Rozhovor měsíce: Roman Pokorný a jeho pocta Grantu Greenovi
Květnový Rozhovor měsíce s kytaristou Romanem Pokorným (vysíláme 3. 5. ve 14:00 na ČRo Jazz) jsme připravili především u příležitosti vydání jeho nového alba Feelin’ The Spirit, pocty americkému hudebníkovi Grantu Greenovi (1935 - 79). Pokorný si desku sám produkoval a také vydal na vlastní značce MyRecords. „Je pro mě důležité, že jsem se dokázal osvobodit od vydavatelů,“ říká.
O Grentu Greenovi Roman Pokorný poprvé slyšel v Brně od houslisty Jana Beránka, který jej kdysi zásobil spoustou nahrávek a de facto jej uvedl do světa jazzu. Po období, kdy v 80. letech sledoval především složitější jazz, se Pokorný ke Greenovi vrátil až v letech 90., kdy znovu začal objevovat „živelnost bluesové a rockové muziky a funku“. Na otázku, co na americkém kytaristovi, kterého původně považoval za „primitiva“, nyní obdivuje, Roman Pokorný odpovídá: „Prezentuje pro mne fenomenální bluesový feeling a také umění kytarového riffu.“
V další části rozhovoru zasazuje Roman Pokorný osobnost Granta Greena do širšího kontextu vývoje světového jazzu a blues. Připomíná, že kolem roku 2000 na pozapomenutého amerického kytaristu v New Yorku navázali John Scofield nebo Medeski, Martin & Wood, kteří „začali navazovat na tvorbu Granta Greena, začali ho zmiňovat v rozhovorech, a on se tak stal znovu slavným“.
Pokorného deska sice vznikla o více než dekádu později, ale český kytarista zdůrazňuje, že podobnou poctu Greenovi zřejmě ještě nikdo nevzdal. Green sám nebyl příliš plodný autor, a tak album Feelin’ The Spirit obsahuje především skladby, které měl v repertoáru, a to včetně několika tradicionálů (Joshua Fit The Battle Of Jericho, Nobody Knows The Trouble I’ve Seen). Pokorný je nahrál společně s pianistou NajPonkem, s kontrabasistou Petrem Dvorským a s bubeníkem Martinem Kopřivou.
Podívejte se na ukázku z koncertu:Obal alba má minimalistický charakter, na přední straně vyplňují bílou plochu pouze jména hráčů a název projektu. Tuto grafickou střídmost vysvětluje kytarista slovy: „Ta deska měla mít určitý pietní charakter. Je to pocta člověku, který celý svůj život věnoval hudbě a bohužel také heroinu. Ale myslím, že to tenkrát nebylo lehké. A není to ostatně lehké ani teď.“
Pokorný svou novinku vydal jednak na CD (v délce téměř 83 minut), jednak jako vinylové dvojalbum. „Jedna vinylová deska je černá s bílým středem a druhá je bílá s černým středem. To jsem vymyslel proto, že když mám doma dvojalba, nikdy nevím, kterou část si pouštím. Tady je to jasně dané,“ pochvaluje si svůj nápad. (LP můžete vyhrát i v soutěži tohoto týdne).
Ve druhé polovině rozhovoru s českým kytaristou hovoříme o jazzové scéně obecně, včetně toho, zda se špičkovým muzikantům u nás dostává patřičného uznání. Pokorný, který je držitelem ceny Anděl v kategorii Jazz & blues za rok 2000, tvrdí, že média tyto žánrové ceny vůbec nezajímají: „Dostal jsem Anděla, jednou jsem byl někde v novinách a tím to skončilo. Dál se nic nedělo, na mé další kariéře se to nijak neodrazilo.“
Pianista NajPonk, který prošel podobnou zkušeností, přestal na několik let hrát. Pokorný se pokusil o totéž: „Vydržel jsem nehrát půl roku. Přišlo totiž velké rozčarování. Když člověk nějakým způsobem umělecky přeroste tu svou hroudu, musel by odejít například do New Yorku. Anebo tady zůstane, ale smíří se s tím, jak to je. Jazzová muzika údajně zajímá jen dvě procenta lidí na této planetě. Musíme být šťastní, že máme vůbec pro koho hrát.“
Od 90. let se situace podle Pokorného ještě zhoršila. Před lety míval i více než 30 koncertů měsíčně a jako muzikant si v Praze mohl velmi slušně vydělat. „Jenže potom přišla jednak spousta mladých muzikantů z Ježkovy konzervatoře, jednak pomalu ustupoval zájem o jazz.“ Možností je tedy dnes méně, ale na druhou stranu každý hudebník má své vymezené pole působnosti a díky tomu ubylo nevraživosti a „bojů o koncerty“. Další rozdíl oproti nedávné minulosti je v tom, že dříve pražští jazzmani více cestovali. „Teď jsme zlenivěli, z Prahy se nehneme. Tady máme dostatek příležitostí hrát. A města jako Brno, Ostrava nebo Olomouc nemají prostředky na to, aby nás zaplatili.“ Mohou totiž nabídnout maximálně stejný honorář jako v Praze, což se hudebníkům – připočteme-li celodenní cestování – nevyplatí.
V závěru rozhovoru Roman Pokorný zve fanoušky na své koncerty do pražského klubu U Malého Glena, kdy vystupuje nejčastěji. „Je to vlastně jediný americký klub v Praze, který tady vydržel. Je to klub, který je hodně svobodný, muzikanti tam rádi hrají a mezi pražskými hudebníky se mu říká office, kancelář.“
V rozhovoru, který s Romanem Pokorným vedl Milan Tesař (Radio Proglas), zazní ukázky z alba Feelin’ The Spirit (Grant Green Tribute). Pořad začíná 3. května ve 14:00 na stanici ČRo Jazz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
