DeJohnette – Grenadier – Medeski – Scofield: Hudson
O čtveřici Hudson (aneb kapele DeJohnette – Grenadier – Medeski – Scofield) se v tisku píše jako o nové jazzové superskupině. To zní na první přečtení samozřejmě. Když se ale člověk na chvíli zastaví, dojde mu, že v podstatě neví, co od téhle čtveřice může čekat.
Nabídne se srovnání se Scofieldovým a DeJohnettovým triem s varhaníkem Larrym Goldingsem? Nebo půjdeme spíše cestou Scofieldovy spolupráce s kapelou Medeski, Martin & Wood? Po pravdě řečeno, patrně si na albu najdeme obě polohy ‒ a pak spoustu dalších.
Dva dlouhé jamy, titulní Hudson a dylanovka A Hard Rain’s A-Gonna Fall mají blízko k produkci jazz-rockových kapel na přelomu 60. a 70. let (např. Lifetime, ve své době v podstatě také „supergroup“ s Johnem McLaughlinem, Larry Youngem, později i Jackem Brucem a to vše pod vedením Tonyho Williamse).
Titulní skladba album rovněž otevírá a svým nekompromisním přístupem jakoby posluchačovi sdělovala: „Bud’ půjdeš s námi, nebo to budeš mít težké.“ A přestože nějaké takové sdělení prostupuje celé album, funguje spíše na jakési „meta-úrovni“.
Druhá skladba alba, Scofieldova kompozice El Swing, je v podstatě typická mainstreamová jazzová záležitost, která by zapadla na leckteré Scofieldovo album. A podobně jako na Hand Jive z roku 1993, i na aktuální desce může být pro někoho překvapením hra na akustický klavír v rukou člověka, primárně vnímaného jako hráče na elektrické klávesové nástroje.
Tehdy, před čtyřiadvaceti lety, to byl Larry Goldings. Dnes budou mít leckteří jazzoví fanoušci možnost docenit muzikálnost a instrumentální dovednosti Johna Medeskiho. Stačí si poslechnout jeho práci v DeJohnettově dvoudílném Song For World Forgiveness, nebo stride-pianové momenty v Up on Cripple Creek. Zjistíme, že klavír je pro Medeskiho další z nástrojů, se kterým umí pracovat nesmírně barevně a technicky brilantně (ostatně jeho jediná sólová deska, A Different Time z r. 2012, je deska sólového piana).
Hlavní jazzové proudy jsou pak na albu zastoupeny také skladbou Tony Then Jack (Scofieldova pocta pánům Williamsovi a DeJohnettovi, s vynikajícím Medeskiho varhanním sólem) a Woodstock (z dílny zpěvačky Joni Mitchell). Zvláště druhá jmenovaná skladba je mým osobním vrcholem alba. Atmosféra, kterou zde kapela dokáže vytvořit, se dá snad opravdu krájet a posluchač je udržován v neuvěřitelném napětí ‒ tolik prostoru tu mezi notami najdeme.
Album Hudson je plné překvapení. Čekali byste někdy, že uslyšíte Larryho Grenadiera hrát reggae? Pokud ne, poslechněte si verzi další Dylanovy písně, Lay Lady Lay. Najdeme zde dokonce i coververzi Hendrixovy Wait Until Tomorrow.
Takové výlety nám ovšem při bližším zkoumání připadají logické ‒ Jack DeJohnette byl u vzniku Hendrixem inspirované jazzrockové fúze, už jen jako bubeník na Davisově Bitches Brew. A John Scofield má na svém kontě i výbornou poctu Rayi Charlesovi (album That’s What I Say z r. 2005), gospelovo-bluesové album (Piety Street, 2009) a nebrání se hostování s americkými rockery, jako jsou Phil Lesh nebo Gov’t Mule.
S rockovými rytmy se pracuje i v již zmíněné Song for World Forgiveness. Její druhá polovina by, s mírným aranžerským zásahem, klidně zapadla i na album Davida Gilmoura. Velké americké písničkáře na albu zastupuje i Robbie Robertson, díky skladbě Up on Cripple Creek (čímž se nám dostane i jemné porce vlivů americké country).
Za překvapení největší je možné pokládat dvě zpívané písně. První z nich(Dirty Ground) napsal Jack DeJohnette s americkým pianistou a písničkářem Brucem Hornsbym. Původně vyšla na DeJohnettově albu Sound Travels z r. 2012. Letos se sólového zpěvu ujal sám DeJohnette a dlužno říci, že s velikou ctí.
Album je pak uzavřeno skladbou Great Spirit Peace Chant, s prominentním zastoupením indiánských fléten a chorálu, údajně v jednom z amerických původních jazyků. Jako jazzovou skladbu to asi těžko můžeme charakterizovat, nicméně v rámci alba má tento výlet naprostou logiku.
Na otázku, co od téhle kapely čekat, je patrně jediná možná odpověď: všechno.
DeJohnette – Grenadier – Medeski – Scofield: Hudson
Jack DeJohnette – bicí nástroje, flétna
Larry Grenadier – kontrabas, vokál
John Medeski – elektrické piano, elektrické varhany, klavír, flétna, vokál
John Scofield – elektrická kytara, flétna
Label: Motéma Music, 2017
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
