Derrick Hodge: Průřez tvorbou Glasperova dvorního basáka

Americký baskytarista Derrick Hodge je na scéně znám především díky dlouhodobé spolupráci s Robertem Glasperem. Na druhou stranu, řeč je i o vyhledávaném studiovém hráči, který spolupracoval s mnoha jazzovými kapacitami, ale věnoval se i natáčení soundtracků. Poslechněte si Jazz Profil, kde dostala značný prostor i jeho sólová tvorba.

Derricka, rodáka z Philadelphie, hudba fascinovala už od dětství, ať už šlo o gospel, pop, jazz nebo orchestrální hudbu. Nejdřív hrál na kytaru, ale ještě na základní škole přešel na elektrickou baskytaru. Hrál ve školní kapele, ale i v orchestru. O pár let později k tomu přidal i hru na kontrabas.

Na druhou stranu, nikdo mu nedal formální školení, jak na tento nástroj hrát. V tomto ohledu z něj proto byl samouk a spoléhal se tak na to, co znal z elektrických nástrojů nebo jednoduše odkoukával, co mohl od dalších hráčů z orchestru, kteří hráli na strunné nástroje. Obrovského talentu si samozřejmě všiml i učitel školní kapely a doporučil mu, aby po střední škole pokračoval ve studiu na Temple University.

Derrick měl v mládí obrovské štěstí v tom, že i díky svému odhodlání mohl sbírat zkušenosti v celé řadě souborů. Vedle jazzového souboru Temple University hrál i v jeho symfonickém orchestru nebo New Music Chamber Orchestra. Aby toho nebylo málo, tak během prázdnin vyrážel na letní akademii Jazz Aspen Snowmass, kterou vedl basista Christian McBride.

Na druhou stranu, ještě na škole spolupracoval s poměrně rozmanitou směskou místních umělců, ať už v rámci R&B nebo hip-hopu. V průběhu let se do tohoto výčtu dostal i další filadelfský rodák DJ Jazzy Jeff, kterého určitě znáte, pokud jste fanoušky seriálu Fresh Prince s Willem Smithem.

Nicméně, v rámci prvních jazzových příležitostí bylo hodně zásadní přizvání do kapely jazzového pianisty Mulgrewa Millera v roce 2003. Ještě víc pak od trumpetisty Terence Blancharda na albu Flow z roku 2005, v produkci Herbieho Hancocka. Na tuto spolupráci navázali mimo jiné albem A Tale of God's Will (A Requiem for Katrina) z roku 2007.

basista Derrick Hodge

Derricka předchozí úspěchy přirozeně motivovaly k vlastní tvorbě, ale zároveň ke studiu filmové kompozice. V roce 2008 přišel jeden z nejdůležitějších momentů v jeho kariéře a to počátek spolupráce s Robertem Glasperem, nejčastěji v rámci The Robert Glasper Experiment.

Barva zvuku

V rámci pořadu dostala prostor i Derrickova sólová tvorba, především tedy nejnovější album Color Of Noize z roku 2020, které pořad uzavírá. Ostřílený baskytarista se opět ujal produkce, ale vůbec poprvé si přizval i koproducenta, kterým byl prezident vydavatelství Blue Note Don Was.

„Don má úžasnou nesobeckou vlastnost dostat se na dřeň toho, co muzikanta žene kupředu. Bylo to úžasné, mít někoho takové po svém boku, kdo je vám oporou, ale zároveň se umí na věc podívat z odlišné perspektivy,“ říká Derrick, který kvůli nahrávání vyrazil do Los Angeles ze svého současného domova v Denveru.

Je to zároveň album, na kterém vůbec poprvé nahrával s celou kapelou naživo. Hudba stojí primárně na improvizacích, které vycházely z jeho hrubých kompozic. Hodge se ani v nejmenším netají tím, že ho čím dál víc nudí mít věci předpřipravené a vypiplané do posledního detailu. Jednoduše řečeno, nechce svým spoluhráčům poskytovat víc vodítek, než je nezbytně nutné. „Jakmile se do skladby ponoříme, tak nemám pocit, že by dělali něco, co bych jim nařídil. Chápou, že chci, aby si tu věc převzali po svém a přijali za svou vlastní.“

Pokud jde o koncept desky, tak ten vychází ze spolupráce Derricka Hodge a klavíristy Justina Kauflina z roku 2018. „Měl jsem tu čest koprodukovat jeho album Coming Home. Nabídka ke spolupráci přišla od něj, protože tvrdil, že viděl barvy, když poslouchal mou hudbu. Je slepý, ale viděl barvy. Tím si okamžitě získal mou pozornost. Pro někoho jiného ty věci znamenaly víc, než si umím představit a proto jsem spoléhal čistě na intuici.“

autor: Daniel Sywala
Spustit audio