Portico Quartet – Art in the Age of Automation

18. září 2017
Portico Quartet – Art In The Age Of Automation

Novinka britské čtveřice se vrací k čistě instrumentální tvorbě. Méně zapírá původní sound kapely a nechybí jí tudíž typická vzletnost a náladotvornost.

Nové album Portico Quartetu by mohlo budit bouřlivé žabomyší diskuse, co ještě spadá a co už nepatří do „skutečného“ jazzu. Vůbec ale nebudí diskusi fakt, že jde o okouzlující muziku, na kterou žánrové škatulky nestačí. „Umění v čase automatizace“ zaslouží volbu Albem týdne.

Britský Portico Quartet dovršil proměnu na nadžánrovou, post rockové či ambientní prvky s chutí využívající a elektroniku ovládající kapelu už na předchozím albu Living Fields (2015). V tomto směru pokračuje v podstatě i Art in the Age of Automation.

Zatímco na minulém titulu hostovala trojice zpěváků a do popředí vyvstávaly i popové (v dobrém smyslu) momenty, novinka se vrací k čistě instrumentální tvorbě a méně zapírá původní sound kvarteta.

Důležitou roli má totiž v řadě pasáží opět i pro začátky kapely charakteristický perkusivní nástroj hang, na který ovšem tentokrát poklepává služebně mladší Keir Vine. Kdo se kochá jazzem ovlivněným hraním, nemůže přeslechnout například A Luminous Beam nebo Lines Glow s nádherným, sférickým saxofonem Jacka Wyllieho. Nejde ovšem o krok zpět, ale o využití typických znaků kvarteta v současném zvukovém prostředí.

„Náš sound opravdu zapadne do mnoha žánrů, do jazzu, elektronické hudby, místy dokonce do minimalismu. Ale jde o naprosto přirozený amalgám všeho, co posloucháme a co nás ovlivňuje,“ nedělá ze škatulkování žádnou vědu Jack Wyllie.

Největším umem členů Portico Quartet přitom zůstává schopnost využívat digitální technologie, naprogramované zvukové smyčky a syntezátory tak, že působí přirozeně, lidsky, vlastně „živě“ – ač jde o protimluv. 

Keir Vine (Portico Quartet)

Už názvem alba ostatně chtěli pánové naznačit, že umění a „automatizace“ si nemusí protiřečit. Skloubení hudebních nástrojů se zvuky generovanými prostřednictvím počítačových programů opravdu prolíná beze švů, působí „organicky“. Portico Quartet neztratil nic ze svého smyslu pro náladotvornost, vzletnost, hudební meditaci.

„Opravdu jsme si velmi dali záležet na zvukových detailech a produkci. Usilovali jsme o to vybudovat husté zvukové vrstvy a bohatou texturu, ale zachovat přitom živý, organický pocit z muziky,“ potvrzuje Wyllie.

„Chtěli jsme víc využít akustické nástroje, ale zároveň najít cesty, jak by mohly vzájemně komunikovat s modernějšími produkčními technikami a vytvořit tak něco, co pro nás bude charakteristické, ale bude znít svěže, bude vzrušující, a možná i trochu futuristické.“

Velmi účelně přitom pomáhají k propojení akustických nástrojů a elektronických ploch přizvané hráčky na smyčce. Právě ony, zahaleny do digitálních efektů, kontakt mezi živým a „virtuálním“ ještě pevněji provazují a zároveň uhlazují.

Brzo budeme moci posoudit, jak vyzní nový repertoár skupiny živě. Kapela se do Česka vrací 10. října, kdy vystoupí v pražském Paláci Akropolis. O den později zahraje v olomouckém Jazz Tibet Clubu. Věříme ovšem, že vás velebné zvukové krajiny Portica příjemně naladí i ve vysílání ČRo Jazz.

Portico Quartet – Art in the Age of Automation

Duncan Bellamy – bicí nástroje a elektronika

Milo Fitzpatrick – kontrabas

Keir Vine – hang a klávesové nástroje

Jack Wyllie – saxofon a klávesové nástroje

a hosté:

Francesca Ter-Burg – smyčce

Anisa Arslanagic – smyčce

Tom Herbert – kontrabas

Label: Gondwana Records, 2017

www.porticoquartet.com