Tomáš Liška - Bercheros Odyssey

Tomáš Liška - Bercheros Odyssey
Tomáš Liška - Bercheros Odyssey
Suitu Bercheros Odyssey napsal Tomáš Liška během svého studia na Jazz-Institutu v Berlíně. Pracovní verze díla vznikla v roce 2013, oficiálně skladbu vydal label Animal Music na sklonku roku 2014. Kompozici složenou z šesti částí volíme Albem týdne.

Skupina Points, společné projekty s Martou Töpferovou, Druhá tráva… Odtud odevšad známe Tomáše Lišku především jako kontrabasistu. Album Invisible World z roku 2009 bylo sice jeho autorské, ale ani na něm se kontrabas vedle kytary Davida Dorůžky a bandoneonu Danieleho di Bonaventury neztrácel.

V případě novinky Bercheros Odyssey je tomu jinak. Šestivětá suita stihne Tomáše Lišku představit jako autora hudby několika podob – od výrazných melodií („Moje muzika jde hlavně po melodii,“ tvrdí v rozhovoru pro časopis Harmonie) přes nevšední harmonie hrané bez harmonického nástroje až po rytmičtější pasáže. Bercheros Odyssey je koncepční dílo na pomezí jazzu, vážné hudby a world music. A kontrabas, s výjimkou jednoho výraznějšího sóla, je na něm pouze jedním z pěti nástrojů, který nijak nevyčnívá.

Tomáš Liška použil jako východisko své školní práce (ano, Bercheros Odyssey vytvářel v době studijního magisterského programu v Berlíně) jazzový standard Cherokee od Raye Nobla. Kombinací slov Berlín a Cherokee také vzniklo jméno pomyslného hrdiny, který se na ploše necelé třičtvrtěhodiny vydává na svou odyseu. A že je takové putování nejen dobrodružné, ale také spletité, ukázali v literárním světě Homér, James Joyce i Karel Kryl coby básník (Krylias a Odysea). Tomáš Liška se na pouť vydal s kapelou, kterou nazval Pénte a kterou sestavil ze samých hráčů na melodické nástroje – housle, cello, klarinety a saxofon.

I když se leccos o charakteru skladby dozvíme už z první šestiminutové části (ambientní rozjezd, romantizující housle, hypnotický rytmus basy, melodické ozdoby dechových nástrojů), ke skutečně dobrodružným zvratům dochází až ve druhé větě. Počáteční pasáž vychází formálně z klasické hudby bez většího důrazu na rytmus, ale s o to důslednější prací s dynamikou. Postupně se však jazyk skladby mění, začíná připomínat hůře popsatelnou scénickou hudbu, až se nakonec vylije z břehů do téměř freejazzového „netvaru“, ve kterém ovšem jednotlivé nástroje hrají jasně definovanou roli (podle výšky a barvy tónu).

Celkově klidnější je třetí část s lyrickou pasáží smyčců, trylkujícím klarinetem a především s rozvíjením melodického tématu, které překvapivě vyústí do kontrabasového sóla, tvořícího předěl mezi dvěma polovinami alba. Hranice mezi třetí a čtvrtou větou by vlastně vůbec nemusela existovat – skladba plynule pokračuje a až po nějakých patnácti vteřinách čtvrté části náhle přichází jedna z harmonicky nejzajímavějších a nejdramatičtějších pasáží celého alba. Vlastně celou druhou polovinu projektu lze chápat jako dlouhou závěrečnou syntézu, v níž se nejen rozvíjejí a kombinují témata, ale také znovu představují jednotlivé nástroje, aby vše vygradovalo stylově (až právě zde slyšíme ozvuky Liškova milovaného folkloru) i dynamikou.

02850410.jpeg

Bercheros Odyssey je skladba, která zaujme nejen svou členitostí, šíří nálad a poloh, ale také uměním vystihnout takovou paletu myšlenek se zvoleným nástrojovým obsazením – nejen bez harmonického nástroje, ale i bez bicích. „Celý proces studia v Berlíně měl být experiment. Projekt. Objevování nových možností,“ říká Tomáš Liška v rozhovoru s publicistou Pavlem Víškem. Výsledkem experimentu je jedna z nejpozoruhodnějších skladeb, které v českém jazzu v poslední době vznikly. Skladba, která možná některé dosavadní fanoušky Tomáše Lišky překvapí, ale která – vedle Milokraje, Druhé trávy nebo alba Invisible World – dotváří plastický obrázek kontrabasisty a skladatele, který už dávno není „jen“ vycházející hvězdou.

Tomáš Liška – Bercheros Odyssey Tomáš Liška & Pénte: Fabiana Striffler – housle Šimon Marek – violoncelloMarkus Ehrlich – klarinet, basklarinetNatalie Hausmann – tenorsaxofon Tomáš Liška – kontrabas Label: Animal Music, 2014 www.tomasliska.com