Uloveno na síti: Kratší noce, jazzu více

11. leden 2021

V období těsně po svátcích většina vydavatelů upadá do zimního spánku. Nicméně před útlumem jsme nestihli zaznamenat tolik zajímavé muziky, že o tipy není nouze. Co třeba narozeninové dvojalbum Ibrahima Maaloufa, oslava kytary, kterou natočil Lee Ritenour, nebo procítěná pocta Petry Haden otci?

Ibrahim Maalouf – 40 Melodies

Fenomenální trumpetista oslavil čtyřicáté narozeniny ve velkém stylu. Vybral 40 melodií (vlastně víc, ale nebuďme puntičkáři), ať už známých z předchozích alb a filmových soundtracků nebo úplně nových, a natočil je v působivě průzračných úpravách pro duo se svým přítelem a dlouholetým spolupracovníkem, belgickým kytaristou Francoisem Delportem.

A nejen s ním, k některým skladbám se přidali gratulanti. S Ibrahimem si na pomyslném albovém narozeninovém večírku zahráli Marcus Miller, Trilok Gurtu, Richard Bona či Arturo Sandoval. Nebo dokonce taková pop star jako Sting, který tím oplatil Maaloufovi práci na svém vánočním albu If On A Winter’s Night. A tohle je opravdu nutno vnímat jako velkou poctu: K melodii Les Quais se přidalo i jedno z vůbec nejzaměstnanějších a nejvěhlasnějších těles zaměřených na soudobou hudbu, Kronos Quartet.

Lee Ritenour - Dreamcatcher

Legendární kytarista je dalším hráčem, kterého temné veličenstvo korona vyprovokovalo, aby natočil desku sám se sebou, pomocí studiového vrstvení stop. I když vir a jím vynucený lockdown vlastně nebyl prvním impulsem k albu Dreamcatcher. Vše začalo o dva roky dříve jinou neveselou událostí.

„V roce 2018 lehl můj dům popelem a v něm shořela i stovka kytar a domácí nahrávací studio. Týden poté jsem musel na operaci do nemocnice, kde jsem nikdy předtím nebyl. To, že jsem začal myslet na další desku, mi možná zachránilo život. Nicméně ve srovnání se současnou globální tragédií nejsou moje soukromé problémy nic,“ svěřil se kytarista a rozhodl se proměnit špatnou náladu na něco pozitivního.

Doslova ten vážený pán řekl, včetně anglického slova na f: „F***, užiju si nějakou legraci.“ Zavřel se do izolace studia se sedmi nově nakoupenými nástroji a počítačem. A vytvořil to, o čem prý vždy snil, ale nikdy neudělal, protože se vždy považoval za kapelového hráče a navíc neměl čas. Čistě kytarové album.

Dezron Douglas & Brandee Younger – Force Majeure

Zatímco Ritenourovo album s lockdownem souvisí jenom z části, titul Force Majeure zcela patří ke „karanténní úrodě“. Duo basisty Dezrona Douglase (Ravi Coltrane, Cyrus Chestnut, Enrico Rava, Makaya McCraven, více než desítka profilových alb) a harfenistky Brandee Younger (virtuózka rozkročená mezi jazzem a klasikou, spolupráce Pharoah Sanders, Jack DeJohnette a samozřejmě společná alba s Dezronem) natočilo album ve svém obýváku v newyorském Harlemu během série live streamů. Na eleganci hudby a intuitivní souhře tísnivá atmosféra izolace neubrala vůbec nic. Možná naopak, o to větší radost a úlevu hudba přináší.

Petra Haden with The Nick Haywood Quintet – Songs From My Father

Jablko nepadlo daleko od stromu a dcera kontrabasové ikony a skladatele Charlieho Hadena (1937-2014) Petra se proslavila jako hudebnice. Navíc nadžánrová. Hrála na housle či violu a/nebo zpívala sbory v rockových kapelách jako The Rentals, Tito & Tarantula, Foo Fighters nebo The Decemberists, ale natočila také pěvecké desky s Billem Frisellem a Bradem Mehldauem.

V prosinci 2020 vydaná pocta otci a jeho nadčasovým melodiím Songs From My Father vznikla už před rokem. Naživo v rámci Melbourne International Jazz Festival 2019. Kořeny má ještě o rok starší. Program vytvořila Petra původně na objednávku multižánrového festivalu MONA FOMA, který se koná v Tasmánii, spolu s australským kontrabasistou Nickem Haywoodem, který dal dohromady kapelu. Proto ony konexe na protinožce. „Když zpívám, cítím energii svého táty,“ prohlásila Petra Haden.

George Benson – Weekend In London

Všem se nám stýská po osobním prožitku z koncertů, přidejme tedy mezi tipy ještě jedno živé album. Jako alespoň malé bolestné a vzpomínku na lepší časy klubů plných muziky, které se snad zase brzy vrátí.

Deska Weekend In London je ovšem výjimečná hned z několika důvodů. Samozřejmě tím, jak to legendárnímu jazz/funk/soulovému kytaristovi, zpěvákovi a v pravém smyslu hitmakerovi v sedmasedmdesáti letech pořád ukrutně hraje. Ale také faktem, že se záznam pořizoval během víkendových koncertů ve slavném londýnském klubu Ronnie Scott’s. Který má pochopitelně daleko menší kapacitu, než sály a haly, ve kterých tahle hvězda většinou vystupuje. Koncerty byly totiž součásti oslav šedesáti let od založení klubu. Pulzující energie našlapaného sálku (kam se vešlo vždy jen 250 nejvěrnějších fandů) a blízký kontakt s publikem musel muzikanty zvláště hecovat. A je to slyšet i ze zvukové konzervy.

Michael Krásný – 20:20

Basista a nyní už i zpěvák Michael Krásný (Laco Déczi, Milan Svoboda, Quattro Formaggi…) se profesně pohybuje mezi New Yorkem a domovinou a také druhé profilové album natočil se dvěma partami. V NYC ho ve studiu doplnili například pianista Shedrick Mitchell (Christian McBride, Roberta Flack, Dianne Reeves) či bubeník Jeremy Gaddie (Hiram Bullock, Richard Bona, hrál i na prvním Krásného albu Doing What I Do), v Praze třeba kytarista Adam Tvrdý nebo trumpetista Miroslav Hloucal.

Hlavním rozdílem oproti předchozím basistovým projektům je pochopitelně důraz na zpěv. Žánrově se Krásný posunul na přirozené rozhraní jazzového mainstreamu a kvalitního popu. „Nejsem stylově úplně vyhraněný. V New Yorku jsem hrával i s různými svatebními kapelami a neskutečně mě to bavilo. 20:20 stmeluje jazz a dává desce charakter, uslyšíte však i prvky dalších hudebních stylů jako bossa nova, samba, funk, rock,“ vysvětluje v tiskové zprávě.

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová