Anketa publicistů: Nejlepší české jazzové desky roku 2015, 2. díl
Přinášíme druhý díl ankety o nejlepší české jazzové album roku 2015. Jak nahrávky hodnotili oslovení jazzoví publicisté a promotéři?
Oslovené osobnosti měly volit nejlépe jedno album z těch, která vyšla v roce 2015 a na nichž se podíleli čeští jazzoví hudebníci (sídlo vydavatele nebo poměr českých a zahraničních účinkujících nehrál roli). Nakonec většina oslovených uvedla nahrávek více. A jejich komentáře, jejichž druhou část vám dnes přinášíme, dokládají, že rok 2015 byl na české jazzové scéně silný.
Vladimír Kouřil (hudební publicista - Harmonie, UNI)
Hlavní můj dojem z naší jazzové scény probíhající dekády je vysoká umělecká úroveň současných generací, minimálně srovnatelná s tím nejlepším z generace působící v šedesátých a sedmdesátých letech. Hlavním důvodem je dnešní pedagogické zázemí a styk se světem jazzu. Je to kupodivu, vzhledem k tomu, že jazz u nás nadále zůstává pro publikum menšinovým žánrem (naštěstí nikoli pro začínající muzikanty).
Za jazzová komba vysoce vyzdvihuji poslední nahrávku Luboše Soukupa & Points Septetu a za bigbandy Concept Art Orchestra – The Prague Six Štěpánky Balcarové. Mimo anketu vysoce oceňuji vznik sdružení skladatelů The Prague Six.
Maxmilian Wittman (ČRo Brno) Za nejpozoruhodnější pokládám album Šmoldas hraje Ježka. Kytaristovi Liboru Šmoldasovi se vyplatila odvaha vydat se do hudební oblasti, která bývá mnohdy vnímána příliš konzervativně. Na svou cestu se navíc vydal doslova sám, jen s pomocí několika kolegů. Takže dávám hlas za nápad, odvahu a vynikající instrumentální i aranžérské schopnosti.
Tomáš S. Polívka (hudební publicista)
Česká bigbandová sklizeň: Concept Art Orchestra a Euroradio Jazz Orchestra vydávají nová alba
Nezvykle rušno je koncem června na české bigbandové scéně. Svá nová alba vydávají Concept Art Orchestra i Euroradio Jazz Orchestra. V obou případech přinášejí „crème de la crème“ mladých jazzových skladatelů a aranžérů.
Jako každoročně neumím vybrat jediné album. Momentálně mě nejvíce strhává titul Fragile Bliss tria Tomáš Liška – Luboš Malina – Michal Nejtek, protože je nápaditě melodický a zvukově originální. Neznamená to, že se nevyplatí vracet k již naposlouchanému albu Concept Art Orchestra a skladatelské šestice The Prague Six. Na něm jsou snad nejlepší, kromě samotného chvályhodného faktu vzniku současné bigbandové nahrávky, zdánlivé protiklady: Jak má každá kompozice jinou barvu a přitom vše zapadá do celku vskutku koncepčního.
S chutí se proposlouchávám do Scintilly Beaty Hlavenkové. Obdivuji, jak v poslední době zintenzivnila tempo vydávání autorských nahrávek – a přitom nikoliv na úkor invence a propracovanosti. Potěší, kterak se Pavel Hrubý výborným předloňským albem Between the Lines otevřel dalším projektům, ať už zachyceným na studiovém improvizačním albu Phoenix (s Michalem Nejtkem, Jaromírem Honzákem a Danielem Šoltisem), nebo na „virtuálně“ vydaném živém záznamu Panoptikon (s Dušanem Černákem). Deska tria Eviyan – Nayive asi nepatří vyloženě do jazzu, ale proč se nechat omezovat škatulkami.
Jan Hocek (Jazz Port)
Po zralé úvaze volím jako nejlepší domácí album Luboš Soukup & Points Septet. Já tenhle styl prostě „žeru“ a u nás tuhle ansámblovou muziku dělá málokdo. A navíc kvalita se směle vyrovná zahraničním souborům. A pak, Soukupův smysl pro vytříbenou, svěží eklektičnost, vyvěrající z jeho kompozičních, instrumentálních, ale také intelektuálních kvalit, to nemá u nás obdoby!
Ale ještě jednu kapelu bych vyzvedl, a to Personal Highway, kteří vlastním nákladem vypustili do světa hodně podařené stejnojmenné album. Prostě mi jejich tvorba učarovala. Opět eklektická muzika, vycházející z nu-jazzu (vliv Jaga Jazzist je patrný), ale zahraná po svém, bez opičení. Spousta kapel hraje podobně „moderní“ muziku, ale je to už tisíckrát vyvařené fusion.
Jiří Švéda (Jazz do regionů, Jazz Brno) V roce 2015 mě zaujal debut Sket a album Martiny Fišerové. Další pěkné počiny vydali Tonya Graves, Matej Benko a Najponk (ten dokonce dvakrát). Jazz sice nevzkvétá, ale stále žije!
