Nicolas Folmer – Horny Tonky

30. březen 2015

Francouzský trumpetista a skladatel Nicolas Folmer natočil album věru „trkavé“. Nenechá vás v klidu. Dvojí dvojsmysl v názvu titulu Horny Tonky, nejen hříčka s termínem honky tonky, ale i slovem horn, které má význam roh/paroh i troubit a zároveň v podtextu vyjadřuje sexuální vitalitu, vystihl náladu hudby dokonale. Nahrávka spojuje jazzovou sofistikovanost, furiantskou rockovou hlučnost a i nakažlivě energické funkové groovy.

Nicolas Folmer patří do klubu nevyzpytatelných. Zatímco loňské album Sphere natočil akusticky a kladl důraz na souhru dechových nástrojů (pozvání přijali legendární francouzský saxofonista Michel Portal a jeho americký nástrojový kolega Dave Liebman), letošní titul Horny Tonky vibruje elektrickým napětím.

„Nicolas Folmer je naprosto výjimečný. Vyděluje se svými nespočetnými dovednostmi a neuvěřitelně různorodou výrazovou paletou,“ napsal o trumpetistovi Vincent Bessières, francouzský hudební publicista, šéfredaktor magazínu Jazzman a president Asociace pařížských jazzových klubů. A má pravdu, Folmer toho umí opravdu hodně.

Už v jedenácti letech zázračné dítko z Grenoble komponovalo a psalo aranžmá do náročných partitur pro lokální big band. Jako sideman pracoval později Folmer pro Dee Dee Bridgewater či Charlese Aznavoura. Zajímalo ho leccos. Šanson, latina, ale i electro-jazz, kterému se věnoval v kapele NoJazz. A rád koketoval i s fusion, například prostřednictvím saxofonisty Boba Mintzera (The Yellowjackets, Jaco Pastorius...), jejichž spolupráce je zaznamenána na živém albu Off The Beaten Tracks (2010).

 

Právě vlivy jazzrocku a dravého funkového tepu 70. let odráží Folmerova nová, kompletně autorská deska. Zároveň se však kapelníkovi podařilo, že hudba nezní příliš staromilsky. Práce s elektrickým pianem Wurlitzer, archaickými syntezátory a zvukovými efekty sice evokuje zlaté časy fusion, čitelným odkazem je i úvodní sampl alba – hrot jehly dosedající na šumící gramofonovou desku, ale rytmické těkání, samplování a elektronické zmnožování soundu zároveň propojuje nahrávku s eklektickou současností.

Jazzrockem a funkovými groovy navíc výčet inspirací nekončí. Album zpestřuje třeba i reggae rytmus ve skladbě Psychedelic, kde dusítkové sólo trubky, se zvukem znásobeným a rozostřeným delayem (digitální mnohonásobnou ozvěnou) vykresluje nálady skutečně psychedelicky bloudivé.

Krom často silně zefektované, ale přesto čitelné frontmanovy trubky a „sedmdesátkových“ kláves Laurenta Coulondrea často tvoří zvukovou dominantu alba také kytara Thomase Coeuriota. Velmi všestranného hráče, který dokáže v jediné skladbě (třeba v neúprosně tažné Jungle Rock) přirozeně a účelně skákat mezi střelhbitými jazzrockovými laufy, odlehčeným funkovým rytmickým „odsekáváním“ dob a hrubými riffy funky-metalového crossoveru.

Pokud jsme napsali A, nemůžeme pominout ani B, či spíše R. Tedy rytmiku Laurenta Vernereyho, pohybujícího se od jiskrného baskytarového slapu k dunivým groovům i jemným vyhrávkám, a Damiena Schmitta, bubeníka z rodu výbušných a důrazných.

Po celý článek se pisatel snažil vyhnout příměrům k fusion-funkovému období Milese Davise, byť Folmerova nahrávka prošla soudobým zvukovým i žánrovým „upgradováním“, popřípadě přirovnáním ke stylu, jaký hraje v rámci svého kvartetu Erik Truffaz. Dojem podobnosti se možná vtírá, ale není natolik silný, aby zastřel Folmerovu osobitost. Věříme, že Folmerovy energické skladby i nosné melodie (jako ta v Burning Heels) ve vysílání ČRo Jazz posluchače příjemně „trknou“.

Nicolas Folmer – Horny Tonky

Nicolas Folmer – trubka, WurlitzerThomas Coeuriot – kytaraLaurent Coulondre – klávesové nástrojeLaurent Vernerey – baskytara, kontrabasDamien Schmitt – bicí nástroje

Label: Cristal Records, 2015

www.nicolasfolmer.com

autor: Tomáš S. Polívka
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.