1961: rok, kdy John Coltrane změnil svět jazzu

Rok 1961 je pro Coltranea výjimečný. Především odchází od Atlantic Records a u labelu Impulse natáčí album Africa/Brass. Za jeden z důvodů přechodu označil své rozhodnutí natáčet své desky u věhlasného zvukového inženýra Rudyho Van Geldera. V témže roce vychází ovšem další alba ‒ Coltrane Jazz, Lush Life, Settin' the Pace a My Favorite Things. Jde tedy o jednoznačně nejplodnější rok v kariéře Johna Coltranea.

V tomto pořadu jsme se zaměřili hlavně na nahrávky, které dobře zaznamenávají proměnu Coltraneova způsobu hry. Kromě výše uvedených v záznamu pořadu můžete slyšet některé bonusové tracky, například skladbu Song of the Underground Railroad z alba Africa/Brass.

Pro tento jediný rok se ustálilo jeho kvarteto na složení McCoy Tyner na klavír, Elvin Jones na bicí a Reggie Workman na basu. A opět ve stejném roce se na nahrávkách Johna Coltranea objevuje i jeho souputník Eric Dolphy.

Obvyklým způsobem vzniku jazzových desek byla kombinace záznamů z několika nahrávacích sessions z různých dnů, často i v rozmezí několika let. Výjimkou je nahrávací frekvence z 25. května 1961, kdy vznikla celá deska Olé. Jde o jistou formu Coltraneovy odpovědi na album Sketches of Spain Milese Davise, které vyšlo v roce předcházejícím.

Fascinován dróny

Coltrane studoval africkou hudbu a ostatní hudbu domorodých národů celého světa. Byl  fascinován tzv. dronem. Dronem může být tón, nebo souzvuk, který se vyskytuje monotónně po celou skladbu.

Čtěte také

Ztracený poklad: John Coltrane vydává album půl století po své smrti

Typicky to může být například zvuk didgeridoo, nebo též zvuk některého dechového nástroje ‒ mohou to být například dudy, či vícehlasé píšťaly. Vyskytuje se též v indické karnatické, nebo hindské tradici. V indické hudbě tento repetitivní souzvuk obstarává nejčastěji strunný nástroj tampura.

Coltrane se chtěl ovšem přiblížit ve svých kompozicích spíše africké hudbě, a to především zvuku jihoafrických pygmejů. Tohoto zvuku chtěl docílit zdvojením kontrabasů. V našem pořadu uslyšíme dvojici kontrabasů hned několikrát. Například Reggie Workmana s Paulem Chambersem, nebo Arta Davise s Reggie Workmanem.

Coltrane byl velkým obdivovatelem Einsteina. Byl fascinován proměnou vnímání fungování světa, kterou měl na svědomí jediný člověk. Hlavní proměna spočívá v záměně lineárního vnímání jevů a času za nelineární. V dnešní době dokonce existují práce nacházející paralely mezi kompozicemi Johna Coltranea a způsobem, jakým vnímáme díky fyzice dnes vesmír.

O Coltraneovi se pak říká, že kompozice nerozvíjí lineárně, nýbrž v kruzích. Nejdůležitějšími kompozicemi pro Coltranea jsou ovšem evidentně ty, které přímo reflektují jeho hledání. Alespoň pokud to budeme posuzovat podle jejich stopáže. Skladba Africa z alba Africa/Brass má v plné délce 16 minut.

Coltrane, který neswinguje

Reakce na hudbu Johna Coltranea byly občas také velmi negativní. Jeho hudba byla dokonce  označována za anti-jazz. Coltrane se domníval, že to může být jednoduše proto, že jejich hudba neswinguje. Coltrane vysvětluje: „Je mnoho různých druhů swingu. V podstatě každá kapela má originální složení a má jiný druh frázování než leckterá další. Je těžké o někom říct, že neswinguje.“ Cílem Coltraneova snažení každopádně neměla být pouze zábava, ale jeho hudba měla být schopna posluchače od základu změnit.  

Čtěte také

Jazz Test: Ztracený Coltrane doplňuje historii, nejde ale o archivní zbytky

Coltrane se zabýval Indií a indickou filozofií dávno před tím, než se z toho stala móda díky Beatles. I pro něj byl nicméně tím správným věrozvěstem Ravi Shankar, který později učil na sitár George Harrisona. V pořadu zazní i skladba z živého alba The Complete 1961 Village Vanguard Recordings s názvem India, která jakoby předznamenává vše, co bude v Coltraneově kariéře následovat později. Nejde pouze o hudbu, jde o poselství.

Hudební systém, který používáme v západní hudbě, se skládá z dvanácti půltónů, někdy jej tedy nazýváme dvanáctitónovým systémem. Coltrane byl fascinován myšlenkou, že vše se děje v nějakých cyklech. Sluší se připomenout, že od roku 1961 uběhlo celkem pět dvanáctiletých cyklů.