Ridina Ahmedová v poslechovém testu: Syrovost folklóru mě inspiruje

Nachytat Ridinu Ahmedovou na hudební hádanku nebylo nic jednoduchého. „To zní jako bulharská polyfonie, ale mate mě, že to je mužsko-ženskej sbor,“ přemýšlela u jedné z ukázek. A opravdu se jednalo o sbor Bulgarian Voices Angelite, ve spolupráci s tuvanskou skupinou Huun-Huur-Tu. Napadlo nás tedy, jestli Ridinu folklór inspiruje:

„Asi jo - tou nevyumělkovaností. Vlastně to je něco jako ve výtvarném umění art-brut. Něco co vzniká z potřeby, syrovosti - mám pocit, že je tam jiná míra formy a obsahu - že u lidové hudby jde hodně o obsah a forma je prostá, ale výsledek je mocnej. To je to, co mě inspiruje.“

Jak poznala Floexe

Na jinou ukázku Ridina reagovala: „Zní to trochu jako Floex…“ - a bylo to tak. Jak vlastně došlo k tomu, že Ridina s Floexem začala zpívat?

„Přihlásila jsem se na vysokou, a když jsem jela na první adaptační kurz, seděla jsem na lavičce u chatky a u stolu naproti mně si sedl takovej brejlatej chlapeček. Začali jsme se bavit, já říkala, že zpívám a on povídá: ‚Já trochu skládám.’ Zeptal se mě, jestli bych mu něco nenazpívala. Já byla docela namyšlená, on byl o pár let mladší… A to byl Floex. Tehdy mu bylo třeba osmnáct.“

Správné odpovědi nás neodradily od dalších hádanek: „Tohle zní jako Dunaj, ale pořebuju ještě slyšet víc zpěvu… No jasně - je to Bittová!“

Jak Ridina říká, inspirovali ji hlavně zpěváci. „Já opravdu vzory moc nejedu… Velký impuls k mé odvaze, dělat věci tak, jak je cítím, byla třeba  finská zpěvačka Tellu Turkka… ta měla vokální kvarteto, dělali věci inspirované folklórem, ale byly to jejich autorské skladby. Čtyřhlas, hodně pracovali s dechem, měli specifický syrový zvuk - to mě moc bavilo.“

Všechno jsem si nacházela sama

K Ridininým začátkům jsme se dostali díky hádance (opět správně zodpovězené) v podání Jany Koubkové: „Já se na konzervatoř hlásila několikrát, ale z různých důvodů mě nevzali. A zrovna tady Jana Koubková - na tu jsem se obrátila jako mladá holka. Narvala mi spoustu kazet s Aebersoldovými play-alongy. Vyrostla jsem v Alžírsku a tam třeba neexistovaly kroužky. Buď byly děti doma, nebo si hrály na ulici. Jediný kroužek, který tam byl, byl balet. Tam jsem chvíli chodila, ale bylo to dost komický. Takže jsem si všechno nacházela sama, ani konzervatoř jsem nedělala, maximálně jsem chodila na soukromé hodiny. Což má svoje nevýhody…“

Načež jsme si povídali o tom, proč Ridina přestala zpívat v jazzových klubech; jak se z ní stala sólová performerka - i o tom, jak jednoduché je sladit diáře osmičlenné kapely. K poslechu záznamu srdečně zveme!