Uloveno na síti: Jazz pro adventní čas

Jamie Cullum – The Pianoman At Christmas

Co dělá pianista o svátcích? Samozřejmě hraje písně s vánoční tematikou, odpovídá za sebe Jamie Cullum. Úvodní zacinkání rolniček a veselé pohvizdování v písni It’s Christmas může vypadat trochu jako… kýček. Ale jinak všechna čest, že Jamie nezvolil tu nejprošlapanější cestu vánočním (vysněným) sněhem. Kompletní repertoár desky totiž zkomponoval sám. Žádné snadné recyklování sezónních evergreenů a koled se nekoná.

Vlastně jedno, ale pouze v luxusní, rozšířené edici alba, kde dojde na anglickou vánoční „klasiku“ In The Bleak Midwinter z konce předminulého století. Jinak Cullum nahrál skladby, které se sice trefují do stylu vánočních písní swingujícího tradičního popu či bigbandového jazzu, ale jsou nové a autorské. Přitom se melodickou silou časem prověřenému repertoáru standardů blíží.

Ať už jsme z chuti Jamieho písničkového cukroví nadšení, nebo je pro nás sladké až příliš, nelze než nesmeknout před kumštýřskou dokonalostí „pianomanovy“ vánoční produkce.

Gabriel Latchin Trio – I’ll Be Home For Christmas

Jiný britský hudebník, pianista Gabriel Latchin, sice na rozdíl od Jamieho na věčně zelené i věčně omílané melodie jako Jingle Bells, Winter Wonderland nebo White Christmas vsadil. A došlo i na Tichou noc. Ale zase je uchopil po svém. Jako koncepci si zadal pokus pojmout sváteční standardy tak, jak by je hráli jeho inspirátoři.

„Jak by asi k The Christmas Song přistupoval takový Cedar Walton? A jak by hrál Rudolph, The Red-Nosed Reindeer třeba Ahmad Jamal?“ řekl si Latchin. A přidal i návod k poslechu: „Bez ohledu na téma, zaprvé a především, jde prostě o jazzové album s pořádně swingujícím pianovým triem.“ Ho-ho-hó!

Shalosh - Broken Balance

U pianového tria ještě zůstaneme, ale „rolničky“ už opustíme. Izraelští, z našich klubů dobře známí Shalosh zvolili pro album obecnější téma, které přesto dokonale rezonuje s rozjímáním o svátcích a rekapitulací na přelomu letopočtu.

„Život nikdy nejde rovně. Svět je plný překvapení. Věci, o kterých jsme si mysleli, že budou platit vždy, se mění přímo před našima očima. Proto je naší největší výzvou zůstat vyrovnaní, zajistit, aby naše životy zůstaly v rovnováze. Ať už v osobní, sociální nebo politické rovině,“ vysvětlují Gadi, David a Matan poselství nahrávky Broken Balance.

Václav Pálka – Poens

Bubeník a skladatel Václav Pálka na švýcarských studiích opravdu „vyrostl“. Album Poens, spojující inspiraci poesií, jazz a postupy soudobé vážné hudby, je ukázkou naprosto zralé kompoziční a interpretační práce. Jaká se neztratí ani v mezinárodním měřítku.

Díky svým školním konexím, ale hlavně díky kvalitě vlastní muziky, mohl dát Pálka dohromady opravdu zajímavý nadnárodní ansámbl. Zpěv dostala na starost fenomenální vokalistka japonsko-polského původu Iumi Ito, která na sebe upozornila svým albem Stardust Crystals. Pálka aranžoval i pro smyčcové kvarteto.

A aby toho nebylo málo, jako hosté mu zahráli hvězdy jako kontrabasista Larry Grenadier a bubeník Jeff Ballard, kterému hrdý autor rád přepustil bicí soupravu ve skladbách Wild Flowers a The Raven.

Yellowjackets & WDR Big Band – Jackets XL

Yellowjackets si pohráli se svým „vosím“ názvem a na oslavu 40. výročí od vzniku debutového alba (i když od samých začátků figuruje v sestavě už jen šéf a klávesista Russell Ferrante) si natáhli sako opravdu XL rozměrů. Pro svoje 25. album vybrali nejvhodnější skladby z rozsáhlého repertoáru, například ze zmíněné prvotiny tu zazní úprava kompozice Imperial Strut, a natočili je v bigbandových aranžmá. Navíc s opravdu obdivuhodným „vosím odpichem“.

Příznivci americké kapely i německého jazzového orchestru vědí, že šlo o spojení očekávatelné a logické. Od roku 1990 je přece členem sestavy Yellowjackets saxofonista Bob Mintzer. A právě Mintzer, též zkušený bigbandový hráč a kapelník, diriguje od roku 2014, půl na půl s Vincem Mendozou, WDR Big Band z Kolína nad Rýnem. Proč tedy nezkusit dát obě veličiny dohromady?

Fred Hersch – Songs From Home

Něco konejšivého na závěr? Fred Hersch patří k plejádě muzikantů, kteří sice těžce nesou „domácí vězení“, ale zároveň nepropadají skepsi a čekání na návrat normálnějšího světa si krátí tvorbou.

Pianista se ponořil v typických meditacích, až dva originály, hlavě do úprav standardů a evergreenů. I do jedné lidovky, původem skotské The Water Is Wide. Tedy slyšitelně do melodií, které jeho samotného těšily. Jako když s chutí sám sobě zahrál When I’m Sixty-Four od Beatles (točil v srpnu, i když v listopadu, kdy se deska dostala do světa, už byl vlastně o rok starší). Kolekce domácích nahrávek má podobnou povznášející náladu, jakou si můžeme pamatovat z Herschových živých recitálů.