Nikol Bóková: Prometheus s Radkem Baborákem je splněný sen

Původně klasická pianistka v roce 2019 s úspěchem vstoupila na jazzovou scénu. Její triové album Inner Place si vysloužilo nominaci na Anděla. S kladnými ohlasy se setkala i následující nahrávka Unravel, na které klavíristka konfrontovala díla z oblasti vážné hudby s vlastními variacemi na ně.

V úvodu rozhovoru Nikol Bóková vysvětluje, že materiál na nové album začal vznikat náhle, v době, kdy pracovala na jiném projektu: „Loni v srpnu mi nečekaně zemřel tatínek. A najednou přišla tato hudba, která je především pro něj. Byla tak silná, že jsem musela odložit stranou všechno ostatní, na čem jsem jako autorka pracovala.“

Kapela snů se sešla až ve studiu

Při komponování pianistka slyšela nejen konkrétní barvy nástrojů, ale okamžitě jí v hlavě naskakovali konkrétní hudebníci, kteří by na ně měli hrát. Postupně si vysnila, že by s ní na tomto albu mohl spolupracovat kontrabasista Jaromír Honzák. Jako druhý ji napadl hráč na lesní roh Radek Baborák, jehož desku s hudbou Astora Piazzolly si krátce předtím koupila.

Obojí konzultovala se svým – a shodou okolností i jejich – vydavatelem Petrem Ostrouchovem, který jí poradil, ať je opravdu zkusí oslovit. „Stále mi tam ale něco chybělo,“ pokračuje pianistka a dodává: „A pak mi jednou při procházce došlo, že tam ještě slyším kytaru Davida Dorůžky. A tak jsem hned všem třem napsala e-maily, jestli by do toho se mnou šli. Druhý den mi ode všech přišly zprávy, že do toho se mnou jdou. To byl pro mne nádherný den.“

pianistka Bóková|foto:Jan Vala

Jakkoli se se svými třemi spoluhráči potkala až ve studiu (pouze bubeník Michał Wierzgoń je stálým členem jejího tria), od začátku cítila, jak vycházejí její hudbě vstříc: „Šla jsem do studia s tím, že budu obdivovat jejich hru, ale že to je pro mne současně citlivé téma a někdy mě bude i bolet, jak to nakonec vyzní. Ale to se nestalo. Hrála jsem… a musela jsem se soustředit, abych hrát nepřestala, protože jsem byla úplně uchvácena tím, co se dělo kolem mne.“

Série Cataplasm

Pobyt této nové kapely ve studiu se měl omezit na pouhé dva dny natáčení a dva dny postprodukce. „Přišli jsme tam a začali jsme točit,“ líčí Bóková, „od každé skladby jsme nahráli pár verzí, řekli jsme si k tomu jen nějaké detaily, a pak jsme jednu z těch verzí vybrali. V postprodukci docházelo jen k minimálním úpravám. Většinou nás strhla jedna verze a tu jsme vzali takovou, jak byla natočena.“

Čtěte také

Nikol Bóková: Najít zvuk pro trio na pomezí jazzu a klasiky byla velká výzva

Album Prometheus jeho autorka koncipovala jako celek s pevnou dramaturgií: „První skladba je otevřením celé desky. Navozuje pocit, že je přede mnou obrovská brána, která se pomalu otevírá a dává nám nahlédnout do nového světa. S koncem první skladby A Star-Trodden Way přichází titulní Prometheus. Tato skladba má komplexní příběh a v rámci alba má smysl, proč je zrovna na druhém místě.“

V rozhovoru přišla řeč i na další aktivity Nikol Bókové. Patří mezi ně dlouhodobý projekt Cataplasm, na kterém skladatelka pracuje se svým přítelem, vizuálním umělcem Janem Valou. Jedná se o sérii videodokumentů, klavírních lekcí, klipů, koncertních záznamů a dalšího zajímavého obsahu. „Tempo není úplně takové, jak bychom si představovali, ale je tam spousta obsahu, který jsme schopni nabídnout a o který se moc rádi podělíme,“ zve Nikol Bóková.