Rozhovor měsíce: Vojtěch Procházka si svůj zvuk vozí s sebou

Úvodní část pořadu patří česko-norské skupině Bergljot, jak zní aktuální název původního Vojtěch Procházka Tria. „Hledali jsme název, který by vyjadřoval, že to už není trio jednoho člověka, ale kapela,“ vysvětluje klávesista. Trio vzniklo v roce 2008 a nedlouho poté natáčelo své debutové album Amoeba’s Dance.

„V té době jsme všichni v Oslu studovali improvizovanou hudbu a hráli jsme ji s jinými kapelami, ale v pianovém triu jsme pro ni tehdy ještě neuměli najít tu správnou cestu. Poslouchali jsme však otevřenější klavírní tria a naše hudba se postupně sama rozvolňovala. Až jsme si jednou řekli, že nebudeme hrát s žádným playlistem,“ líčí Procházka začátek cesty k současné produkci tria.

Ukázka z jednoho z koncertů Bergljotu:

Zatímco na albu Amoeba’s Dance hraje Vojtěch výhradně na akustické piano, v aktuální sestavě Bergljot (i v dalších kapelách, ve kterých působí) dává přednost elektrickým klávesovým nástrojům. Za zásadní moment svého osobního přerodu od akustického puristy k vyznavači syntezátorového zvuku považuje okamžik, kdy během studií v Paříži začal víc poslouchat elektroakustickou hudbu a pozdního Milese Davise s větším zastoupením syntezátorů.

Druhým určujícím momentem byla touha „vozit si svůj zvuk s sebou“ a nespoléhat na kvalitu nástroje, který je k dispozici na místě koncertu. „Akustické nástroje tak mám jako příjemný bonus a můj základ je jinde,“ říká.

V roce 2013 vydala skupina Bergljot nové album Solen avløser regnet som avløser solen, a to jednak jako digitální download, jednak na vinylové desce. „Přišlo nám, že cédéčka už nikdo nekupuje. Zvuk vinylu se nám líbí mnohem víc a rozměr LP desky má také něco do sebe. Člověk si může dovolit větší ostrost a jemnost detailu,“ vysvětluje klávesista.

V další části rozhovoru je řeč o novém albu skupiny Vertigo s názvem Taj. Jako základní problém Vertiga vnímá Procházka fakt, že každý ze šesti členů skupiny má další projekty a na společné hraní a zkoušení nemají čas. „Musíme tedy fungovat úplně jinak než kapely, které čas na zkoušení mají. Na novou desku jsme měli jen jednu jedinou zkoušku,“ dodává Procházka.

Adrian Myhr, Tore Sandbakken, Vojtěch Procházka|foto: Andreas Ulvo

Třetím projektem, který si v pořadu stihneme představit, je nové album skupiny Sato-San To, kterou založil Procházkův kolega z Vertiga Oskar Török s bubeníkem Tomášem Herianem. Základ nového alba Obludarium vymysleli právě oni dva ve studiu, a vytvořili tak hrubou kostru skladeb.

„My do toho potom dohráváme další nápady a Tomáš následně opět ve studiu dává dohromady konečnou podobu nahrávky,“ vysvětluje Procházka s tím, že v současné době přemýšlejí, jak skupinu posunout:

„Řešíme, jak to hrát naživo tak, aby nás to bavilo. Dnes to funguje jako deska, ale živě je to těžké hrát tak, aby skladby měly napětí a ještě něco navíc. Naživo totiž hrajeme do elektronických základů, které pouze dobarvujeme. A to nás až tak nenabíjí. Doufám tedy, že to dokážeme změnit, abychom tu kapelu posunuli.“

Rozhovor s Vojtěchem Procházkou vedl Milan Tesař (Radio Proglas). V pořadu uslyšíte po jedné skladbě z aktuálních alb skupin Bergljot, Vertigo a Sato-San To.

Ukázka z alba Obludarium: