Tigran Hamasyan: Chtěl jsem být thrash metalovým muzikantem

Tigran Hamasyan, ročník 1987, má z domova velice slušný hudební základ. Táta je velkým rockovým fandou a strejda jazzový nadšenec. Oba hlásili, že už jako batole reagoval na hudbu a především klavír velice dobře. Už ve třech letech se pokoušel hrát na piano skladby od veličin typu the Beatles, Louis Armstrong, Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath nebo Queen. Pokud jde o jazz, tak jej od začátku zajímal Miles Davis, především jeho fusion období.

Když mu bylo deset, tak se s rodinou přestěhoval do města Jerevan, kde se věnoval klasickému jazzu pod vedením Vahaga Hayrapetyana, který studoval u Barryho Harrise. „Tehdy jsem pochopil, co je to jazz,“ skládá Tigran poklonu svému učiteli, který mu předal základy hlavně v bebopu.

Následovaly další jazzové postavy typu Keith Jarrett a Jan Garbarek, kteří v období jeho puberty ještě více podpořili studium hudby jeho domoviny. „Když mi bylo třináct, začal jsem chápat bohatou historii Arménie,“ říká Tigran a dodává: „Říkal jsem si, tohle mám v krvi. Vyrůstal jsem s touto překrásnou hudbou kolem sebe a zatím mi to pořádně nedocházelo. Postupně jsem začal poslouchat čím dál více folkové hudby a postupně mi došlo, kolik kvalitních věcí je ignorováno. Čím víc jsem toho poslouchal, tím více mi bylo jasné, kolik toho půjde propojit s improvizovanou hudbou. Tehdy začala má celoživotní pouť.“

Bez jakýchkoliv omezení

Vedle arménské hudby se už v rané fázi jeho sólové tvorby projevovala slabost pro progresivní metal. Dobrým příkladem je album Red Hail z roku 2009, v čele se skladbami Sibylla nebo Corrupt. „V mládí jsem snil o tom, že se stanu thrash metalovým muzikantem,“ říká Tigran, který mezi své vzory z tvrdších odnoží metalu řadí Meshuggah, Tool nebo Car Bomb. V roce 2020 si pak třeba na album The Call Within přizval Tosina Abasiho, kytaristu uznávaného tria Animals As Leaders pro skladbu Vortex.

Hostování a spolupráce mu obecně nejsou cizí a v průběhu let se objevil třeba na albu Abu Nawas Rhapsody tuniského skladatele a zpěváka jménem Dhafer Youssef. V roce 2012 následovalo album Liberetto, kde doplnil třeba trumpetistu Arve Henriksena a kapelníka a basistu, Larse Danielssona. Toto album mělo i druhé pokračování, kde se vedle zmíněných hráčů objevil i norský trumpetista, který má také blízko k metalové scéně, Mathias Eick nebo Stingova pravá ruka, argentinský kytarista Dominic Miller. Pokud jde ale o spolupráci s norským trumpetistou Arve Henriksenem, velice povedená deska je i deska Atmosphères z roku 2016.

Dozrát do standardů

V dubnu roku 2022 vychází Tigranovi u Nonesuch Records první album amerických standardů, zahrnující kusy dvacátých až padesátých let dvacátého století od legendy typu: Richard Rodgers, Charlie Parker, Jerome Kern nebo David Raksin.

„Základem je má odvěká láska k improvizaci. Už jako dítě jsem vymýšlel své interpretace třeba k rockovým skladbám. To mě vždy děsně bavilo. Hrát standardy je vždy ale velká výzva. Mohl jsem to udělat i dřív, ale až teď jsem pocítil tu správnou motivaci. Základem bylo, promítnou do těchto melodií můj svět. Určitě se nevyhnu tomu, že se najdou lidé, kteří preferují tradičnější přístup. Každopádně, pro mě to nemá smysl, protože takhle k tomu už přistoupli mnozí jiní a zároveň na špičkové úrovni.

Album StandArt se natáčelo na jaře roku 2021 v Los Angeles v sestavě: Basista Matt Brewer, bubeník Justin Brown, trumpetista Ambrose Akinmusire a saxofonisté Joshua Redman a Mark Turner.

„Velkým štěstím bylo hlavně to, že byli dostupní. Vše jsme nahráli během lockdownu, ale pokud bych tyto hosty zařizoval v dnešní době, zabralo by to rok nebo dva. Stejně tak jsem moc dobře věděl, koho si tam zvu, protože jejich práci sleduji celé roky. Ke všem mám značný vztah osobně, ale stejně tak hudebně, protože mají osobitý zvuk a přístup, což přesně zapadalo do mé vize,“ říká Tigran, který v Česku znovu vystoupí 24. března v brněnském Sonu.