Paweł Kaczmarczyk Audiofeeling Trio – Something Personal

Kaczmarczyk se jako ke svému velkému vzoru hlásí k předčasně zesnulému Esbjörnu Svenssonovi. „Dokázal, co se jiným nepovedlo, měl pozici srovnatelnou s popovými umělci, i když se věnoval jazzu,“ říká o něm. Sám se pokouší o něco podobného. Ne že by hovořil popovým jazykem. Naopak, jazz – případně improvizovaná hudba evropské tradice – je pro něj základním vyjadřovacím prostředkem: „Je to způsob života. To, jak pojímám svůj přístup k hudbě. Je to druh určité svobody, řeč, díky níž nemusím znát běžné jazyky a mohu se dorozumět s hudebníky z celého světa.“ Nicméně způsob, jakým na svých předchozích albech pracoval s elektronickými zvuky, stejně jako nevšední práce s dynamikou a důraz na nosné melodie v kombinaci s výrazným rytmem na novém albu – to vše jako by odkazovalo ke klubové, „ne-jazzové“, scéně.

Album Something Personal stojí sice na stejných základech jako předchozí nahrávka, avšak akcentuje jiné detaily. Důvodem není pouze intimita triové sestavy, ale především oněch šest let, během nichž se stále ještě mladý pianista (je ročník 1984, má tedy krátce po třicítce) opět o kus vyhrál a celkově vyzrál. Stačí porovnat jeho oficiální fotografie z roku 2009 a ze současnosti – vážný obličej s brýlemi na obalu nové desky jako by chtěl popírat hravost, která naštěstí v Kaczmarczykově hudbě stále zůstává. Ovšem jeden důležitý detail spojuje nové triové album s minulými klavíristovými deskami. I v komorní sestavě je Kaczmarczyk stále především členem kapely a nikoli sólistou-solitérem. Jak mi řekl před pěti lety v rozhovoru, jazz je pro něj „specifická hudební oblast, ve které se rozvíjí kolektivní přístup muzikantů. A to byl důvod, proč jsem se této hudbě chtěl věnovat – chtěl jsem hrát v kapele a ne sólově“.

Pro porozumění současnému Kaczmarczykovu triu doporučuji po zběžném poslechu celého alba znovu navolit track č. 7, závěrečnou a také nejrozsáhlejší skladbu I. E. Q. Z původně devítiminutové kompozice z alba Audiofeeling (2006) se stala čtvrthodinová jízda vším, co může progresivní klavírní trio nabídnout. Od pasáže, v níž bicí znějí jako elektronické ruchy a člověk má pocit, že sestavu doplnilo didgeridoo, přes „konvenční“ jazzové trio s velmi pěknou basou k rytmičtější hře a hravým pasážím piana a nakonec opět ke kvazi elektronickým až tranceovým pasážím. Přitom jen sledování práce s činely je velkým zážitkem.

Podobně dynamických kompozic však trio na albu nabízí více. Už to, že průměrná délka skladby je deset minut, svědčí o chuti a také umění muzikantů rozvíjet příběh na delší ploše. I titulní Something Personal, nejkratší skladba alba v délce bezmála šest minut, nabídne jak zpěvnou melodii, mírnost klavírní hry a lehce načrtnutou basu, tak tepavé bicí a jasnou tečku na závěr. Jestliže v klidnější a zpočátku nenápadné Garaně Kaczmarczyk jen pozvolna rozvíjí melodii, Birthday Song nabízí překvapivější změny dynamiky. Obě skladby pak Adamczak ozdobí kontrabasovým sólem.

Paweł Kaczmarczyk před šesti lety, ve svých 25 letech, sesadil v anketách z trůnu prvního polského jazzového pianisty Leszka Możdżera. Jakkoli jsou podobné ankety a žebříčky ošidné, novinkou Something Personal obhájil své pevné místo na polské i na středoevropské scéně. Nikoli však pouze jako klavírista, ale ještě více jako skladatel. Something Personal je totiž skutečně kolektivní nahrávka, svému názvu navzdory.

Paweł Kaczmarczyk |foto: Ewelina Konior

Paweł Kaczmarczyk Audiofeeling Trio – Something Personal Paweł Kaczmarczyk – piano Maciej Adamczak – kontrabas Dawid Fortuna – bicí Label: Hevhetia (2015) www.pawelkaczmarczyk.com