Uloveno na síti: Jazzu jako vloček v závěji

Kurt Rosenwinkel – Berlin Baritone

Za Rosenwinkelovým prvním albem pro sólovou kytaru, konkrétně pro méně obvyklou kytaru barytonovou, je láska na první poslech. „Když jsem byl v roce 2019 na veletrhu NAMM, narazil jsem na jeden prototyp barytonové kytary. Okamžitě jsem tomu zvuku propadl a úplně ztratil ponětí o okolí. Když jsem se po chvíli probral, zjistil jsem, že mě obklopil naslouchající dav. Na té kytaře bylo cosi magického… Proto jsem se rozhodl zachytit tenhle feeling na album.“

Ačkoliv nejde o desku „sváteční“, rozjímavá atmosféra skladeb výtečně zapadne do adventních nálad. Právě „barytonka“ s možností plných basových linek přitom umožňuje i zvukovou sytost nahrávky.

Miloš Železňák Trio – Apória

Jeden z nejoriginálnějších slovenských kytaristů přistupuje k nástroji na rozmáchlém dvojalbu Apória z různých úhlů. První disk (v rámci streamu skladby 1 až 5) pojal jemně až tajemně. Slyšíme tu kusy pro akustickou kytaru, v případě skladeb Otrlý a Štych dokonce sólovou. Jindy do aranžmá zapojil i smyčcové trio. Druhý disk (6 až 11) s výstižným podtitulem „Elektra“ pak zachycuje plnokrevnou, dravou fusion. Nikoliv staromilský, ale zcela současný jazzrock.

Členy tria jsou baskytarista Adam Hudec a bubeník Jozef Ragan. A mimochodem, fyzická podoba titulu, s vymazleným velkým „dvojelpíčkovým“ obalem i pro 2CD, má doslova „dárkovou“ podobu.

Ezra Collective – Where I’m Meant To Be

Ezra Collective se už prvotinou a spoluprací s britskými veličinami jako Nubya Garcia či Moses Boyd pasovali mezi nejzajímavější spolky londýnského jazzového undergroundu. Druhé album označují za další posun, ba začátek nové éry. Ale to zásadní zůstává při starém. Instrumentální kvinteto, doplněné několika hosty (např. v úvodní skladbě Life Goes On rapuje původem zambijská zpěvačka a skladatelka Sampa The Great, v Siesta zpívá skotská R&B hvězda Emeli Sandé), pořád objevně a přitom hladce spojuje jazz s afrobeatem a hip hopem. Jak prohlásí Tony Allen blahé paměti ze samplu v úvodu No Confusion, „hraje jazz po svém“.

Esbjörn Svensson – HOME.S

Obvykle nezařazuji do novinek archivní alba, zvláště když je těch čerstvých tolik. Ale tohle je výjimka, velký objev nejen pro skandinávský jazz. Nedávno se totiž podařilo najít na starém hard disku, který ležel kdesi u pianistovy manželky Evy, nahrávku jediného Svenssonova alba pro sólový klavír. Kultovní hudebník natočil kolekci, o které nikdo neměl ani tušení, jen pár týdnů před svým nešťastným předčasným úmrtím v roce 2008.

Jakob Bro & Joe Lovano – Once Around The Room: A Tribute To Paul Motian

Dva z bývalých spoluhráčů se rozhodli vyseknout legendárnímu bubeníkovi Paulu Motianovi (1931-2011) poklonu. Ovšem netypickou, originální. Krom jediné skladby Drum Music nejde o předělávky Motianových vlastních kompozic, ale o nové skladby, které napsali jak americký saxofonista Joe Lovano, tak dánský kytarista Jakob Bro, nebo vznikly kolektivní improvizací. Jedno mají ale skladby společné, totiž inspiraci. Drží se „idiomů, které právě Motian vnesl do hudby během svých šesti vlivných dekád za bicími nástroji“.

Pozvánku do studia dostali hned dva bubeníci, kteří jsou schopni Motianův odkaz připomínat. Avantgardní americký hráč Joey Baron (Bill Frisell, John Zorn, John Abercrombie i experimentátorka Laurie Anderson) a španělský Jorge mistr Rossy (Brad Mehldau, Chris Cheek, Avishai Cohen).

Jiří Slavík a VUS Ondráš – Cesta světla

Vánoční alba nebývají příliš originální, není to jejich účelem. Tohle album ovšem originální a nápadité je. I ty nejznámější sezónní lidovky totiž dokázal Jiří Slavík vkusně a nově uchopit, spolu s „na vše připravenými“ ostřílenými profíky z Ondráše, s využitím prvků soudobé hudby i svým nikdy nezapřeným „evropským“ jazzovým cítěním.

Tradicionalista nad neočekávatelnými harmoniemi možná nejdříve protočí panenky, ale pokud je vnímavý, po chvíli už bude slastně valit bulvy, co objevného lze s obecným materiálem pořídit. Když se ho chopí někdo s láskou a… ano, jistou genialitou. Což není lichotka, ale racionální konstatování. „Hledání cesty z temných dnů, cesty, která bude mít na konci světlo,“ jak album charakterizoval autor, představuje ideální katarzi letošních Uloveno.