kterou natočil Blue Effect kytaristy Radima Hladíka ve spolupráci s Jazzovým orchestrem Čs. rozhlasu na legendární album Nová syntéza (1971).
Premiéra programu 100 let jazzu/100 let rozhlasu proběhne v rámci festivalu Mladí ladí jazz, 30. dubna na open air koncertu na pražském Karlově náměstí. Celé odpoledne bude živě přenášet Český rozhlas Vltava a prostřednictvím Facebooku také ČRo Jazz.
S fusion jsme si vás zatím nespojovali. Proč jste si vybral právě Hladíkovu kompozici Popínavý břečťan?
Tuto skladbu jsem předtím neznal, dostala se ke mně až s výběrem repertoáru pro tento speciální koncert. Přišla mi nejvhodnější z hlediska členitosti a kontrastních míst ve skladbě.
Jaký vlastně máte vztah k jazzrocku?
Jazzrockovou fúzi znám spíše v podání amerických interpretů. Poslouchal jsem desky Weather Report, saxofonisty Wayne Shortera a dalších. Mám tento druh hudby rád.
Bylo při aranžování Popínavého břečťanu těžké obejít se bez výrazné, dravé, osobité kytary Radima Hladíka, nebo šlo právě o výzvu, pojmout skladbu z opačného, bigbandového „úhlu pohledu“?
Při aranžování jsem vycházel i ze zvuku kytary a snažil se ho napodobit zvukem dechových sekcí. Ale už od začátku jsem byl přesvědčen, že musím udělat kontrast a tu skladbu pojmout úplně jinak. Proto jsem ji napsal ve ¾ rytmu a v náladě modálního rázu. Zvukově jsem se inspiroval Gilem Evansem a jeho jazzrockovými nahrávkami.
Samozřejmě, ani výborná kytara v nahrávce nechybí, ale role dominantních nástrojů jste rozložil jinak.
Skladba Popínavý břečťan je v originální verzi založena na sólové kytaře s doprovodem big bandu. Nechal jsem samozřejmě místo také pro kytarové sólo, ale jako první sólový nástroj mne napadl tenorsaxofon. Psal jsem aranžmá s tou představou o zvuku, kdy i první téma hraje tenorsaxofon sólově, s barvami big bandu.
Výzvou muselo být i přearanžování Hniličkova a Veselého Smutného blues, které Bromovci natočili v roce 1958. Jakou jste si stanovil koncepci při práci na této skladbě?
Smutné blues je v originální nahrávce „malopartové“, spíše tradiční. Líbila se mi jeho melodická linka. Ponechal jsem ji v pomalém tempu. Jako sólový nástroj je zde využito piano, které hraje kadence mezi tématem a má zde i své sólové místo s doprovodem big bandových „backgrounds“. Celou skladbu jsem pojal jako big band tutti, kdy celý band hraje melodii v napjatých harmoniích. Inspirací mi byl Bob Brookmeyer a jeho clusterové pojetí harmonie. Snažil jsem se zvukově přiblížit mému nejoblíbenějšímu zvuku big bandu, a to je Vanguard Jazz Orchestra.
Proč vás zaujala právě skladba Smutné blues z gigantického repertoáru Bromovců, rozmáchlého od tradičního popu po experimenty třetího proudu?
Jelikož jsem již dlouho členem Big bandu Gustava Broma a měl jsem tu čest hrát řadu let s vynikajícím aranžérem a trumpetistou Jardou Hniličkou, rád bych tuto aranž věnoval právě jemu, jeho památce. Skladbu jsem si vybral jako vzpomínku na autora.
Ve druhé části výročního koncertu budete improvizovat s Aid Kidem, který živě zremixuje bigbandový set. Těšíte se na nezvyklé zvukové dobrodružství?
Jsem zvědav, co z této spolupráce vzejde. Vlastně vůbec nevím, co mám očekávat. Jen jsem dostal informaci, že se bude jednat o kombinaci free prvků s mixem big bandové nahrávky, kterou Aid Kid bude mixovat a jinak zvukově narušovat. Asi to bude zajímavé.
Jaký vůbec máte vztah k elektronice v jazzu, k dnešním „post-jazzovým“ fúzím?
Elektronickou hudbu mám rád a spolupracuji se spoustou projektů, které v nějaké míře využívají elektroniku v kombinaci s akustickým hraním. Například Ochepovsky Project, to je zajímavá fúze beatu a improvizovaných pasáží, kde spolu s Petrem Kalfusem využíváme různé efekty. Často jsem také přizván jako host k různým hip hopovým a groovovým, nebo alternativním projektům, takže hraji docela často v elektronických fúzích.
Mimořádný koncert, o jehož přípravě se bavíme, je poctou jak přibližnému století jazzu, tak rozhlasu. Jaký máte vztah k „rádiu“?
Konkrétně Český rozhlas je z mého hlediska důležitý. Jako jedna z mála rozhlasových institucí pracuje stále ještě s živými muzikanty a skladateli. Také je dobře, že má vlastní orchestry, ať již klasické nebo jazzové. Tím pádem můžeme my, jako skladatelé a interpreti, zaznamenávat naše kompozice a aranže. A dostat je tak mezi širší veřejnost. Přeji Českému rozhlasu minimálně dalších 100 let existence.
Co dalšího chystáte, ať už jako autor či interpret?
Tento rok budu slavit 40. narozeniny, tak se chystám nahrát debutové CD. Koncept bude asi na pomezí jazzu a elektroniky, ještě nemám jasno. Dále v červnu nahráváme s novým projektem SVA5 nové CD ve studiu SONO. Tento projekt mě hodně baví. Je to neobvyklé uskupení, kdy smyčcové trio S.V.A. (Šimon Marek, Alexey Aslamas a Vladan Malinjak) přizvalo mne a bubeníka Miloše Dvořáčka a vzniklo kvinteto. Na tomto albu se budu podílet také jako autor několika skladeb. Mělo by vyjít do konce roku u labelu Animal Music. Čeká mě také spousta psaní pro big band, ať už aranžmá nebo autorských skladeb. Jsem sideman v mnoha projektech, od jazzu až po pop music, takže práce mne čeká hodně.
Související
-
Aid Kid: Za jízdy se učím od těch nejlepších
Producent, hudebník a multimediální umělec Ondřej Mikula, známý jako Aid Kid, měl donedávna k jazzu poměrně daleko.
-
Rozhlasové výročí v rytmu jazzu
Bigbandový program 100 let jazzu/100 let rozhlasu nově zpracovává historické jazzové skladby, různým způsobem spjaté s historií Českého rozhlasu.azz.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka