Avishai Cohen: Album „1970“ je rafinovanou pop music

24. říjen 2017
Avishai Cohen

Nové album Avishaie Cohena je plné překvapení. Basista i tentokrát rád opouští zavedené modely.

V kostce řečeno, album 1970 lze stylově zařadit do škatulky pop-jazz. Tato nálepka má pro spoustu jazzových posluchačů pejorativní podtext, který si nová Cohenova kolekce rozhodně nezaslouží. Jak ale jinak charakterizovat styl, v němž se potkává Cohenův typický skladatelský a aranžerský rukopis se světem popových písní?

Ano, čtete správně. Nová deska je celá zpívaná, výrazně převládá angličtina, instrumentální improvizovaná sóla rozhodně nehrají hlavní úlohu. Posluchačům, kteří rádi prochází booklety CD, jistě leccos napoví jméno producenta. Jay Newland stojí např. za úspěšnými deskami zpěvačky Norah Jones (vč. alba Come Away with Me, resp. hitu Don’t Know Why).

Avishai Cohen ovšem oslovil ještě dva úspěšné současné producenty izraelské, Lennyho Bena Basatu a Johnnyho Goldsteina (na jehož sólovém albu z r. 2008 Avishai Cohen účinkoval). Výsledek rozhodně není dokladem o zaprodání umělce bezcharakterní komerci.

Avishai Cohen

První píseň desky, Song of Hope, je v podstatě grandiózním gestem, možná snad i útokem na přední linie. Předehra, odstartovaná jedním taktem funkujícího groovu bicích, velmi jasně naznačuje, jaká písnička přijde. Avishai Cohen, autor hudby a textu, v šestnácté vteřině skladby začíná zpívat „There comes a time when we should be together/ united in our fight to make things better…“ Harmonickou strukturu tvoří příslovečné čtyři akordy. Zdánlivě je tedy dodržen recept „popová píseň snadno a rychle“.

Cohenova metoda je ovšem rafinovanější. Pokud se v průběhu poslechu desky budete soustředit i na detaily hudebního doprovodu, záhy zjistíte, že je to pořád „náš Avishai“ v nejlepší formě. Komplikovaná rytmická stavba v kombinaci s přístupně znějící harmonií, pro Cohenovu tvorbu velmi typický rys, je sice v prvním plánu nejsnáze poznat ve skladbě Emptiness (kde se sloka v 5/8 taktu střídá s refrénem v taktu 6/8), nicméně pod povrchem nás provází neustále.

V dokumentu o natáčení alba charakterizuje producent Jay Newland desku jako „global blues record“, obsahující groovy r’n’b, Jemenu či Izraele. Rytmická sekce ve složení Jonatan Daskal (klávesové nástroje), Itamar Doari (perkuse) a Tal Kohavi (bicí) je doplněna o hráče na oud Elyasafa Bishariho.

Ten se nám ale představí i jako velmi dobrý baskytarista ‒ a to v momentech, kdy kapelník odkládá kontrabas a hraje na klavír. Ve dvou písních ovšem slyšíme i baskytary dvě ‒ Avishai Cohen si zde zahraje baskytarové sólo (přičemž baskytara, díky „kvákadlu“ má spíše úlohu kytary).

Nedílnou součástí zvuku kapely je i cello, na které hraje Yael Shapira, a ozdobou je doprovodná zpěvačka Karen Malka. O skvělé instrumentální a pěvecké výkony tedy rozhodně nouze není, přestože nejsou stavěny na odiv. To, že písně mají text, může potom Cohenovu hudbu zpřístupnit i posluchačům mimo oblast jazzu či world music.

Druhé oblasti se 1970 dotkne hlavně díky aranžmá dvou izraelských tradicionálů, Se’i Yona a D’ror Yikra. V hebrejštině je potom i Ha’ Ahava, kde je Cohen autorem hudby i textu. Anglické texty se (s výjimkou Song of Hope) zabývají rozpadlými partnerskými vztahy.

Avishai Cohen

Do tohoto rámce dobře zapadá i cover-verze For No One od Beatles (zde v komorním a velmi vtipně zaranžovaném podání pouze s klavírem a kontrabasem). Avishai nicméně říká, že žena, o které album zdánlivě vypráví, může být kterákoliv žena na světě, dokonce snad i Bůh.

Druhou převzatou skladbou na albu je Vamonos Pa’l Monte, hit Eddieho Palmieriho z r. 1971. Přestože na původní latinsko-americkou podobu písně Cohenova úprava nerezignuje, aranžmá se nebrání ani prvkům world music a klasické hudby.

Dostane se i na úpravu spirituálu Sometimes I Feel Like a Motherless Child, či na „remake“ skladby It’s Been So Long (původně z alba Aurora z r. 2009, tehdy ovšem pouze v duu Avishai Cohen/Karen Malka, na 1970 v plné, „celokapelové“ verzi).

Deska 1970 byla od začátku koncipována jako popová deska. Přesto posluchač nemusí mít nejmenší pochybnosti o tom, že se jedná o desku Avishaie Cohena. Nikoliv jazzového basisty, nýbrž všestranného, citlivého a tvůrčího hudebníka. I kdyby se jednalo o jednorázový experiment, v Cohenově tvorbě má právoplatné místo a rozhodně neomrzí po jednom poslechu.

Pozn.: Avishai Cohen vystoupí v triu 21. prosince ve Foru Karlín (Praha) v rámci festivalu Jazz Meets World.

Avishai Cohen – 1970

Avishai Cohen – kontrabas, baskytara, klavír, bicí, zpěv

Karen Malka – zpěv

Itamar Doari – perkuse

Yael Shapira – violoncello

Elyasf Bishari – oud, baskytara

Jonatan Daskal – klavír, klávesové nástroje

Tal Kohavi – bicí

Sherrod Barnes – kytara

Julia Klain – housle

Label: Sony Music, 2017

www.avishaicohen.com