Neonový folk Jiřího Hodiny

Jiří Hodina byl jedním ze zakladatelů skupiny, kterou dnes známe jako Čechomor. Vedle toho se ovšem věnuje také staré hudbě (zpívá gregoriánský chorál) a řadu let hrál lidové písně s kapelou Marcipán. Právě na ni se současným triem Mantaban navazuje, i když – jak tvrdí na počátku rozhovoru – cesta od Marcipánu k Mantabanu byla „poměrně trnitá“.

K bolestivému rozpadu skvěle nastartované skupiny Marcipán došlo v okamžiku, kdy dva její členové, bratři Škochové, odešli do kapely Chinaski. Jiří Hodina se ocitl na křižovatce a rozhodl se, že v novém projektu se více zaměří na propojení zpěvu a houslí, které v předchozí kapele nebyly dominantním nástrojem.

Jiří Hodina o přístupu k improvizaci v Mantabanu:

Několik let doma oprašoval repertoár Marcipánu a také První českomoravské nezávislé hudební společnosti, předchůdkyně Čechomoru, a snažil se těmto lidovým písním dát svůj výraz. „Když to dospělo do takového stadia, že jsem věděl, že je to nosné, oslovil jsem saxofonistku Helenu Markovou,“ popisuje základy nové kapely.

Třetím členem se později stal trombonista Jan Jirucha. A protože se Helena Marková nakonec rozhodla věnovat irské hudbě (mj. v kapele Bran), oslovil Jiří Hodina nejprve Jiřího Stivína a poté Petra Kalfuse. „Hledali jsme někoho, kdo by nahradil Stivínovu dravost a schopnost improvizace. Petra Kalfuse jsem znal z koncertů a měl jsem na něj dobré reference,“ vysvětluje Hodina s tím, že se nejprve bál, že se mu Petr vysměje a že do něčeho tak absurdního s ním nepůjde. To se nakonec nepotvrdilo.

„Petr je stejně jako Jenda typ bádavého člověka. Oba učí a jejich reakce na mé písně byla velmi otevřená. Jsou to zvídaví kluci a asi to vzali jako příležitost, jak se mohou dozvědět něco nového. Já mám ten repertoár zažitý, neoháním se notami, ale vybafnu to na ně zpaměti s určitou představou, což akceptovali,“ líčí kapelník současné fungování dvougenerační kapely.

Jiří Hodina|foto: Petr Vidomus

Na otázku, zda si při spolupráci se dvěma jazzovými hudebníky už sám také připadá jako jazzman, Hodina odpovídá: „Začínám si připadat jako jazzman. Jazz se mi vždycky líbil, poslouchal jsem jej, ale netíhl jsem k němu.

Na Pražské konzervatoři jsem studoval populární zpěv, i když jsem sice na hodiny zpěvu chodil k Evě Svobodové, což je vynikající jazzová zpěvačka a shodou okolností maminka Petra Kalfuse, po absolutoriu jsem se jazzu vůbec nevěnoval. Teď zjišťuji, co jazzmani všechno musí po hudební stránce znát.“  

Jazz i lidová hudba, z níž Mantaban čerpá, stojí do značné míry na improvizaci. Jiří Hodina vysvětluje: „Lidová improvizace využívá již zaběhnuté melodické nebo rytmické postupy. Když tyto prvky použijeme v jazzu, možnosti se rozšiřují.

Podívejte se na klip tria Mantaban:

Mantaban není čistý jazz. Když kluci improvizují, musí nějakým způsobem využít melodický nebo harmonický materiál z písně. Mohou jej rozšířit nebo obohatit, ale nemohou do toho vložit čisté jazzové postupy. Improvizace tedy ano, ale musí vycházet z tradičního materiálu a ten pak posouvat dál.“

Vedle úprav lidových písní se Manataban postupně dostává k vlastní tvorbě. Po albu Neonový folk, které vyšlo na jaře 2018, by Jiří Hodina s kapelou rád natočil EP s vlastními skladbami. Prozatím pracuje s texty Františka S. Procházky, z nichž některé se už objevily i na debutovém albu.  

Rozhovor s houslistou a zpěvákem Jiřím Hodinou vede Milan Tesař (Radio Proglas). V pořadu uslyšíte písně z alba Neonový folk skupiny Mantaban.