Uloveno na síti: Jazzové pole sílí i v únoru, co není bílý

11. únor 2020

Jako kdyby vydavatelské jaro přišlo dřív. S novými alby se hlásí Wayne Shorter za doprovodu Jazz At The Lincoln Center Orchestra s Wyntonem Marsalisem, rozparádění bratři Woodové nebo marocký virtuóz Majid Bekkas, navazující na transovní vynálezy afrických šamanů. Takový nápor jednoho zahřeje.

Jazz At The Lincoln Center Orchestra With Wynton Marsalis – The Music Of Wayne Shorter

Koncertní nahrávka oslavující klasickou Shorterovu tvorbu v nových aranžmá vznikla už v roce 2015, kdy se ikonický saxofonista přidal k Marsalisově orchestru na tři vydařené večery. Sestřih vychází sice s pětiletým zpožděním, ale přece. Komentář netřeba, mistr hostí mistra.

Pokud si muziku chcete užít i s pohyblivými obrázky, ukázka například v podobě téměř osmiminutového záznamu skladby Hammer Head visí na YouTube. Třeba už pan Shorter „nefouká“ jako zamlada, ale zato je hodně v klidu.

Majid Bekkas - Magic Spirit Quartet

Marocký virtuózní hráč na gimbri a oud zve na další famózní world jazzový let napříč kontinenty. Můžete přitom v klidu zůstat sedět doma. Tahle transovní hudba prostě dokáže hypnotizovat a vystřelit na oběžnou dráhu kolem země mysl posluchače. Nic nadpřirozeného na tom není, šamanská tradice severoafrických gnawů funguje i na zapřisáhlého materialistu. Prostě jen díky nasazení muzikantů.

Nositelem oněch hudebně-extatických triků přitom není jen samotný leader. Pozornost na sebe právem strhává také ve Švédsku narozený trumpetista Goran Kajfeš. A bez entuziasmu švédského klávesisty Jespera Nordenströma a dánského bubeníka Stefana Pasborga by to také nešlo. Nějaký severský šerosvit a zadumanost skandinávských hráčů? Ale kdeže. Na tohle klišé oni neslyší.

Jeff Parker – Suite For Max Brown

Podle snímku půvabné mladé dámy na černobílém obalu by se mohlo zdát, že půjde o reedici desky nějaké neznámé tváře z jazzové minulosti. Ale nenechejme se zmást. To jen multiinstrumentalista Jeff Parker věnoval nahrávku svojí mámě a použil její snímek, když jí bylo 19, také na titulku desky. Znalce Parkerovy tvorby ovšem tohle vysvětlení napadne. Vždyť album The New Breed (2016) umělec věnoval otci.

Samotná hudba? „Je v ní spousta experimentování, spousta pokusů a omylů,“ vysvětluje autor. Řadu nástrojů si nahrál sám. Využíval kontrastu „člověk kontra stroj“, když vrstvil „živé“ instrumenty proti hudebním programům. Ale zároveň pozval pro oživení zvuku i několik spoluhráčů, byť třeba jen do jedné skladby. Blýskne se tu trumpetista Nate Walcott, na piccolo trubku zatroubí Rob Mazurek, violoncellovou barvu přidá Katinka Keijn. Často participuje baskytarista Paul Bryan. A aby byla deska skutečně vícegenerační, úvodní píseň Build A Nest zazpívá Jeffova dcera Ruby. Která tím vlastně skládá poctu babičce.

Theo Hill – Reality Check

„Talentovaný klávesák Theo Hill se vrací na zem, aby čeknul realitu, a odkrývá až děsivě krásnou kolekci hudebních expresí… A navíc ho na téhle uchvacující desce doprovází ty největší mladé talenty současné scény včetně fenomenálního vibrafonisty Joela Rosse, podle hlasování DownBeatu nastupující hvězdy,“ chlubí se až dryáčnicky chvástavě vydavatelé Posi-Tone v informačním newsletteru. Ale mají čím. Čtvrté Hillovo profilové album se vlastně chválí samo.

Viktoria Tolstoy – Stations

Ve Švédsku narozená pra-pra-vnučka čítankového ruského spisovatele je z našich pódií dobře známá. To, co od ní čekáme, vkusný a v dobrém slova smyslu chytlavý vokální jazz, nabízí i na albu Stations. Standardy prostě umí zkušeně i procítěně, něco ze sebe dá i tak provařeným kusům jako Poinciana. A když sáhne mimo zpěvník tradičního popu, třeba k písni Boba Dylana Million Miles, také neurazí.

The Wood Brothers – Kingdom In My Mind

Dovolte odbočku od „typičtějšího“ jazzu k přesahové záležitosti, ale tahle deska si ji zaslouží. Basista Chris Wood svoje funk-acid-soul-jazzové spády dostatečně ventiluje v Medeski Martin & Wood. V projektu se svým bratrem, kytaristou Oliverem Woodem, ovšem už na v pořadí osmém titulu ukazuje, jak moc a autenticky načichl blues a americanou. Nahrávku ocení i otevření jazzoví fanoušci, kteří občas hledají příjemné zpestření.

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?