Uloveno na síti: Ani v září není jazz školometský

Jazzmeia Horn – Love & Liberation

Původem texaská, v New Yorku působící zpěvačka zamířila na vrchol vlastně docela nedávno. V roce 2015 vyhrála Thelonious Monk Institute International Jazz Competiton. Následoval debut A Social Call (2017) u Prestige Records, nominovaný na Grammy. A nyní teprve druhá profilová deska u dalšího prestižního labelu Concord. Přesto už je Jazzmeia Horn řazena mezi současnou pěveckou špičku a přirovnávána k Betty Carter či Sarah Vaughan. Loni jí magazín DownBeat vyhlásil vítězkou kategorie „Nastupující ženská pěvecká hvězda“ a nespletl se. Rarita pro zdejší posluchače: Ondřej Pivec se v jednom dávném rozhovoru rozplýval o vynikající kamarádce zpěvačce. Pamatujete, jak v roce 2013 hostovala jistá Jazzmeia na desce CPR Electrio?

Avishai Cohen & Yonathan Avishai – Playing The Room

Průzračná a povznášející nahrávka dua trumpetisty a pianisty obohatila katalog ECM. Dokonalé souznění dvou muzikantů vlastně nepřekvapí. Avishai Cohen a Yonathan Avishai spolu začali objevovat dobrodružství světa hudby už jako teenageři v Tel Avivu. Pianista pak přispíval do projektů trumpetistových, třeba na alba Into The Silence či Cross My Palm With Silver. V duu ale jejich spřízněnost vynikne nejnápadněji.

Chrissie Hynde – Valve Bone Woe

Tohle je opravdu překvapení. Chrissie Hynde zná široká veřejnost jako frontwoman a kytaristku Pretenders. Někdejší rockovou rebelku ovšem uchvátil jazzový zpěv a rozhodla se ukázat, jak ho zvládá.

Nepřecenila síly. Deska natočená s The Valve Bone Woe Ensemble (který si pro sebe v dramaturgii alba vyhradil i dvě instrumentálky, úpravy Coltranea a Minguse) zní jako důvěryhodné vyznání lásky tradičnímu popu i jazzu. Chrissie zvládá nejen „Sinatrovky“. Pobaví i coverem písně No Return (1967) rockových legend The Kinks, jejichž hity z pera svého někdejšího manžela sázela do hitparád už ve svém post-punkovém období. Tentokrát však pochopitelně zvolila jazzující úpravu v rytmu bossa novy… ovšem nebojí se ani elektronických smyček.

NuHussel Orchestra – The Forest

Agilní kolektiv z přístavního Hamburgu tvoří sedm kmenových hráčů, které doplňuje dle potřeby někdo (nebo mnoho) z třiceti osmi „záložníků“, pocházejících ze dvanácti zemí. Co se týče žánru, členové NuHussel Orchestra dokazují, že „fusion is not dead“. Nadčasové jazzrockové inspirace oživují prvky hip hopu, elektroniky i klasiky. „Tohle je zvuk globalizovaného světa bez hranic,“ dočteme se trefnou charakteristiku The Forest, v pořadí druhého alba NuHussel Orchestra, na webu kapely.

Iiro Rantala – My Finish Calendar

Finský pianista Iiro Rantala zvolil pro nové album už docela onošenou koncepci. Ke každému z dvanácti měsíců roku připojil jednu skladbičku. Někdy pro sólový klavír, jindy s lehkým využitím elektroniky. Zimní hudební miniatury jsou dle očekávání seversky melancholické až chmurné, letní rozmarné až humorné. Ona mnohokrát opakovaná koncepce však umožnila skladateli vysypat z rukávu celou kupu pestrobarevných, náladotvorných melodií.

Rabih Abou-Khalil – The Flood And The Fate Of The Fish

Původem libanonský virtuóz na oud Rabih Abou-Khalil, jeden z průkopníků fúze evropského jazzu a hudby Předního východu, si po vynikajícím albu Hungry People (2012) naordinoval pauzu a klidnější život na jihu Francie. Současný stav světa ho však znovu vyburcoval ke skládání a nahrávání. Jeho nová deska má opět sociální podtext a zároveň skrývá i spoustu (hořkého) humoru.

„Uvažovali jste někdy o tom, co se stalo rybě během biblické potopy světa?“ odpoví otázkou, když chcete znát inspiraci zvláštního názvu desky. „Spoustu lidí tenhle dotaz na osud ryb naštve. Což vnímám jako symbol, jak mi lidé zavíráme oči před zjevnými fakty a problémy, když se zaměříme na jiný cíl.“

Samotná hudba, natočená ve spolupráci s portugalským zpěvákem Ricardem Ribeirou (album s Rabihem nahrával už v roce 2008), klasicky vzdělanou japonskou houslistkou Eri Takeya, sardinským saxofonistou Gavinem Murgiou, tureckým virtuózem na flétnu ney Kudsim Ergunerem a samozřejmě s dlouholetými partnery, americkým perkusistou Jarrodem Cagwinem a italským akordeonistou Lucianem Biondinim, představuje velkolepý návrat na scénu.