Ibrahim Maalouf – Red & Black Light

O Aminu Maaloufovi, především ve frankofonních zemích známém romanopisci a esejistovi, Ibrahim Maalouf před časem prohlásil: „Má na jedné straně avantgardní myšlenky a na straně druhé je natolik zakotvený v tradici, že dokáže vnímat, jak nás mohou minulé události ovlivňovat.“

Trumpetista, letos 35letý, kráčí od počátku své kariéry ve strýcových stopách. Příznačné bylo už to, že začal hrát na novátorský nástroj, čtvrttónovou trubku, kterou zkonstruoval jeho otec, a přiblížil se tím k tradiční hudbě Blízkého východu. A i když se později nořil čím dál víc do moderní produkce s převahou elektrických zvuků, vždy mezi tóny probleskovaly vzpomínky na Bejrút, na dětství a na rodinu.

Albem Red & Black Light posunul tuto kombinaci tradičního a současného zatím nejdál. Celá kolekce devíti skladeb je jednou velkou ódou na „ženu dneška“, její zakladatelskou a základní roli nositelky naděje v lepší budoucnost. „Ženy v mé rodině měly a stále mají obrovský vliv na mou práci hudebníka,“ přiznává trumpetista a poodhaluje dosud spíše tajený inspirační zdroj svého umění. Na ženách vyzdvihuje jejich schopnost zařizovat každodenní povinnosti a jejich sílu a stabilitu hudebník přirovnává k „nezdolnému transu“.

Ano, ženy v Maaloufově podání nejsou žádné křehké bytosti. Jsou to silná individua, nositelky nejen rodinné tradice, ale především hybatelky „dějin každodennosti“ a držitelky naděje ve světě zmítaném mužským násilím. Ze všech těchto důvodů se jim Ibrahim Maalouf rozhodl vzdát hold nikoli prostřednictvím tichých a jednoznačně čitelných melodií, ale zvolil vrstvení elektrických zvuků, hudební a rytmická překvapení, nepřeslechnutelný souzvuk pronikavých tónů trubky, elektrické kytary a kláves a „nezdolných a transovních“ bicích.

Ibrahim Maalouf|foto: Denis Rouvre

Tak jako je role současné ženy zvenčí zdánlivě jednoduchá, ale ve skutečnosti složená z obrovského množství drobných úkolů, povinností a schopností, pojal i Maalouf se svými třemi spoluhráči své album jako kolekci zdánlivě jednoduchých, až popových melodií, pod jejichž povrchem však při pozorném poslechu odhalíme složité aranžérské struktury a především nepravidelné rytmy. Nemusíme ostatně počítat do 17, 19 nebo 27 (na tyto rytmy sám trumpetista upozorňuje v průvodním textu k albu). Stačí uvědomit si neurčitý pocit, že vše není tak úplně prosté, jak se na první poslech zdá.

Přestože album Red & Black Light nahrála komornější sestava než dva roky starý titul Illusions, Maalouf právě na toto album částečně navazuje. Přitom v obsazení trubka, klávesy, kytara a bicí dokázal nahradit i chybějící basu a například v úvodní skladbě Free Spirit je basová linka velmi výrazná. Určitou konstantou nového alba je propojení rychle hrané trubky a bicích, avšak podstatné je i to, co se odehrává mezi těmito zvukovými póly – klávesy Erica Legniniho a kytara Françoise Delporta nemají pouze vyplnit prostor, ale v řadě případů celek zlehčují či nadnášejí (Goodnight Kiss) nebo naopak zesilují (Improbable jako obraz silných žen par excellence).

Album je sestaveno především z Maaloufových autorských skladeb. Výjimkou je závěrečná Run The World (Girls) od zpěvačky Beyoncé, kterou Maalouf jednak navazuje na svou dva roky starou coververzi Unfaithful od Rihanny a současně možná buduje most ke svému druhému letošnímu albu Kalthoum. Na něm totiž převyprávěl – pomocí tradičnějšího jazzového jazyka – rozsáhlou skladbu z repertoáru jiné výrazné interpretky, egyptské zpěvačky Oum Kalthoum (1898–1975). Minimálně třikrát tak doložil, že vedle bezejmenných žen a jejich každodenní důležité práce jej zajímají i ženy slavné, ženy ve světlech reflektorů. Ale to už je jiný příběh…

Ibrahim Maalouf – Red & Black Light

Ibrahim Maalouf – trubka, klávesy

François Delporte – kytara

Stéphane Galland – bicí

Eric Legnini – klávesy

Mi’ster Productions (2015)

www.ibrahimmaalouf.com