Ochepovsky Project bylo třeba v pravý moment stopnout, říká jeho tvůrce

Představovat posluchačům stanice Český rozhlas Jazz kytaristu Igora Ochepovského (1991) asi ani není třeba. Prosadil se jako leader Ochepovsky Project, ač právě ten nyní končí. Spolupracoval s interprety jako Ewa Farna, David Koller či Klára Vytisková, vede kapelu Lenky Dusilové. Komponuje pro film i divadlo. A v neposlední řadě s manželkou Alenou inicioval v březnu 2022 projekt #nevzdamse, ve kterém spolu se dvěma desítkami českých, ukrajinských, ruských a běloruských muzikantů vyjádřil podporu Ukrajině a nesouhlas s ruskou agresí.

Ačkoliv většina Igorovy muzikantské práce se vlastně odehrává na scéně popu a rocku, jazz pro něj zůstává jednou z životních lásek a inspiračním zdrojem. Byť je podle něj dnes těžké definovat, co jazz vlastně znamená, protože „nabral spoustu různých podob“: „Pro mě jazz znamená volnou, svobodnou hudbu. Především si ho spojuji s improvizací, která mě na něm láká.“

O dobrém a širokém „jazzovém“ vkusu hosta, bez ohledu na subžánry, fúze, odnože a přesahy, ovšem svědčí i jeho komentáře pouštěné muziky. V průběhu dne Ochepovského povídání rámuje hudba jazzových „klasiků“ jako Gerryho Mulligana či Ahmada Jamala i současníků Tigrana Hamasyana, Roberta Glaspera či GoGo Penguin.

Z „klasiků“ pak Ochepovsky zdůrazní především Sonnyho Rollinse, jehož album Saxophone Colossus (1957) považuje za jedno ze svých vůbec nejoblíbenějších: „Rollinse naprosto miluji, jeho hudební jazyk, jeho slovník. I když vlastně nevím proč, je mi v něčem strašně blízký.“

Jedním dechem se Ochepovsky svěří také s příběhem, jak v Česku kvůli svojí tehdejší nevědomosti prošvihl jeden z posledních Rollinsových koncertů. A vynadá si… do idiotů. Bezprostřednost a upřímnost umělce jenom šlechtí!

Ze současníků pak má Igor obzvláště rád například Ibrahima Maaloufa: „Mám blízko k východní hudbě, hraji na bezpražcovou kytaru (která usnadňuje krom glissand také hraní mikrotónových intervalů typických pro orientální stupnice, podobně jako Maaloufova čtvrttónová trubka, pozn. aut.) a taky mě baví, že jeho hudba hraničí s rockem a je v ní vedle hloubky i obrovská energie.“

Kytarista a producent Igor Ochepovsky|foto:Alena Vasylenko

Jazzovou kytaru nemusí?

Během povídání došlo pochopitelně na Igorovy kytarové vzory, byť u těch jazzových, považte, Igor nevydrží. „Mám s jazzovou kytarou trošku problém, kytara je skvělý nástroj pro rock nebo flamenco.“ Od nahrávky Billa Frisella ovšem neuteče.

Krásnou solidaritu na české scéně doloží příběh, jak Igorovi před Vánocemi vykradli nahrávací studio. A cellista Šimon Marek zorganizoval sbírku na nové vybavení. Host také vysvětlí, proč Ochepovsky Project končí, přestože mezi muzikanty vládne shoda a přátelství:

„Byla to jízda, ale myslím, že to nejsilnější období máme za sebou. Je docela těžké udržet tak velkou a náročnou kapelu na trhu, který není až tak velký. Už jsme se dostávali do zahraničí, jenže zaplatit osmičlennou skupinu, zvukaře a dodávku plnou vybavení není snadné. Chci se teď chvíli věnovat efektivnějším věcem, dávám dohromady sólový projet a uvidíme, kam mě to zavede.“

Probírala se i řada dalších témat, na které už v psané upoutávce není místo. Právě formát „rozhlasové osmihodinové směny“, zaměřené na jednoho umělce, totiž umožňuje probrat tvorbu, názory, vkus a životní osudy hosta opravdu důkladně. Naplánujte si celý posluchačský „Den s Igorem Ochepovskym“.