Uloveno na síti: Příjemné jazzové zápecí

Bill Frisell & Thomas Morgan – Epistrophy

Prostřednictvím kultovního labelu ECM se dostává v půlce dubna 2019 na trh koncertní nahrávka z klubu Village Vanguard z roku 2016. Pokud tušíte, že snímek souvisí s albem Small Town (2017) stejného dua, intuice vás neklame. Přestože (nebo spíš právě proto, že) si uznaná legenda Bill Frisell, v době koncertu pětašedesátník, a tehdy třiačtyřicetiletá nastupující kontrabasová hvězda Thomas Morgan vybrali k interpretaci repertoár standardů, je jasně slyšet, k jak invenčním a nečekaným výsledkům může vést rozhovor příslušníků odlišných jazzových generací, vedený ve „starém jazyce“.

Norah Jones – Begin Again

Jako kdyby znovu začínala, hlásí slavná pop-folk-country-jazzová diva Norah Jones názvem minialba i textem titulní písně. Proč nyní, když návrat k původnímu klavírnímu soundu, po odbočce do hájemství elektronických aranžmá, vyhlásila už albem Day Breaks (2016)? Prý jde o přístup k věci. Deska Begin Again totiž shrnuje singly, které Norah začala postupně točit a publikovat elektronicky loni v létě. A které nahrávala „bez jakéhokoliv tlaku na výsledek“, v klidu.

„Chtěla jsem jen tak zaznamenat pár písniček, spontánně, rychle a snadno. Měla jsem v hlavě jen několik hrubých nápadů, ke kterým se mi pojili určití muzikanti. Pozvala jsem je, ale pracovali jsme tak, abychom si užili především zábavu, bez nějakých očekávání,“ svěřila se Norah. Nalákala hráče jako Brian Blade či Jeff Tweedy (známý z kapely Wilco) a skutečně se dařilo. Z nahrávky je přitom cítit nejen pohoda, ale také invence. Bezstresový styl práce přinesl lepší výsledek než „producentské prášky“.

Alfa Mist – Structuralism

Zajímavá osobnost stále viditelnější britské scény. Alfa Mist se dostal k jazzu ze zdánlivě opačné strany. Nejdříve se začal prosazovat coby producent elektronické hudby. Jeho specialitou byl rychlý, dravý a dynamický, specificky londýnský subžánr grime, patřící do velké hiphopové rodiny. Postupně se ale tak nadchl pro kořeny veškeré moderní hudby, že neváhal vložit energii do samostudia klávesových nástrojů a jazzových „fíglů“.

Jak dobře se mu podařilo dvě hudební východiska skloubit, mohlo naše publikum posoudit nejen podle nahrávky. Právě v době kolem uzávěrky článku (16. dubna) se Alfa Mist chystal roztančit v rámci série Mladí ladí jazz také pražský Palác Akropolis.

Ruby Rushton – Ironside

Kvarteto Ruby Rushton vede agilní mladý britský saxofonista, flétnista a zakladatel gramofirmičky „22a“ Ed „Tenderlonious“ Cawthorne. V pořadí čtvrtá deska skupiny potvrzuje nejen dobré jméno kapelníka. Excelují i trumpetista Nick Walters, bubeník Tim Carnegie a hlavně všestranný klávesista Aidan Shepherd, který invenčně nasměroval basové linky syntezátoru k neodolatelným groovům.

Kvarteto opět trochu posunulo svůj styl, podle tiskové zprávy „odvozený od spirituálních konceptů Johna Coltranea a Yousefa Lateefa“ a „skládající poklonu Hancockovu albu Head Hunters i zlatým časům Weather Report“. Kvarteto ještě důkladněji „fúzuje původní jazzrockovou fúzi“ se soundem britského undergroundu, hiphopovými rytmy a soudobým pojetím afrobeatu.

Plume – Escaping The Dark Side

Že jste ještě umělecké jméno Plume neslyšeli? Možná ho brzy budeme slýchat často. Nadaný saxofonista Plume, absolvent Berklee College of Music, se zatím pohyboval mezi Paříží a newyorskou scénou relativně nenápadně, i když si ho občas přizval na pódium třeba takový Christian Scott. Nyní se ovšem Plume rozhodl „utéct z temné strany“ jeviště do ohniska reflektorů prostřednictvím zdařilého profilového debutu.

Prvotinu Escaping the Dark Side nahrál Plume se svojí francouzskou kapelou, ve které zaujme třeba taktéž velmi nadějný třicetiletý kontrabasista Geraud Portal. Ovšem dopomoci k zasloužené pozornosti by mohlo saxofonistovi i jisté americké hostování. Pozvánku do dvou kompozic přijal Ambrose Akinmusire – a jde o partnerství vyvážené.

Mark de Clive-Lowe – Herritage II

Má-li někdo tak pestrý kulturní background jako klávesista a skladatel Mark de Clive-Lowe, s babičkami a dědečky na Novém Zélandu a v Japonsku, předurčuje ho to k velezajímavým a novátorským hudebním formám. Zvláště když se vědomě rozhodne z jazzového hlediska „odhalovat svoje japonské kulturní a dědičné kořeny“.

Vůbec nevadí, že Mark natočil podle stejného konceptu už druhé album. Téma zdaleka nevyčerpal. S navozováním meditativních nálad, elektronickými tanečními rytmy i originálním prolnutím okcidentální a orientální melodiky mu na převážně živě pořízené nahrávce pomáhají například chicagský, na losangeleské scéně působící saxofonista Josh Johnson (též Esperanza Spalding), houslistka Tylana Enomoto z losangelského „Malého Tokia“ či perkusista Carlos Niño, přidávající nahrávce latinskoamerický akcent. „World jazz“ v pravém smyslu toho sousloví.