Uloveno na síti: Jazz na každý (listo)pád

Anat Cohen – Quartetinho

Fenomenální izraelská, v NYC usazená klarinetistka, saxofonistka a skladatelka Anat Cohen (sestra trumpetisty Avishaie) nazvala svoji novinku výstižně zdrobněle „Kvartetek“. To kvůli intimitě a tichosti hudby. Volí něžné melodie, ale nebojí se experimentovat s lehkou disonancí. Místo bicí soupravy tvoří jemné kontury vibrafon a další subtilní perkuse Jamese Shippa. Ani basista Tal Mashiach a pianista Vitor Concalves nehrají zrovna forte. A přece jde o „velkou“ muziku a Kvarteto s velkým K.

Ján Kopčák & Pippo Corvino – The Long Bright Dark

Také slovenský saxofonista Ján Kopčák a původem chorvatský, ve Vídni žijící kytarista či klávesista zběhlý v elektronice Pippo Corvino (vl. jm. Filip Gavranović) hledají na záměrně „protimluvně“ pojmenovaném titulu The Long Bright Dark konejšivé, meditační nálady. Kopčák tak vlastně myšlenkově navazuje i na svůj sólový projekt Zen Saxophone.

Zajímavost? Samply kontrabasu či akustických bicích jsou Pippem Corvinem naprogramovány natolik citlivě a decentně, že působí až překvapivě přirozeně. Na bandcampu sice visí jenom ukázka (rozhodnutím vydavatele a hudebníků je nepublikovat na streamovacích platformách), ale za pozornost samozřejmě stojí celé album.

V.A. – Here It Is: A Tribute To Leonard Cohen

Dalo se očekávat, že (nejen) jazzový tribute mistru písničkářské nostalgie Leonardu Cohenovi, navíc v režii labelu Blue Note, bude vkusný a přitom podmanivý. Věčně zelené balady uchopili Gregory Porter, Norah Jones, Luciana Souza, Peter Gabriel či Iggy Pop (od jehož spolupráce s Medeski Martin & Wood ale víme, že ani punkovému kmotrovi není jazz cizí).

Logickou dramaturgii celku, zahrnujícího tak odlišné interprety, dobře uhlídal producent projektu Larry Klein. Vždyť Klein byl jak blízkým přítelem samotného Leonarda Cohena, tak producentem i spoluhráčem Wayneho Shortera, Herbieho Hancocka či Diany Reeves. Jak se mu povedlo dosáhnout jednotného vyznění kolekce? Mimo jiné díky nápadu nechat veškeré instrumentální podklady nahrát jedinou sestavou jazzmenů: Kytaristou Billem Frisellem, saxofonistkou Immanuelem Wilkinsem (oba navíc dostali i sólový prostor), pianistou Kevinem Haysem, basistou Scottem Colleym a bubeníkem Natem Smithem.

Eliane Elias – Qietude

Poté, co získala Grammy za album klavírních duetů Mirror, Mirror s Chickem Coreou a Chuchem Valdésem, vrací se brazilská diva Eliane Elias ke svým kořenům v bossa nově. Což nejde jinak než s notnou dávkou nostalgie. Příjemné nostalgie, samozřejmě. Se srdcem nejen na dlani, ale hlavně v… ehm, hlasivkách.

Nikki Yanofsky – Nikki By Starlight

Na už z principu „podzimní“ nostalgickou cestu se vydala i kanadská zpěvačka Nikki Yanofsky. Nejde pro ni ale o nic nového. Přebíráním standardů si tahle chráněnka Quincyho Jonese udělala jméno už jako dvanáctiletá, coby nejmladší interpretka Montreal International Jazz Festivalu, i když umí psát i vlastní kusy a neváhá přeskakovat třeba k funku a R&B. Sentiment se jí dá věřit i v současných osmadvaceti. Zvláště, když ji podpoří muzikanti jako Greg Phillinganes (Barbra Streisand, Natalie Cole, George Benson, Stevie Wonder, Michael Jackson…) nebo Arturo Sandoval.

Ibrahim Maalouf – Reste un peu (OST)

Milá drobnost na závěr. Libanonský génius mikrotónové trubky samozřejmě v těchto dnech vydává také nové řadové album Capacity to Love. Vychází už 4. listopadu, hostují na něm Gregory Porter i američtí rappeři De La Soul a k meditaci či nostalgii věru nevybízí. Ale komu profilová nahrávka nestačí, může sledovat také Ibrahimovu sérii nahrávek scénické hudby. Pilný autor v polovině října pustil do světa také soundtrack k filmu Reste un peu. A měsíc předtím, v září, zase OST ke snímku Citoyen d’honneur…

I beze spojení s pohyblivými obrázky působí většina scénické hudby z Reste un peu poklidně, se stopami melancholie a sentimentu. Zkrátka, i tahle kolekce zapadne do naší koncepce a naplňuje všechna „příjemná podzimní klišé“.