Richard Bona / Mandekan Cubano – Heritage
Kosmopolita Richard Bona už v minulosti hledal a nalézal například blues v Indii. Tentokrát se vypravil do Latinské Ameriky, aby propojil svoje kamerunské muzikantské geny s tamním africkým dědictvím (= heritage). Bohatým a pestrým dědictvím.
Latina pro kamerunského, v New Yorku a Paříži žijícího skladatele, zpěváka a multiinstrumentalistu – hlavně basistu – Richarda Bonu pochopitelně není novým světem. I pokud bychom nebrali v potaz silný „zpětný“ latinskoamerický vliv na hudební vývoj v západní Africe, stačí vzpomenout, že na Bonových deskách téměř vždy figurovali latinskoameričtí muzikanti. Nebo vypíchnout zcela konkrétní Bonovu fascinaci brazilskou muzikou při spolupráci se zpěvákem a písničkářem Djavanem na albu Tiki (2005). Do latiny byl Richard Bona zamilovaný už od počátku kariéry v 90. letech, nyní svoje spády pouze zdůraznil.
I proto sestavil kapelu Mandekan Cubano striktně z latinskoamerických hudebníků. Kapelu žánrem a názvem kubánskou, ovšem tvořenou krom rodilých Kubánců, pianisty Osmanyho Paredese (hrál i na předchozím Bonově albu Bonafied z roku 2013) a trumpetisty Dennise Hernandeze, také hráči z Venezuely a Mexika. Jak jim to společně zní živě, vědí i návštěvníci červencového olomouckého koncertu v klubu Jazz Tibet. Ostatně Richard Bona piluje souhru s Mandekan Cubano už asi pět let. Není divu, že naprosto dotaženě působí i studiová nahrávka, právem zasluhující zařazení do rubriky Album týdne.
„Mandekan Cubano začínají tam, kde Buena Vista Social Club skončil,“ uvádí se v tiskové zprávě. Zároveň má tahle kapela mnohem blíže k africkým kořenům. Naznačuje to už název podle řeči mandekan, kterou se domlouvali otroci zavlečení na Kubu. Tedy řeči jazykové skupiny mandé, kterou mluví řada národů žijících v Mali, Senegalu, Gambii a dalších západoafrických zemích.
Richard Bona tak nemusel příliš měnit styl, aby zapadl do zamýšleného konceptu „kubánské“ desky a souzněl s feelingem latinskoamerických hráčů. Afrokubánské rytmy jsou mu přirozeností. Mezi „africkou“ polyfonií v úvodní vokální, jen decentními perkusemi podpořené skladbičce Aka Lingala Tè a písněmi s typicky kubánskými rytmy jako son neexistuje na albu žádné striktní dělítko. Přirozeně prolínají.
Richard Bona nijak nestaví na odiv instrumentální um, vlastně se prezentuje především jako decentní zpěvák a nástrojům přenechává doprovodnou roli. Platí to i pro ostatní muzikanty, včetně hvězdy jakou je venezuelský perkusista Luisito Quintero, kterého na desky a pódia zvali Jack DeJohnette, Santana, Ravi Coltrane či Tito Puente a který s Richardem Bonou spolupracoval už na jeho mezinárodní prvotině Scenes From My Life (1999) i zmíněných deskách Tiki a Bonafied.
Pokorná služba hudebníků chytlavé písni a nakažlivě tanečnímu rytmu často potěší více než virtuózní exhibice. A kdo se chce kochat instrumentálním mistrovstvím, snadno ho najde i v detailech. Třeba když brilantní baskytarový slap vždy na pár vteřin probublává skladbami Jokoh Jokoh či Cubaneando. Nebo když se trombonista Rey Alejandre a trumpetista Dennis Hernandez střídají v krátkých elegantních sólech a vyhrávkách např. v Muntula Moto.
Netřeba dodávat, že i „kubánské“ Bonovo album je autorské, nespoléhá na standardy z „Ostrova svobody“. Většinu písní napsal Bona, trochou hudby přispěl Paredes. Jedinou výjimku představuje melodie Bilongo, kterou napsal kubánský skladatel Guillermo Rodríguez Fiffe (1907-1995) a Bona ji otextoval.
Richarda Bonu fascinuje nejenom africké dědictví v latinskoamerické hudbě. Zajímá se také o kořeny španělské. „Vlastně pracuji zároveň na dvou oddělených projektech. Vedle Mandekan Cubano chystám také flamenkem inspirovanou nahrávku se španělskými romskými muzikanty,“ uvedl v rozhovoru pro portál Beaver On The Beats. Máme se zřejmě na co těšit, možná i na další Album týdne?
Richard Bona / Mandekan Cubano – Heritage
Richard Bona – zpěv, baskytara, kytara, sitar, perkuse, klávesové nástrojeOsmacy Paredes – pianoLuisito Quintero – perkuseRey Alejandre – trombonDennis Hernandez – trubkaRoberto Qintero – perkuse
Label: Qwest Records/Membran, 2016
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
