Betty Davis – The Columbia Years 1968–69
Dlouholeté úsilí labelu Light in the Attic přineslo své ovoce: podařilo se mu získat svolení k vydání dosud neznámých nahrávek funkové divy Betty Davis. Při pohledu do bookletu kompilace The Columbia Years 1968–1969 se zatají dech nejednomu jazzovému znalci: spoluhráči Milese Davise se tu pojí s duchem Jimiho Hendrixe, Sly Stone a dalšími vlivy přelomové éry konce 60. let.
Rodačka ze Severní Karolíny Betty Mabry žila v New Yorku od svých šestnácti let a v polovině 60. let se pohybovala v progresivní umělecké komunitě spjaté s klubem Cellar. Paralelně se zpěvem se několik let věnovala modelingu. Když ji v roce 1967 poznal trumpetista Miles Davis, měla již několik zářezů také na hudebním poli, singly jako Get Ready For Betty (1964) nebo I’ll Be There a spolupráci s Chamber Brothers a Hughem Masekelou.
Betty měla blízko k prostředí dobového funku a soulu, což mělo i zásadní dopad na Davise, který si ji vzal na podzim roku 1968 a mimo jiné její portrét umístil na přebal svého tehdejšího alba Filles de Kilimanjaro. O zpěvačce ve své biografii říká:
„Betty měla na můj osobní i hudební život velkej vliv. Přivedla mě k hudbě Jimiho Hendrixe ‒ a k němu samotnýmu taky ‒ a k dalším černým rockovým hudebníkům. Znala Slye Stonea a všechny ty kluky a sama byla taky skvělá. Manželství sice trvalo jenom rok, ale tenhle rok byl plnej novejch věcí, překvapení a pomohl mi ukázat směr, kterým se vydám, jak v hudbě, tak svým způsobem i v mým životním stylu.“
Podívejte se na klip k albu:
Bez větší nadsázky můžeme říct, že hudbu Prince či Eryky Badu bychom si stěží dokázali představit bez zprostředkovaného vlivu Betty Davis na jejich tvorbu. Známá jsou především její nekompromisní punk-funková alba z poloviny 70. let, překypující energií a sexuální nespoutaností, která byla tehdy trnem v oku konzervativní lobby a možná i zabránila širšímu komerčnímu úspěchu zpěvačky, která nepochybně oplývala svou vlastní vizí i kompozičním přínosem.
Archivní nahrávky z let 1968–1969, které nyní poprvé vyplouvají na povrch, jsou však trochu jiného rázu, Betty si zde osahává terén a ‒ byť má zajisté svou tvář ‒ nelze popřít pečeť samotného Davise, který jí, spolu s legendárním Teem Macerem, slíbil sessions produkovat (na albu ale nehraje). Na druhé straně vliv je oboustranný: impulsy zde vzešlé Miles patrně zúročil později na svém opusu magnum Bitches Brew či ještě výrazněji na On the Corner.
Historicky je zajímavých hlavně prvních šest tracků kompilace, které vznikly ve studiích Columbie 14. a 20. května 1969 (tedy dva měsíce před natáčením Bitches Brew). Jazzmani (často Davisovi spoluhráči) zde hrají funk a rock ‒ stačí pohled do bookletu ‒ Harvey Brooks, Herbie Hancock, Larry Young, Wayne Shorter, ovšem zároveň s podporou světa, který byl Betty vlastní ‒ rytmikou Mitch Mitchell a Billy Cox (oba od Jimiho Hendrixe).
Tyto sessions patrně nebyly zamýšleny jako nahrávky finálního alba, ale jako demo. Tomu odpovídají některé drobné nepřesnosti nebo nejistota při nástupech kapely/zpěvačky. Ostatně sestava v tomto složení hrála poprvé. Na druhé straně šlo o sešlost prvotřídních muzikantů v jednom z nejlepších newyorských studií. (Na autenticitě dodávají snímkům pokyny Milese nebo Tea z režie, které na záznamu zůstaly).
Jazzoví muzikanti zde pochopitelně nemají tolik prostoru pro improvizaci jako ve svých vlastních projektech, poznáme je ale bezpečně dle feelingu a zvuku, který byl pro ně v dané době charakteristický ‒ viz třeba špinavé riffy Johna McLaughlina v úvodní Hangin’ Out nebo přihrávky hammondkáře Larryho Younga.
Z převzatých skladeb možno zmínit hit Cream, Politician, zde zvaný Politician Man, který v Bettyně verzi na rozdíl od originálu přece jen není tak potemnělý a také citelně zrychlil. Přesvědčivě Betty zpracovala i jižanský blues–rock kapely Creedence (skladbu Born on the Bayou, která byla tehdy velmi čerstvá).
Klip k připravovanému dokumentárnímu filmu o Betty Davis:
Autorské skladby oscilují mezi dobovým R&B a rockem. Příznivce pozdějších funkových alb zpěvačky osloví např. I’m Ready, Willing & Able nebo Hangin’ Out, stejně tak ale překvapí větší dávka rock and rollu (Down Home Girl). Na druhé straně je možné, že skalní příznivci Betty Davis „tak jak ji známe“ spokojeni nebudou: syrovost a extatický groove zde přeci jen nejsou dávány na odiv tak jako u alb z let 1973–1975, a tudíž zde proti nim může zpěvačka vyznít až uhlazeně.
Zbývající část kompilace tvoří tři nahrávky z října 1968 nahrané v hollywoodských studiích Columbie za účasti úplně jiných hudebníků, především Hugha Masekely (trumpetista a někdejší hudební i životní partner Betty), Joea Samplea a členů Jazz Crusaders. Zajímavé je, že Columbia z těchto sessions dříve (1968) vydala pouze uhlazenou soulovou baladu Live, Love, Learn ‒ jakoby chtěla Betty prezentovat jinak, než jaká ve skutečnosti je. Je to s podivem i s ohledem na další, doposud nepublikované dva tracky těchto sessions ‒ našláplé It’s My Life a My Soul Is Tired ‒ v nichž Masekelou zaranžovaný bigband povzbudil zpěvačku k mnohem přesvědčivějším výkonům.
„Nově nalezené“ nahrávky Betty Davis je těžké nevnímat prizmatem její pozdější tvorby. Pokud na ně nahlížíme jako na dokument rodící se kariéry vynikající zpěvačky, už tady slyšíme záblesky originality a vlastního výrazu. Na druhé straně vrchol může být jen jeden ‒ a ten přišel až později.
Betty Davis – The Columbia Years 1968-69
Betty Davis – zpěv
Tracky 1–6:
Herbie Hancock, Larry Young – klávesyHarvey Brooks, Billy Cox – basaWayne Shorter – saxofonyMitch Mitchell – bicí
Tracky 7–9:
Joe Sample – klávesyHugh Masekela – trubka, aranžmáa další
Label: Light in the Attic, 2016
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
