Uloveno na síti: Jazz nemá okurkovou sezónu

Wynton Marsalis

S novými alby se v červenci přihlásila řada známých hudebníků jako Wynton Marsalis, Scott Henderson či Abdullah Ibrahim. Pokud v jiných oborech žehrají publicisté na prázdninové lenošení a s ním spojený nedostatek témat, v jazzu či funku žádné popisování největších zahrádkářských úspěchů, obřích dýní a útočících krtků nehrozí.

Jazz At Lincoln Center Orchestra & St. Louis Symphony Orchestra - Wynton Marsalis’s Swing Symphony

Hned na 1. července přichystal prázdninový dáreček ctitelům mohutného soundu a přesahů od big bandu k filharmonii Wynton Marsalis. Svoji třetí symfonii vytvořil na společnou objednávku čtyř orchestrů, dvou evropských a dvou amerických, jako „meditaci o ideálech skladatelů George Gershwina, Duke Ellingtona či Leonarda Bernsteina.“ V díle můžeme sledovat i jistý cestopis orchestrálního jazzu s trasami Věta první – ze St. Louis do New Orleans či Věta čtvrtá – z Manhattanu do LA.

Záznam Swingové symfonie, který právě vychází, byl pořízen loni před vyprodanou Powell Hall v St. Louis. Spojená tělesa Jazz At Lincoln Center Orchestra v čele s Marsalisem a saintlouiského „symfoňáku“ dirigoval David Robertson, skutečné eso svého oboru. Mimo jiné pravidelný spolupracovník soudobého skladatele Johna Adamse. Tímto přesahovým kouskem korunoval Robertson kariéru hudebního ředitele St. Louis Symphony Orchestra předtím, než ho k protinožcům nalákalo místo hlavního dirigenta Sydney Symphony Orchestra.

Abdullah Ibrahim – The Balance

Naprostá legenda jihoafrického jazzu, pianista, skladatel (v minulosti též saxofonista a violoncellista) Abdullah Ibrahim je i ve čtyřiaosmdesáti nejen aktivní, ale i obdivuhodně vitální. Nové studiové album vystřihl se svým sehraným septetem Ekaya, fungujícím od roku 1983, za jediný den v Londýně. Jak měli „staří“ jazzmani zvykem. A nejde o žádné sentimentální usínání, byť i na půvabně melodické, nostalgické balady jako právě titulní The Balance je Abdullah mistr. „Vykročili jsme ze svých komfortních zón, a tak můžeme posluchače zapojit do muziky bez bariér našich eg,“ popisuje pianista inspiraci k nové nahrávce.

Rebecca Nash / Atlas – Paceful King

O slovo se výrazným kapelnickým debutem hlásí další příslušnice agilní londýnské scény, klávesistka a skladatelka Rebecca Nashová, známá též ze sestav kapel Entropi a Paradox Ensemble či doprovodného bandu zpěvačky Sary Colemanové (která jí zde sidewomanství oplácí hostováním). Ale slovo „londýnské“ je vlastně zavádějící, spoluhráče do projektu Atlas si Rebecca vybrala napříč Británií: „Hraní s touhle partou muzikantů, kteří žijí a tvoří v Londýně, Cardiffu, Birminghamu a Bristolu, mi připadá jako hudební geografie,“ směje se. Důležitější než domovské scény je ovšem kosmopolitní souhra.

Jaké má tahle mladá sestava hudební vzory? Všeliké od Pat Metheny Group po trip hopové Portishead či Massive Attack, od fusion a soul-jazzu po elektroniku. Ze všeho vstřebaného ovšem destiluje vlastní názor na věc. Takhle zní současný jazzový mainstream. „Díky improvisingu a vůbec postupům využívaným v naší hudbě je přirozené škatulkovat Atlas jako jazz. Ale naše hudební vnímavost zahrnuje mnohem větší spektrum,“ potvrzuje Rebecca.

Victor Gould – Thoughts Become Things

Pianista a komponista Victor Gould potvrzuje třetím profilovým albem, že právem patří k velkým nadějím newyorské scény. Nahrávce dal volnou koncepci, téma „lidí, kteří manifestují za svoji budoucnost.“ Stejně jako na debutu slyšíme po jeho boku například trumpetistu Jeremyho Pelta a flétnistku Anne Drummondovou, navíc se připojil například i stále nápadnější saxofonista Dayna Stephens.

Jim Stephens – Yellow River

Kytarista, steel-kytarista, kapelník a písničkář doslova sype alba z rukávu (za poslední tři roky připravil pro label Ropeadope čtyři tituly) a slyšitelně se nevyčerpává. Možná proto, že se nebojí žánrových přesahů od blues k jazzu, od funku ke gospelu. S pianem vypomáhá Shaun Martin, známý ze Snarky Puppy. Kvůli autentičnosti zpívají na Yellow River hned tři výteční pěvci: Soulová/R&B diva Ja-Tun Thomasová, až k folk-jazzu rozkročená, na coverech Joni Mitchell vyučená zpěvačka Ariel Skye a bluesman Andre BoyWonder Coles. Je libo hned několik třešniček na dort? O příslovečnou ozdobu i chuťovku se stará famózní neworleanská dechová sekce v čele s trombonistou „Big Samem“ Williamsem (Dirty Dozen Brass Band) a saxofonistou Jeffem T. Watkinsem, který kočíroval po odchodu Maceo Parkera dechaře v kapele samotného Jamese Browna.

Scott Henderson – People Mover

Virtuózní jazzrockový kytarista uvedl nové album svého power tria slovy: „Moje hudba není pro puristy, to je jasné!“ A server All About Jazz mu dává za pravdu: „Album People Mover ukazuje pozoruhodnou Scottovu schopnost kombinovat prvky jazzu, rocku, funku a blues.“

Posun v samotné hudbě popsal Scott Henderson, člen Tribal Tech či Chick Corea Elektric Bandu a spoluhráč Joea Zawinula, takto: „Hudba je tu mnohem sehranější, protože jsme s basistou Romainem Labayem a bubeníkem Archibaldem Ligonnierem skutečně intenzivně koncertovali. Album People Mover klade větší důraz na harmonii než předchozí Vibe Station a rytmická sekce tu hraje mnohem větší roli. Také jsem považoval za výzvu přijít s novými tóny a efekty, které jsem dříve nepoužíval.“

Spustit audio

Související