Uloveno na síti: Květnový jazz bez karantény

Svět si ještě nějakou dobu bohužel pobude ve vynucených izolacích, ale pro psychicky ozdravnou jazzovou „nákazu“ naštěstí žádná karanténa není potřeba. O šíření povznášející muziky bez ohledu na špatně propustné hranice se starají Bill Laswell, Portico Quartet či Grégoire Maret s podporou Billa Frisella.

Gregoire Maret, Romain Collin, Bill Frisell – Americana

O švýcarském virtuózním hráči na foukací harmoniku Grégoiru Maretovi bylo v poslední dekádě slyšet často, jak díky sólovým nahrávkám, tak zásluhou spolupráce s Patem Methenym, Kurtem Ellingem, Cassandrou Wilson či Jackym Terassonem. Na nové album si přizval krom francouzského pianisty Romaina Collina i hvězdného amerického kytaristu a příležitostně také bendžistu Billa Frisella.

Bill Frisell

Jako koncepci si Maret zvolil „vykreslení rovnostářského amerického snu a objevování odlišných kořenů americké hudby“. Ale neberme ho doslova. Jde tu spíše o žánr a sound, tedy o komorní jazz volně vycházející z americany, nikoliv o věrnou reprodukci americké roots music. Vždyť hned úvodní cover-verze písně Brothers In Arms pochází z repertoáru britské kapely Dire Straits, ač její šéf Mark Knopfler z americany také čerpal. A řada dalších melodií je autorských. I když dojde i na „autentické americké zboží“, třeba v podobě přepracování countryového evergreenu Wichita Lineman.

Co do atmosféry ovšem poklidná nahrávka s prvky country, folku i blues koncepci naplňuje. A poslouchá se velmi příjemně.

Bill Laswell - Against Empire

Baskytarista, producent a zvukový experimentátor Bill Laswell, mimo jiné autor památných ambientních remixů nahrávek Milese Davise (album Panthalassa, 1998), je mistrem hypnotických nálad. Často si vystačí sám s elektronikou a samply, ovšem k natočení nového vizionářského opusu s prvky avantgardního jazzu, fusion, ambientu či dubu přizval hned několik legend.

Na album Against Empire nezaměnitelně přispěl saxofonista Pharoah Sanders, někdejší člen sestav Johna Coltranea. Za elektrické piano si ve studiu nesedl nikdo menší než Herbie Hancock. A s filigránským rytmickým pletivem vypomohla hned pětice špičkových bubeníků, např. Chad Smith, známý z funkrockových Red Hot Chili Peppers, nebo japonský jazzový maestro Hideo Yamaki (též John Zorn).

Jazz At Lincoln Center Orchestra with Wynton Marsalis - Fifties: A Prism

Agilní popularizátor Wynton v roli kapelníka big bandu připravil k vydání další z „objednávek“ newyorského Lincolnova centra, suitu zkomponovanou trombonistou Christopherem Crenshawem. Propagační materiály inzerují nahrávku pořízenou živě v roce 2017 jako „přeplňovanou suitu, lomící jazz 50. let čočkami 21. století“. Což docela sedí. Crenshaw zvládl uchopit dominantní jazzové proudy páté dekády (hard bop, modální jazz, third stream...) bez nostalgie, dravě, s moderními kompozičními postupy a soundem.

Cory Wong And Metropole Orkest – Live In Amsterdam

Funk-jazzový americký kytarista se stal dalším prominentním muzikantem, který se pustil do spolupráce s renomovaným nizozemským tělesem, specializovaným na prolínání jazzu a klasické hudby. Za kvalitu provedení navíc ručí americký dirigent, aranžér a skladatel Vince Mendoza, který s Metropole Orkest spolupracuje už přes dvě dekády.

Všem zúčastněným se nějak povedlo, že Wongovo pojetí funku zní i s orchestrem odlehčeně, nikoliv „zatěžkaně“. Početný ansámbl přitom vůbec nezahálí.

Portico Quartet - We Welcome Tomorrow

Invenční Britové připravili májové překvapení. Prvního květnového dne publikovali EP, na kterém se posouvají zase trochu jinam než na loňském albu Memory Streams. „Zatímco Memory Streams se soustředilo na údernější živý sound, We Welcome Tomorrow prozkoumává soudobou vážnou hudbu a ambientní textury,“ vysvětluje textová zpráva. A můžeme se jen (v dobrém) dohadovat, kam povede další cesta londýnské kapely.

PRIM – Garnet Tales

Hodně zajímavého se děje také u našich jižních sousedů. Vídeňské trio PRIM, fungující od roku 2015 (původně však v jiné sestavě, zakládajícím členem zůstává jen klávesista Felix Biller), sleduje druhou deskou velmi různorodé inspirace. „Od J. S. Bacha přes klasickou hudbu 20. století až po drum & bass,“ vymezuje si opravdu široké pole působnosti.

V samotné hudbě ovšem nezní žádná nesourodost. Ani žánrová, ani zvuková, když Biller přeskakuje od akustického nástroje na elektrické piano či syntezátor. Pojítko představuje krom košatých kláves také velmi důrazná hra bubeníka Christopha Karase spolu s melodickými linkami basisty Martina Melzera. V jedné skladbě oživí triový zvuk další nastupující rakouská hvězda, saxofonistka Victoria Pfeilová.

Spustit audio

Související