Na čem dělá... saxofonista Michal Wróblewski

15. prosinec 2015
02986593.jpeg

Mnoho inspirace na svých norských studiích načerpává saxofonista Michal Wróblewski. Již druhý rok žije v Oslu, kde byl letos přijat do magisterského programu na Norwegian Academy of Music. Jako hráč, autor a manažer se kromě dvou tamějších formací stíhá věnovat i dvěma českým.

„Mé aktivity se dají rozdělit do čtyř úzce souvisejících kategorií: komponování, zkoušení či živé vystupování, organizační činnost kolem mých hudebních projektů a výzkum. Koncertuji mnohem méně než v minulosti, ale zato pracuji především s vlastními kapelami. Vyhovuje mi to tak,“ sumarizuje náplň svých dní Wróblewski.

Společným znakem čtyř formací, v nichž působí, je snaha o propojení kompozice a improvizace. „Naším cílem je, aby od sebe nebyly vzájemně rozpoznatelné. Myslím, že proces hudební tvorby není pro posluchače v zásadě důležitý. Podstatný je slyšitelný výsledek.“

První z uskupení – KIAP – se spoluhráči Magnusem Grimnesem na kytaru a Magnusem Eidem na bicí, je česko-norské trio, jehož tvorbu lze popsat jako mix atonální hudby, newyorské jazzové avantgardy a rockových vlivů. „Právě jsme natočili debutové album, které by mělo vyjít v roce 2016. Máme nasmlouvané koncerty v Norsku a v červnu jedeme na turné po Japonsku,“ popisuje zajímavé plány saxofonista.

 

„Domlouvání tohoto turné, stejně jako jakýchkoliv jiných koncertů, žádosti o granty, propagace projektů, oslovování vydavatelství, organizace zkoušek a dalších záležitostí tvoří nezanedbatelnou část mého času,“ přiznává. „Ze začátku to byla noční můra, ale postupem času jsem pochopil, že bez této činnosti se člověk nehne z místa.“

Kapela E Converso, kterou kromě Wróblewského tvoří Jan Pisklák, Jan Chalupa a Vladimír Micenko, se v Čechách již etablovala. „Pokračujeme v práci, děláme dvě turné po Čechách každým rokem a plánujeme druhou desku. Hudba se samozřejmě vyvíjí a dnes již máme autentičtější tvář než dříve. Humor a nadhled však nadále zůstávají podstatnou složkou.“ Na příští rok E Converso plánují spolupráci se smyčcovým tělesem Kvintesence Quartet. Společně vystoupí v březnu na pražském festivalu Jazznění a v říjnu pak na Jazz Goes to Town.

03349683.jpeg

„Oktet Michal Wroblewski Ensemble je můj druhý norský projekt, který jsem založil v rámci magisterského studia,“ představuje třetí ze svých formací. „Letos budeme koncertovat v Norsku a v rámci evropského turné na jaře 2017 bych ansámbl rád představil i českému publiku.“ Stejně jako KIAP, pracuje i toto těleso hojně s polytonalitou a polymetry. „Kromě toho používáme vlastní systém interakčních a improvizačních pravidel či znamení, jimiž měníme hudbu v reálném čase,“ upřesňuje Wróblewski fungování oktetu.

„SWOMP je pak kvintet hrající v obsazení Martin Opršál, Jan Přibil, Vladimír Micenko a Kamil Slezák. Vznikl v Brně v rámci mého bakalářského studia na JAMU. Skladby, které jsem pro toto těleso napsal, jsou kombinací minimalismu a moderního evropského jazzu.“ I toto uskupení na příští rok plánuje koncerty, stejně jako natočení debutové desky.

Saxofonista nárazově spolupracuje také s norskými kapelami Bergljot Sextet, TOC, Didrik Ingvaldsen Orchestra, Grey Patterns, Streams of Eyebeams nebo Hocevar-Balvig-Wróblewski a občas vystupuje i sólově. V Čechách jej pak můžeme slyšet v kvartetu Janoušek-Wróblewski.

Otevřenost a individualita

Již druhým rokem žije v Oslu, kde letos začal studovat magisterský program na Norwegian Academy of Music. Nadšeně sděluje své dojmy: „Jedná se o projektové studium, kdy nemám prakticky žádný rozvrh. Očekává se ode mne jen soustředěná práce na magisterských projektech a průběžná vystoupení. To mi velmi vyhovuje, protože mohu často jezdit do Čech. Studium bych však nemohl realizovat bez finanční podpory Ministerstva kultury ČR a festivalu Struny podzimu, kterým bych chtěl touto cestou poděkovat.“

 

„V norském hudebním školství jsem objevil jeden fenomén, který je mi sympatický a který by se mohl více akcentovat i u nás. Jedná se o důraz na rozvíjení individuality. Dnes posluchače mnohem více zaujme výrazná osobnost než precizní provedení. Je jasné, že student musí být na školu přijímán na základě jisté úrovně, ovšem v případě přijetí by se měl rozvíjet konkrétní předmět jeho zájmu. Pokud jím není univerzálnost, neměl by k ní student být veden.“

Česká scéna se podle jeho názoru vyvíjí správným směrem ve všech ohledech. „Není důvod myslet si, že nemůžeme konkurovat zahraničním interpretům,“ dodává s jistotou. „Zaznamenal jsem i pozitivní tendence otevírat se bez předsudků a předčasných hodnocení jiným žánrům a přístupům ke kompozici a improvizaci. To nám může přinést opravdu mnoho. Například moji přátelé a bývalí pedagogové Marcel Bárta, Petr Kalfus nebo David Dorůžka konfrontují své studenty s různými formami umění. Taková zkušenost je podle mne pro rozvoj hudebníka nepostradatelná. “ „I já se stále více zaměřuji na interdisciplinární umělecké projekty a pozoruji, jak mi spolupráce s lidmi, kteří mají jiné vidění světa a jiné vědomosti, otevírá myšlení a pozitivně ovlivňuje moji práci. Pokud totiž člověk dělá hudbu na plný úvazek, může se mu jednoduše stát – a teď mluvím z vlastní zkušenosti – že upadne do stereotypu. Jeho kreativita a kritické myšlení se přestanou vyvíjet a to může být potenciálně nebezpečné nejen pro něj jako umělce, ale i pro celou společnost,“ uzavírá Wróblewski s nadsázkou. „Takovému stavu je potřeba předejít.“

03011960.jpeg
Autor:Jan Mazura