Na lovu v Polsku: Šest jazzových tipů od Bieszcad k Baltu

Wojtek Mazolewski – Solo

Kontrabasista Wojtek Mazolewski má dar popularizátora jazzu, dokáže ho zpřístupnit širokému publiku. A platí to nejen pro jeho desky s kapelou. Posluchačsky přístupné, zábavné, a přitom muzikantsky vytříbené je i jeho album pro více-méně sólový kontrabas. Například Rodeo Spirit funguje prostě jako sdílná „písnička“.

A ke konstatování „více-méně sólový“ kontrabas: Mazolewski vkusně využívá elektroniku, zahušťující zvukový prostor. Vrství stopy, nahraje si třeba groove, nad kterým může „zpívat“ kontrabasová melodická linka. V My Works Of Art přidá dokonce hlas v sugestivním polomluveném projevu. Ve vznešeně působící skladbě Home Of The Warrior pro změnu zazní harfa. I když autor uchoval aranžérskou a zvukovou střídmost, hudba zní plně. Pozn. Deska vychází 5. prosince.

Joanna Duda Trio – Delighted

Od Wojteka vede jasná asociace k Joanně Duda. Vždyť v jeho kvartetu hrávala. Na sólové dráze se ovšem etablovala už dávno. Publikovala několik úspěšných alb pro sólový klavír i těch triových, komponuje scénickou hudbu pro film. Její věhlas dávno přesáhl polskou scénu. S chutí opouští konvenční formy a také říjnová novinka Delighted ukazuje, že i v obsazení klavírního tria je pořád co objevovat.

Beryllium + Paweł Szulik – Kumonosu-jō

Improvizační duo Beryllium se na svém druhém albu spojilo s krakovským hráčem na japonskou flétnu šakuhači Pawłem Szulikem. Neodolalo totiž inspiraci filmem Akiry Kurosawy Trůn krve (1957, Kumonosu-jō), osobitým přepracováním Shakespearova Macbetha a zajímavým příkladem průniku evropské a japonské kultury. Tvůrci zdůrazňují, že album není žádným „alternativním soundtrackem“ k filmu, ale svébytnou hudební reflexí „drsné atmosféry fatalismu, kterou Kurosawa ztvárnil“.

Omasta – Jazz Report From The Hood

Albová prvotina krakovské kapely Omasta dokumentuje silnou „mladou krev“ polské scény i trend prolínání jazzu s hiphopovými elementy. I když se z toho, pravda, stává už trochu klišé.

Navzdory faktu, že Omasta teprve začínají, stihli už odehrát koncerty v tak prestižních destinacích jako je londýnský klub Ronnie Scott’s či bruselský koncertní sál AB (Ancienne Belgique), zaměřený na to nejlepší ze soudobé hudby. Koncerty Omasta mají pověst ohromné jízdy – a leccos z jejich živelnosti můžeme odhadnout i z nahrávky.

Marcin Hałat & Maciej Garbowski – The Dialogues

Houslista Marcin Hałat a basista Maciej Garbowski se na scéně potkávají už od studií před třiceti lety.

„Vzpomínám na období středoškolských experimentů, raných improvizací a dlouhých večerů plných hudebního objevování, ve kterém jsme nacházeli tolik radosti. V průběhu let se naše cesty protínaly, aby nás znovu přivedly ke společnému hraní. Album The Dialogues v nás zrálo dlouho. Snažili jsme se na něm zachytit naši uměleckou blízkost a připravenost k dialogu,“ vysvětluje Maciej vznik empatické improvizační nahrávky.

Scandinavian Art Ensemble with Tomasz Stańko – The Copenhagen Sessions Vol. 2

Na závěr si dopřejme jednu cestu do relativně nedávné minulosti a zároveň ještě o něco severněji, respektive severozápadněji. Na první část nahrávek, které legendární polský trumpetista natočil v roce 2016 v rámci Jazz Denmark’s Summer Sessions se skandinávskými i polskými muzikanty, už jsme upozorňovali v letošním červnovém Uloveno. Pokračování ztracených a znovuobjevených snímků je stejně přínosné.

Za řadu výtečných tipů k výběru patří dík polskému jazzovému publicistovi Krzysztofu Komorkovi. Dziękuję!