Alfredo Rodriguez – Tocororo

03583395.jpeg
03583395.jpeg

Pokud bychom měli původ Rodrigueze uhádnout podle poslechu, nebyl by to zcela jednoduchý úkol. Po několika skladbách si však uvědomíme, že většina stylů a vlivů – nutno říci vždy podstatně promíchaných s jazzem – pochází ze španělsky mluvících zemí. Co nakonec jasně ukáže na pianistův kubánský původ, je všudypřítomná energie a rytmičnost.

Bylo to již v roce 2006, kdy Rodrigueze zaregistroval samotný Quincy Jones. Tehdy dvacetiletý virtuóz se Jonesovi líbil natolik, že mu produkoval všechna tři alba, která od té doby vydal: debut Sounds of Space (2012), The Invasion Parade (2014) a současné Tocororo, pojmenované trefně podle kubánského národního ptáka, umírajícího při uvěznění do klece. Paralela s klavíristovým životem je zřejmá, pouze s tím rozdílem, že Rodriguez zajetí unikl a dnes žije ve Spojených státech, kde si užívá tolik vytouženého rozletu.

Pro přípravu alba Tocororo se mu podařilo získat velké množství zajímavých hostů, pomáhajících mu eklektičnost nahrávky prohloubit výrazněji, než by to zvládl sám se svým kubánským kvartetem. Všechny zúčastněné totiž spojuje schopnost hrát skvěle jazz i osobitou formu world music.

Alfredo Rodriguez v Jazz Testu: Špičkové album, obal raději předělat

Alfredo Rodriguez: The Little Dream v Jazz Testu

„Obal nic moc, ale hudbě dávám plný počet bodů,“ říká k novému albu Alfreda Rodrigueze publicista a jazzový saxofonista Jan Kyncl. Deska The Little Dream je sice v triovém obsazení, ale formát klasického pianového tria dalece přesahuje. A v pozadí je opět producent Quincy Jones.

Základní sestavu postupně rozšiřují Richard Bona, Ibrahim Maalouf, francouzsko-kubánské sesterské duo Ibeyi, flamenkový saxofonista a zpěvák Antonio Lizana či indická zpěvačka Ganavya. Rodriguez je bezpochyby pánem situace, nicméně album není přeplněné jeho improvizacemi, ani jeho egem.

Hudba tedy připomíná velký výlet převážně španělsky hovořícími zeměmi z pohledu kubánského jazzového pianisty. Uslyšíme proto názvuky různých druhů karibské hudby (Ay, Mamá Inés), argentinského tanga (Adiós Nonino) či flamenka (Gitanerías), vždy vkusně namíchaných se současnými hudebními trendy nebo koncepty a ve dvou skladbách nepostrádajících rovněž špetku humoru.

Maalouf, Bona a Ganavya pak vše doplňují příměsemi z dalších koutů světa. Rodriguez k tomu říká: „Na tomto album jsem se chtěl otevřít světu a zároveň uctít své vlastní kořeny.“ Tento cíl rozhodně může považovat za splněný.

Drobnou výtkou k Tocororo by mohla být snad jen občasná prvoplánová líbivost. Při poslechu úprav zprofanované bachovské kantáty nebo písně Chan Chan, titulního songu projektu Buena Vista Social Club, nás napadne, že kreativní talent, jakým Rodriguez bezpochyby je, se v těchto případech spokojil jen s jednodušším řešením a vsadil na jistotu. Paradoxně je to však zbylých jedenáct kompozic, které nám v hlavě utkví a které z této desky dělají vynikající počin.

Alfredo Rodriguez – Tocororo

Alfredo Rodriguez – piano, melodika, syntezátory, vokály

Ariel Bringuez – saxofony, klarinet, flétna

Reinier Elizarde – kontrabas

Michael Olivera – bicí

Label: Mack Avenue Records, 2016

www.alfredomusic.com