Uloveno na síti: užijte si předvánoční jazzový příval

Wojtek Mazolewski Quintet – When Angels Fall

Kontrabasista Wojtek Mazolewski už platí za uznávanou osobnost nejen v rodném Polsku a okolní Evropě, ale i v USA. To díky loňskému mezinárodnímu vydání alba Polka, které způsobilo mezi americkými kritiky senzaci. Navázat na úspěšný titul určitě nebylo snadné, ale Wojtek Mazolewski měl silnou inspiraci. Hudbu významného krajana Krzysztofa Komedy (1931-1969), kterou basista přepracoval a uchopil zasvěceně a osobitě.

Ti dva se nikdy nemohli potkat, Wojtek je ročník 1976. O to pečlivější přípravu Mazolewski projektu věnoval. Přípravu nejen muzikantskou, ale i lidskou: „Když jsem se chystal na natáčení, úplně jsem se do Komedovy hudby ponořil. Ale studoval jsme také Komedovy publikace a memoáry, setkával se s lidmi, kteří ho znali, navštěvoval místa, kde žil, od Poznaně po Los Angeles. Cítil jsem, že potřebuji opravdu procítit, jakým byl člověkem…“

Z hudby je onen upřímný a hluboký ponor do Komedova díla znát. A pro domácí publikum samozřejmě není bez zajímavosti ani fakt, že platným členem Wojtekova kvinteta je „náš“ trumpetista Oskar Török.

Harish Raghavan – Calls For Action

Jde sice o typický oslí můstek, ale jako kdyby byli počátkem zimy vydavatelsky aktivní právě basisté. Americký hráč Harish Raghavan v posledních deseti letech vzorně plnil roli sidemana Kurta Ellinga, Vijaye Iyera či Charlese Lloyda, nyní se však odhodlal ke kapelnickému debutu. Zralému a vytříbenému. V Harishově výtečně obsazeném akustickém kvintetu navíc nepřeslechneme ani fenomenálního pianistu Micaha Thomase a hlavně vibrafonistu Joela Rosse.

Antoine Berjeaut, Makaya McCreaven – Moving Cities

Nejde-li jazzman do města, musí město k jazzmanovi, mohli bychom parafrázovat jedno mudrosloví. Tentokrát si vyšli vstříc trumpetista ze scény pařížské a bubeník z Chicaga. Do elektronikou protkaného projektu navíc přizvali hráče i obsluhu „živé elektroniky“ z obou stran Atlantiku.

Je libo v prosincovém chladu něco na zahřátí, díky tepajícím groovům nakažlivě hybného a přitom melodicky a improvizačně sofistikovaného? Tohle by mohla být v roztančených městech ta správná adresa.

Bria Skonberg – Nothing Never Happens

Uchvacující kanadská trumpetistka a zpěvačka Bria Skonberg na šestém profilovém albu opět odzbrojuje. Její vokální jazzový mainstream, tu inspirovaný hot jazzovou dávnou minulostí, onde patřičně „cool“, jinde zase nepokrytě popový, třeba když Bria nad tanečním groovem vyhrává melodii I Want To Break Free, hitu kapely Queen, je vlastně krajně konzervativní a přímočarý. Jenže téhle hudební čarodějce je dána schopnost, jakou má málokdo: Od prvního tónu okouzlit a hned tím druhým posluchače uhranout.

Marius Neset & London Sinfonietta – Viaduct

Norský saxofonista a skladatel se na hranici, či spíše svobodné území nikoho bez celníků a omezení mezi jazzem a soudobou vážnou hudbou, nevydává poprvé. Ve spolupráci s předním ansámblem London Sinfonietta, zaměřeným na objednávky současných experimentujících skladatelů, už vydal desku Snowmelt (2016). V „dramaticky proměnlivé“ suitě Viaduct se však dostal ve smazávání oné pomyslné žánrové hraniční čáry ještě dál.

Mal Waldron Trio – Free At Last, Extended Edition

Nemáme ve zvyku zabývat se v Uloveno reedicemi, zvláště objevuje-li se doslova každým dnem nějaká zajímavá nová muzika. Ale vůbec první nahrávka, kterou zahájil činnost mimořádně vlivný label ECM, určitě za připomínku stojí. Rozšířená reedice je navíc cenná tím, že obsahuje kupu dosud nevydaného materiálu. Důstojná připomínka jak díla avantgardního amerického pianisty Mala Waldrona (1925-2002), tak i padesátin stylotvorného mnichovského vydavatelství.