Chris Dave: Nejnebezpečnější bubeník současnosti

Chris Dave, ročník 1973, se narodil v Houstonu, Texasu, a domácí prostředí bylo pro žánrově všestranného muzikanta vysloveně ideální. Táta hrával s místními muzikanty a ve volném čase poslouchal Jamese Browna nebo jazzové legendy. Malý Chris tak s tátou často poslouchal desky Milese Davise nebo Johna Coltranea. Maminka zpívala ve sboru, milovala gospel a měla obrovskou slabost pro Arethu Franklin.

Starší bratři měli rádi nekompromisní funk a hlavně formaci Parliament. „Každý den jsem slyšel něco jiného, ale v tak raném věku vůbec neřešíš, že do tebe okolí chrlí tak širokou žánrovou směsku. Bereš to jako jeden rozmanitý zdroj, jako jednu rádiovou stanici,” vzpomíná Chris, který získal svou první bicí soupravu v pěti letech.

Po praxi v kostelních sborech následovala prestižní High School for the Performing and Visual Arts, kde se mimo jiné učil pracovat s beaty nebo etnickými prvky hudby z Indie a Japonska. Velice rychle také obsadil bubenickou stoličku ve školní jazzové kapele, což byla pozice vyhrazené starším spolužákům. Po maturitě následovala Howard University a ani zde nemohl chybět ve školním jazzovém souboru.

Přeslazený lístek do velkého světa

Jednou se takhle vybodl na kapelní zkoušku, které podle vlastních slov stejně nesnášel a šel se podívat na vystoupení R&B kapely Mint Condition. Jako studenti prestižní hudební školy měli Dave a jeho spolužáci možnost se setkat s kapelou. Mezi nimi byli i Jimmy Jam a Terry Lewis, legendy z oboru, které spolupracovaly s Princem nebo Janet Jackson. S oběma si zajamovali a pak si na Chrise před rozloučením vzali kontakt. Nečekal ale zázraky.

„Bylo to těsně před Vánocemi. Nečekal jsem, že slib dodrží a že zavolají. Navíc jsem jim dal číslo na mou holku. Jenže, velice rychle se ozvali a řekli, že chtějí, abych zítra přiletěl do Minnesoty na konkurz na pozici bubeníka,“ vzpomíná Chris na dobu, kdy mu bylo pouhých devatenáct. Absolvoval třídenní soustředění s kapelou, kde mu byla nabídnuta pozice plnohodnotného člena.

„Tato spolupráce mi otevřela dveře k dalším příležitostem: Kenny Garrett, Marcus Miller, Meshell Ndegeocello nebo Mary J. Blige,“ vzpomíná Chris, který začal v devadesátých let fungovat jako prvotřídní žoldák. Mnohdy dokonce šlo o jedinou skladbu. Dobrým příkladem je Don’t Wanna Lose You z alba Louder Than Words Lionela Richieho z roku 1996.

Jazzová dieta

Jazzovému publiku se Chris Dave poprvé představil jako člen kapely saxofonisty Kennyho Garretta. Křest ohněm bylo album Simply Said z roku 1999, kde předvádí výbornou řemeslnou práci a spolupráce zdárně pokračovala i v budoucnu, ale cítil se tam trochu svázaný. „V Garrettově kapele jsem mohl hrát pouze jazz. Proto jsem to vyvažoval jinými žánry, aspoň jako posluchač. Bavil mě hip-hop nebo house. Nedokážu poslouchat jazz od rána do večera, jako by nic jiného neexistovalo,“ vzpomíná.

Jeho rozmanitý rozsah zahrnuje jak spolupráci s pianistou Robertem Glasperem, včetně série alb Black Radio, ale také hostování u největších hvězd pop music typu Ed Sheeran nebo Adele díky producentovi Ricku Rubinovi, který ho zahlédl v show Davida Lettermana: „Jeho styl hry mě odrovnal. Dokáže zahrát ten nejjednodušší a nejobyčejnější rytmus tak, že se jedná o tu nejdůležitější věc na světě,“ říká Rubin, kterého doplňuje zmíněný kapelník The Roots: „Naprosto překopává to, co se dá s bicími dělat!“

V pozadí i v čele

Samostatnou kapitolou je Chrisova sólová tvorba, avšak stejně jako Glasper vyznává i Chris Dave filozofii, že účast na jeho sólovkách není forma uzavřené společnosti, ale spíš otevřeným setkáním přátel. V první fázi byl v sestavě basista Pino Palladino, klavírista James Poyser, ale pod hlavičkou Chris Dave And The Drumhedz se spektrum hostů volně rozvíjelo. „Jsou to všechno lidi, se kterými jsem si moc přál spolupracovat, ale doposud jsem k tomu neměl příležitost. Navíc jsem se jim snažil vytvořit platformu, kde můžou dělat něco, co by si na svých deskách nevyzkoušeli,“ říká Chris.

Nejnovějším titulem, na kterém se vyhledávaný hráč podílel, je třetí pokračování série alb Black Radio formace Roberta Glaspera. Chris se podílel jen na několika skladbách (Black Superhero), ale i další jsou nesmírně zajímavé. Primárně již dříve vydaný singl Better Than I Imagined, který získal Grammy za nejlepší R&B skladbu. Pak je tu Everybody Wants To Rule The World, cover Tears For Fears, ale i skladba Forever nebo Bright Lights.