Uloveno na síti: Jazz je pořád „cool“ i „hot“

Melissa Aldana – Echoes Of The Inner Prophet

„Ozvěny vnitřního proroka“, co tím záhadným názvem chilská, v New Yorku etablovaná saxofonistka a skladatelka vlastně myslela? „Chtěla jsem hudbou vyjádřit hluboce osobní cestu, z vnitřního úhlu pohledu. Vnitřním prorokem jsem já sama, nyní starší, který ví, kudy by moje cesta měla vést.“ Jinými slovy, naslouchejte vlastní intuici. Ovšem naslouchat té Melissině také není špatné.

Bill Laurance & The Untold Orchestra – Bloom

Anglický skladatel, producent a klávesista Bill Laurance, známý též jako kmenový hráč kolektivu Snarky Puppy, si splnil sen spolupráce s orchestrem. K natáčení svých partitur přizval relativně „mladý“, osmnáctičlenný, čistě smyčcový ansámbl Untold Orchestra z Manchesteru.

„Startovní čarou mé kariéry byla klasická klavírní průprava. A tohle album je nejklasičtější, jaké jsem dosud udělal,“ říká autor. Místa na jazzové vlivy je na něm ovšem dostatek.

Arild Andersen, Daniel Sommer, Rob Luft – As Time Passes

Legendární a hlavně neúnavný norský basista Arild Andersen (1945) je na obalu právem uveden na prvním místě. Nicméně iniciátorem projektu s anglickým kytaristou Robem Luftem (1993) je dánský bubeník Daniel Sommer (1987). Jde tedy o příkladné setkání zkušenosti s „mladou krví“.

Album As Time Passes je pak prezentováno jako první díl Sommerovy Nordic Trilogy. „Jejím cílem je zachytit a zdokumentovat styl severské improvizace v podání tří odlišných, pečlivě vybraných sestav,“ vysvětluje Sommer.

Ambroise - La première caresse goûte toujours la neige

Montrealská zpěvačka, skladatelka a multiinstrumentalistka Eugénie Jobin, ukrytá pod uměleckým jménem Ambroise, od prvního setkání okouzlovala křehkostí. Na novém albu však zní snad ještě subtilněji, aniž by to ubíralo na intenzitě prožitku.

Pohybuje se na pomezí jazzu, soudobé hudby i dejme tomu folku, zatímco dříve využívala i zjemněných rockových postupů. Sféricky prozpěvuje nad minimalistickými dróny, jindy zvolí komplikovanější harmonii. Ale pořád udržuje onu čirost a průzračnost, ke které ji inspirovalo zhudebňování veršů kanadské básnířky Marie Uguay.

Randi Pontoppidan & Martin Fabricius - Clouds

U zdánlivě křehkých, ovšem i ve „stratosférických“ výškách plných a jistých hlasů ještě zůstaňme. Tentokrát v netradičním spojení „pouze“ s vibrafonem. Ovšem pod paličkami hudebníka novátorsky využívajícího elektroniku, takže nástroj často nejen jako vibrafon nezní, ale ještě zastane celou kapelu.

Jedna z nejoslavovanějších dánských zpěvaček, improvizátorka a „zvuková básnířka“ Randi Pontoppidan a žák Garyho Burtona, jenž ovšem dávno nalezl osobitý sound, zúročují na albu Clouds spolupráci, započatou v roce 2016 na setkání Jazz Denmark’s Summer Session. Tehdy je k sobě popošťouchl Jamaaladeen Tacuma, někdejší basista Ornetta Colemana. Z těch Mraků (Clouds) vážně vydatně zapršelo. K radosti vegetace i posluchačů.

Durman/Posejpal – Last Song

Dopřejme si i titul, který je sice archivní, nicméně obsahuje dosud nepublikovaný záznam koncertu průkopníků zdejší improvizační scény. Pochází z roku 2012, z vystoupení v pražském Komunikačním prostoru ve Školské ulici. Zachycuje závěrečnou etapu (s přestávkami) čtyřicetileté spolupráce Jiřího Durmana a Miroslava Posejpala, která, zjednodušeně řečeno, začala nevázanými freejazzovými experimenty a dobrala se podoby tiché, komorní, rozjímavé.

Blueblut - Lutebulb

Na závěr něco odlehčeného? Vídeňské avantgardní trio Blueblut proslulo „výstřední směskou experimentálního jazzu, elektroniky a rocku“ a nejinak tomu je na jejich pátém albu Lutebulb. Zní patřičně potrhle, ale nenechejme se zmýlit notnou porcí hudebního humoru: Hráčka na theremin a zpěvačka Pamelia Stickney, kytarista a milovník elektronických smyček Chris Janka i bubeník a zpěvák Mark Holub jsou virtuózní muzikanti s esy originálních nápadů, nečekaně vytahovanými z rukávu.