Rozhovor měsíce: Polský houslista Adam Baldych

I když klasice kdysi vyčítal absenci prostoru pro improvizaci, obloukem se k ní v současnosti vrací spolu s nově oživeným zájmem o tradiční polskou lidovou hudbu. To vše slyšíme i na jeho nejnovějším albu pro ACT: na CD Bridges nalézá nečekaně chápající partnery v etablovaném triu norského pianisty Helge Liena.

To jej prý hlavně výrazněji naučilo vnímat prostor na rozhraní hudby a ticha a dodalo odvahu nechat doznívat tóny o trochu déle. Úryvek z Rozhovoru měsíce si můžete přečíst níže:

Vaším nejnovějším albem je Bridges, které vzešlo ze spolupráce s norským triem Helgeho Liena. Můžete ve stručnosti přiblížit její koncept?

Liší se od předchozí duetní desky s Yaronem Hermanem (The New Tradition), což byla veskrze intimní konverzace dvou lidí. Kompozici jsme brali jen jako prvotní krok, ale pak jsme do značné míry improvizovali. Bridges s Helge Lienem mnohem víc staví na kompozici, které jsem se v poslední době dost věnoval. Chtěl jsem mít hudbu prodchnutou detaily, ne tak jednoduché formy plné improvizací.

Hudby jsem napsal docela hodně a do značné míry se v ní inspiroval kulturou východního Polska, jejíž tradiční hudba mě hodně zajímá, a doplnil ji o své vlastní impulsy. Helge je z Norska a jeho trio vyniká specifickým feelingem, což byl další nezanedbatelný vklad. Kombinace mé energie a jejich feelingu podle mého vytvořila něco zcela unikátního.

Trio Helge Liena vyniká svými původními kompozicemi a mimořádnou empatií zúčastněných hráčů. Mám pocit, že doposud nespolupracovali s dalším sólistou. Nicméně vaše deska Bridges téměř výhradně staví na vašich vlastních kompozicích, což trio tak trochu staví do role interpretů. Nebylo obtížné se napojit na triovou alchymii?

Je to tak, ale mám pocit, že od počátku na tuhle hudbu byli naladěni. Když jsem jim poslal noty, během pár dní mi odpověděli, že už mají nějaké nápady, Helge sepsal pár akordů, které podle něj budou skladbám slušet, takže se tím určitě zabývali.

Pochopitelně, že jde o dva odlišné světy, ale na této spolupráci mě to baví nejvíce: hrát s lidmi, kteří mají svůj vlastní výraz a pozorovat, co vzejde ze situace, kdy dám ostatním šanci interpretovat mou vlastní hudbu.

Pro mě bylo podstatné, že jsme spolu schopni společně komunikovat, vzájemně se inspirovat a rozvíjet naše nápady. Tyhle věci rozhodly o vzniku této nahrávky.

V propagačním videu k desce Bridges hovoříte o znovunalezené inspiraci v polské lidové hudbě. Což je možná snazší říct, než to prakticky udělat. Jaká byla vaše představa o využití těchto lidových zdrojů v jazzu?

Mým cílem je nalézt a zachytit duši lidové hudby, protože nikdy nevyužívám tradiční hudbu v původní podobě. Snažím se zjistit, co z impulsů tradiční hudby může být využitelné i pro mě; jinak řečeno, na co jsem osobně napojen, protože to vychází z mých vlastních kořenů.

Myslím, že je to stále důležitější – je tady tolik rozličných tradic a jejich fúzi, že pokud chcete nastínit svou identitu, musíte poznat a pochopit, kým vlastně jste. Taky jsem pochopil, že v téhle hudbě jsou jisté specifické rytmy a harmonické sledy, které se v různých částech Polska liší. I tyto rozdíly jsem se do své hudby snažil absorbovat. Pro mě je podstatné těmto kořenům porozumět a vzít si z nich to hlavní.

Adam Baldych & Helge Lien Trio – Bridges|foto: ACT Music

Album Bridges uzavírá cover skladby Teardrop od triphopových Massive Attack. Jak zapadá do konceptu alba?

Jde o kapelu, kterou jsem v minulosti hodně poslouchal a tuhle skladbu, Teardrop, jsem hrál se svou kapelou poslední dva roky a hodně ji mám rád. Jde o jediný cover na albu, ale chtěli jsme jej udělat podobným způsobem, jako zbytek alba.

Pochopitelně pracuje s odlišnou melodií i feelingem, ale měl jsem pocit, že na závěr alba se bude hodit. Melodii Teardrop hraji s využitím techniky bourdonu, což je přístup velice podobný tradiční polské hudbě. Tímto způsobem jsem skladbu propojil s ostatními.

V pořadu zazní ukázky z Baldychových alb Bridges, Magical Theatre Imaginary Room a The New Tradition. Uvádí Petr Vidomus.